Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Od roku 1903 užíval Mährischer Kunstverein v nájmu vlastní výstavní prostory v Gerstbauerově nadačním domě (Gerstbauersches Stiftungshaus). Celoroční výstavní provoz mu umožnil změnit koncepci a místo výročních výstav se přeorientovat na tematicky zaměřené výstavy jednotlivých uměleckých sdružení, skupin i samostatných umělců. V rámci monografických výstav jednoho umělce kladl důraz především na prezentaci moravských malířů. Vedle omezeného množství kvalitních autorů, kteří trvale žili v rodné zemi, především Brně, představoval brněnskému publiku tvorbu špičkových moravských výtvarníků, kteří se usadili v blízké Vídni, odkud obesílali i výstavy spolku Mährischer Kunstverein. Od začátku roku 1903 uspořádal Mährischer Kunstverein vedle skupinových výstav také několik výstav jednotlivých umělců. V jednom termínu uspořádal výstavu dvěma nebo třem malířům, mezi něž rozdělil tři výstavní sály ve svých prostorách. První skutečně samostatnou výstavu, kdy byly dílům jednoho výtvarníka vyčleněny všechny tři sály, věnoval Eduardu Veithovi (1858–1925). Volba tohoto malíře odpovídala koncepci spolku Mährischer Kunstverein představovat brněnskému publiku průřez tvorbou nejvýznamnějších soudobých moravských výtvarníků. Eduard Veith byl ve Vídni žijící moravský umělec, který byl uznávaný jako tvůrce figurálních nástěnných maleb a opon v divadlech a dalších veřejných budovách. Od poloviny osmdesátých let 19. století byl nejvyhledávanějším spolupracovníkem architektonického ateliéru Fellner a Helmer. Vytvořil mimo jiné monumentální malířskou výzdobu pro jejich stavby Volkstheater a Varieté Ronacher ve Vídni, Metropoltheater v Berlíně a Německé divadlo v Praze. Za vítězné návrhy nástěnných maleb pro pražské Rudolfinum získal v roce 1892 ve vídeňském Künstlerhausu druhé nejvýznamnější vídeňské umělecké ocenění, Medaili arcivévody Carla Ludwiga. Úspěchů ale dosahoval i v oblasti volné malby se svými alegorickými a symbolistními kompozicemi. V roce 1893 dostal ve vídeňském Künstlerhausu Reichelovu cenu a v roce 1896 zlatou medaili za obraz Pramen mládí. V roce 1901 pak za obraz Začátek podzimu získal nejvyšší vídeňské umělecké vyznamenání, Císařskou cenu, na níž byl už čtyřikrát předtím nominován. V roce 1903 dostal ve vídeňském Künstlerhausu ještě velkou zlatou medaili za obraz Odpočinek. Kromě vídeňských ocenění obdržel zlaté medaile také na výstavách v Berlíně, Antverpách a Paříži.

Brněnskou výstavu uspořádal Mährischer Kunstverein Veithovi v době, kdy stál na vrcholu slávy. V době, kdy ještě nastupující moderna nestihla zatlačit velkoformátovou alegorickou a symbolistní malbu, na níž autor postavil svou uměleckou kariéru, do pozadí. Symbolistní náměty, jimiž modernizoval tradiční způsob malby, jeho ústup z výsluní oddálila až do období po roce 1910. Na brněnské výstavě v roce 1903 vystavil Veith 77 obrazů a kreseb. Výstava se malíře snažila představit v co nejširším záběru jeho tvorby. Sály v Gerstbauerově nadačním domě zaplnily olejomalby, akvarely, pastely i kresby. Diváci měli možnost vidět obrazy se sakrálními i symbolistními náměty, portréty, drobné portrétní studie. Nemožnost vystavit Veithovy nástěnné malby vyřešil Mährischer Kunstverein instalací několika Veithových návrhů k realizacím tohoto typu. Mezi vystavenými exponáty se objevil i jeden návrh na gobelín. Návštěvníci mohli shlédnout starší Veithovy práce, ale i nejnovější tvůrčí počiny. Mezi ně patřil obraz Odpočinek, za který malíř získal o půl roku dříve ve vídeňském Künstlerhausu velkou zlatou medaili. S prodejní cenou 6 000 korun šlo o jeden ze dvou nejdražších obrazů na výstavě. Za stejnou cenu se nabízel také obraz Útěk zimy, který Veith vystavil na vánoční výstavě ve vídeňském Künstlerhausu v roce 1899 a na Německé národní výstavě v Düsseldorfu v roce 1902. Obraz Útěk zimy byl zakoupen Moravským zemským výborem a patří dnes do sbírek Moravské galerie jakožto nástupnické organizace Obrazárny Moravského zemského muzea.

Výstava Eduarda Veitha byla první skutečně samostatnou výstavou jednoho umělce, kterou zorganizoval Mährischer Kunstverein po změně koncepce postavené na odklonu od výročních výstav k monotematicky zaměřeným instalacím. Jako taková podává určitou představu o směřování, kterým se spolek při přechodu na novou výstavní koncepci chtěl ubírat. Za prvé uspořádal výstavu moravského malíře. Za druhé šlo o uznávaného umělce, který byl úspěšný v celoevropském měřítku. Za třetí chtěl představit autora v celé šíři tvorby, aby brněnské publikum získalo reprezentativní představu o jeho díle, o tom, čím se proslavil. Za čtvrté se Mährischer Kunstverein ukázal jako schopný organizátor tím, že se mu pro brněnskou výstavu podařilo získat i zásadní obrazy z poslední doby, které mohl výtvarník prezentovat ve významnějších evropských centrech, než byla moravská metropole.     

Robert Janás

Literatura

Silvia Freimann, Eduard Veith (1858–1925), Kommentierter Werkkatalog mit Werkverzeichnis, Berlin 2011

Robert Janás, Eduard Veith – Útěk zimy, Brno v minulosti a dnes XXVI, Brno 2013, s. 127–143

Marie Mžyková, Eduard Veith, Sny o štěstí, Nový Jičín 2013

Anonym, Theater und Kunst, Tagesbote LIII, 1903, č. 509, Abendblatt, 31. 10., s. 4; č. 513, Abendblatt, 3. 11., s. 4; č. 521, Abendblatt, 7. 11., s. 10–11; č. 522, Morgenblatt, 8. 11., s. 3; č. 523, Abendblatt, 9. 11., s. 4; č. 533, Abendblatt, 14. 11., s. 4; č. 545, Abendblatt, 21. 11., s. 4; č. 549, Abendblatt, 24. 11., s. 4; č. 555, Abendblatt, 27. 11., s. 4; č. 557, Abendblatt, 28. 11., s. 4

Anonym, (Kunstausstellung), Brünner Zeitung, 1903, č. 255, 6. 11., s. 3