Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Každoroční umělecká výstava pořádaná spolkem Mährischer Kunstverein v roce 1896 byla první výstavou, jejíž kurátorské a instalační řešení zajistil Camillo Palleta. V roce 1896 zastupoval nemocného Eduarda Sykoru. Od další výstavy už tuto funkci vykonával oficiálně. Palleta, který se posléze stal jednatelem Kunstvereinu a prvním ředitelem brněnského Künstlerhausu, dnešního Domu umění města Brna, určoval charakter výstav až do své smrti na konci roku 1918. Do Brna přinesl špičkové středoevropské umění. Dokázal zajistit díla dobově uznávaných umělců, ale prokázal i výbornou intuici při výběru do té doby neznámých průkopníků avantgardních směrů, jako např. v roce 1910 v případě uspořádání první výstavy Neue Künstlervereinigung München mimo bavorskou metropoli.  

Na výstavě spolku Mährischer Kunstverein v roce 1896 bylo vystaveno 254 uměleckých děl. Z toho bylo 207 olejomaleb, 41 akvarelů, 6 grafik a 1 plastika. Na rozdíl od počátků výstav spolku v roce 1882 působila výstava v roce 1896 jako plnohodnotná a vysoce kvalitní přehlídka soudobého výtvarného umění středoevropského formátu. Představila nová umělecká díla, kdy i významní autoři působící ve Vídni byli zastoupeni svou aktuální a prvotřídní tvorbou, a ne druhořadými díly, jako se to stávalo v počátcích působení spolku Mährischer Kunstverein. Ze skladby výtvarných prací byla zřejmá těsná vazba Moravy na Vídeň. V Brně vystavující umělci se dlouhodobě dali rozdělit na tři skupiny. Za prvé šlo o umělce žijící na Moravě, nejčastěji v Brně. Za druhé šlo o výtvarníky, kteří žili za hranicemi své rodné země, především ve Vídni, v menším množství v Mnichově. Za třetí pak o autory, kteří k Moravě přímé vazby neměli a opět žili nejvíce ve Vídni nebo v menší míře v Mnichově. Všechny tři skupiny se navzájem prolínaly. Vídenští Moravané se setkávali s brněnskými malíři, později především na bázi nově založených moravských uměleckých spolků. Vídenští Moravané se zase s ostatními vídeňskými tvůrci pravidelně scházeli v rámci vídeňských uměleckých spolků, především Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens a později též Wiener Secession. 

Pro první skupinu, v Brně žijících, autorů už od začátku představovaly výstavy spolku Mährischer Kunstverein hlavní platformu, kde prezentovali svou tvorbu. V roce 1896 představil publiku Franz Felbinger (1844–1906) deset figurálních olejomaleb a vytvořil tak opticky dojem menší samostatné výstavy v rámci celé instalace. Ojediněle se na výstavě ještě objevili malíři starší generace jako Anton Mayssl (1826–1899), kteří většinu své umělecké kariéry prožili v době, kdy byly v Brně pouze sporadické možnosti prezentace výtvarných děl a kdy se zároveň nemuseli potýkat s velkou konkurencí. Obecně už ale mezi brněnskými autory začali převládat tvůrci mladší generace, kteří působili ještě v dobách první republiky, kdy se původně jednotná místní scéna rozdělila na poměrně zřetelně oddělený český a německý proud. Německý proud mezi nimi představoval konzervativnější stylové zaměření, v němž v poloze určitého regionalismu přežívala tradice realistických a impresionistických tendencí 19. století. Jako příklad mohou sloužit Louise Stupka-Eisenlohr nebo Samuel Brunner (1858–1939), který na této výstavě mimo jiné představil rozměrný obraz Znojmo, který je dnes ve sbírkách Moravské galerie.

Zatímco brněnští výtvarníci obesílali už od začátku v roce 1882 výstavy spolku Mährischer Kunstverein tím nejlepším ze své tvorby, moravští malíři, kteří se etablovali ve Vídni a trvale tam žili, se připojovali teprve postupně. V roce 1896 už Brno patřilo vedle Vídně do jejich stabilního výstavního itineráře. S nástupem Camilla Pallety do funkce hlavního tvůrce výstavního programu Mahrischer Kunstverein se zájem vídeňských Moravanů o prezentaci svých děl v Brně ještě zvýšil. V roce 1896 v Redutě poprvé vystavoval tehdy patrně nejúspěšnější moravský malíř Hans Temple (1857–1931). Pozdější profesor Akademie der bildenden Künste ve Vídni Hans Tichy (1861–1925) v Brně představil publiku monumentální obraz Pieta, který představoval jeden ze zlatých hřebů výstavy. Obraz byl zakoupen do Obrazárny Františkova muzea (později přejmenovaného na Moravské zemské muzeum). Obraz Pieta byl později značně poškozen požárem v depozitáři. Zůstala z něj přibližně pravá polovina. Ta byla přerámována a v novém takto vzniklém formátu je obraz dnes součástí sbírek Moravské galerie, nástupnické instituce Obrazárny Moravského zemské muzea. 

Pro moravské malíře žijící za hranicemi své rodné země mělo vystavování v Brně i určitou vlasteneckou motivaci, což se zdůraznilo po založení sdružení moravskoněmeckých umělců Vereinigung deutschmährischer bildender Künstler v roce 1909 a Mährischer Künstlerbund v roce 1913. V průběhu devadesátých let se ale Brno stalo vyhledávanou destinací i pro vídeňské a v menší míře i mnichovské umělce, kteří k Moravě žádný přímý vztah neměli. Stoupal nejen počet významných jmen, ale i kvalita jejich prací. Vídenští výtvarníci do Brna posílali i obrazy, které prezentovali ve vídeňském Künstlerausu. Klíčový představitel o rok později založené Vídeňské Secese Josef Engelhart (1864–1941) v Redutě v roce 1896 mimo jiné předvedl svůj obraz Polibek, který byl ve své době ve Vídni dobře známý a dočkal se tam i tištěné reprodukce. Olga Wisinger-Florian (1844–1926), kterou lze vedle Tiny Blau-Lang označit za první úspěšnou vídeňskou malířku, představila na této výstavě plných jedenáct obrazů. Do jisté míry by se o výstavě Mährischer Kunstvereinu v roce 1896 a dalších letech tohoto období dalo mluvit jako o komornější verzi výstav ve vídeňském Künstlerhasu, která sice byla kvantitativně menší, ale nezaostávala kvalitou výtvarných děl.

V roce 1896 se už začal projevovat fenomén postupného rozčlenění moravských umělců na německou a českou větev. Mährischer Kunstverein měl celomoravský charakter a jeho členy se od roku 1882 stávali německy i česky mluvící Moravané. Rodným jazykem většiny moravských umělců byla němčina. V devadesátých letech na Moravě vyrostla nová generace česky mluvících moravských výtvarníků, která se po roce 1900 zorganizovala do Klubu přátel umění a Sdružení výtvarných umělců moravských. Tito autoři se začali proti německy mluvícím moravským umělcům vyhraňovat a výstavy spolku Mährischer Kunstverein neobesílali, přestože jejich tvorba měla odpovídající kvalitu. Tím se odlišili od nepočetné starší generace česky mluvících malířů žijících na Moravě, k níž patřil například Josef Ladislav Šichan (1847–1918), kteří dle možností ve spolku vystavovali.

Robert Janás

Literatura

Robert Janás, Mährischer Kunstverein v letech 1882–1918. Dějiny a výstavní činnost spolku, dizertační práce, FF MU Brno 2001, s. 102–107

Robert Janás, Vídenští umělci na brněnských výstavách spolku Mährischer Kunstverein v letech 1882–1918, Bulletin Moravské galerie v Brně LXXV, 2017, s. 56–69

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 212, 15. 9., s. 4

Anonym, (Gemälde-Ausstellung des mährischen Kunstvereines.), Brünner Zeitung, 1896, Nr. 216, 18. 9., s. 3

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 216, 19. 9., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 219, 23. 9., s. 4

Anonym, (Eröffnung der Gemälde-Ausstellung), Brünner Zeitung, 1896, Nr. 220, 23. 9., s. 3

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 220, 24. 9., s. 4–5

Anonym, (XV. Kunstausstellung), Brünner Zeitung, 1896, Nr. 221, 24. 9., s. 3

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 222, 26. 9., s. 4

Anonym, (Besuch der Gemälde-Ausstellung des mährischen Kunstvereines), Brünner Morgenpost, 1896, Nr. 223, 27. 9., s. 3

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 229, 5. 10., s. 4

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 236, 13. 10., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 239, 16. 10., s. 4

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 240, 17. 10., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 243, 21. 10., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 244, 22. 10., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 245, 23. 10., s. 5

Anonym, Theater- und Kunstnachrichten, Tagesbote XLVI, 1896, Nr. 246, 24. 10., s. 9