Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Německočeský židovský malíř Ludwig Blum (1891–1974) se svou brněnskou výstavou v roce 1932 zařadil mezi přední orientalistické malíře v tehdejším Československu. Ve srovnání s jeho předchozími českými a moravskými výstavami zde výrazně rozšířil námětový repertoár, novým podnětem se mu staly především cesty po mandátní Palestině, do Jordánska, Egypta, Persie a Iráku. Během těchto cest si dělal rychlé skicy, které později v klidu a zázemí svého ateliéru rozvedl v sérii maleb, jež byly poplatné tehdy rozšířenému orientalistickému pohledu na východní krajinu, památky i její cizokrajně vyhlížející obyvatele. 

Přímý otisk Orientu nalezneme na výstavním plakátu, který je jediným zachovalým plakátem k Blumovým přehlídkám organizovaných v Čechách a na Moravě. Plakát si malíř sám navrhl a je jasným dokladem toho, jak se Blum staral o každý detail svých prodejních výstav.  Přestože většinu plochy plakátu zaujímají dvojjazyčné česko-německé informace k výstavě, vpravo je zobrazena část velbloudí karavany. Totožný motiv, konkrétně vepředu velbloudář a za ním velbloud s beduínem v sedle, se pak také nachází na druhé straně plakátu. Blum si jistě nevybral tento typicky orientalistický výjev náhodně, nabyl pravděpodobně dojmu, že daný motiv je dostatečně výstižný a zároveň natolik atraktivní, že přitáhne na výstavu mnoho návštěvníků. A vskutku, alespoň podle jedné pochvalné recenze přišlo na přehlídku v první den otevření početné publikum [Anonym 1932a]. Vernisáž, pokud ji tak můžeme vůbec nazývat, se za Blumovy osobní přítomnosti uskutečnila poněkud netypicky v sobotu 23. října v 10 hodin a 30 minut dopoledne v obchodním Paláci Morava. Z toho můžeme jasně soudit, že Ludwig Blum byl veskrze sekulární Žid, kterému nevadilo otevřít svou výstavu o šabatu a navíc během židovského svátku Sukot. Blumova klientela pocházela převážně z řad majoritní společnosti, datum „vernisáže“ proto bylo vedle praktických důvodů pronájmu prostor zvoleno především s o hledem na ni. 

Hlavním zdrojem informací o výstavě zůstávají hlavně novinové zprávy a recenze. Nejvýznamnější výtvarný kritik v meziválečném Brně, německy píšící Viktor Oppenheimer, představil Bluma přímo v názvu svého článku otištěném v místním Tagesbote jako „malíře Orientu“ [Oppenheimer 1932]. Vedle obrazů zpodobňujících krajinu východu klade důraz na portrét jemenského starce, který je podle jeho pojetí „obhájcem orientální duše“ a zároveň na podobiznu „mladé beduínské ženy s nezdolně divokým výrazem“. Všechny náměty jsou podle recenzenta evidentním zosobněním Orientu, jež uchopuje stejně romanticko- exotickým způsobem jako malíř samotný. Podobně tomu bylo také v recenzích a zprávách pojednávajících o Blumově výstavě konané v teplickém muzeu v lednu roku 1928. 

Krajinné motivy zmiňuje také anonymní kritik v Jüdische Volksstimme, na rozdíl od Oppenheimera  je však chválí a téma Orientu vůbec nezmiňuje. Ve výčtu Blumových děl uvádí ještě Galilejské jezero, haifský záliv či celkové pohledy na Jeruzalém. Po technické stránce obdivuje především barevné efekty a práci se světlem a  vzdušnou hmotou. Sám se pasuje za mluvčího „sionistů Galutu“, tedy sionistů židovského exilu, kteří na obrazech neobdivují jen krásnou formu provedení, nýbrž se zadostiučiněním pozorují, jak se mandátní Palestina rozvíjí. [Anonym 1932a] V očích vyobrazených postav se podle něj  doslova zračí: „židovský osud: melancholie, odevzdanost, ale také hrdost a odhodlání.“ Pisatel tak jednoznačně opouští oblast faktického popisu obrazů a přiklání se k emocionálnímu hodnocení děl, které nese prvky židovského romantismu. Ačkoliv článek nese název Židovské umění, žádnou odpovídající definici nebo dokonce analýzu avizovaného problému autor nenabídl, a proto otázkou zůstává, co si pod uvedeným pojmem vlastně představoval, protože již na začátku třicátých let 20. století se v českém prostředí pracovalo s různými definičními vymezeními daného termínu.

Čeští žurnalisté nevěnovali na rozdíl od německy píšících recenzentů Blumově výstavě tolik prostoru. Malíř pocházel z židovského německočeského prostředí, a proto je přirozené, že přehlídku komentovali především německé a židovské listy vycházející v Brně, kde měl malíř své kontakty. Ve stejné době navíc v místním Domě umělců probíhala rozsáhlá výstava českých modernistických malířů Emila Filly a Antonína Procházky, na níž média soustředila svou hlavní pozornost. V případě Blumovy přehlídky přesto stojí za povšimnutí několik česky psaných novinových zpráv, například, že výstava „obírá se orientálními náměty, podávanými slohově konservativní běžnou a mezinárodní machou vídeňsko-mnichovského ražení“ [Anonym 1932b], což je velmi trefný postřeh, který přesně odpovídá Blumovu tehdejšímu stylu. Jiný český kritik jde ve svém hodnocení umělcova díla ještě dál a píše: „V portrétech a námětech figurálních přidržuje se malíř více ilusivně akademického podání, kdežto v krajinách je patrný jeho více impresionismem podložený vztah k námětu“ [Anonym 1932c].

Ačkoliv neznáme konkrétní plátna, která byla na výstavě představena, podle novinových recenzí a kritik víme, jaké motivy a náměty zde malíř vystavil. Blumovy obrazy se stejnými náměty z totožného nebo pozdějšího období se zachovaly v nejrůznějších uměleckých sbírkách po celém světě, takže si můžeme vytvořit poměrně podrobnou představu, jak díla vystavená na jeho podzimní přehlídce v Brně pravděpodobně vypadla. Umělec během svého dlouhého života nijak výrazně nezměnil svůj malířský styl a po celou dobu se držel konzervativních pravidel akademického realismu s občasnými doteky impresionismu. Můžeme proto s velkou jistotou tvrdit, že Blumova vystavená díla po technické, kompoziční a stylové stránce odpovídala těm, které se zachovala do dnešních dnů. Ludwig Blum byl finančně a tím pádem i existenčně závislý na svých výstavách v Evropě, a proto nepřekvapí, že námětově podobný soubor obrazů vystavil také během své další výstavy v Brně uspořádané o rok později v říjnu 1933.

Eva Janáčová

Citovaná literatura

Anonym 1932a: Anonym, Jüdische Kunst, Jüdische Volksstimme XXXII, 1932 (5693), 28. 10 (28. tišri), č. 40, s. 7

Anonym 1932b: Anonym, Výstava obrazů akad. malíře L. Bluma, Lidové noviny XL, 1932, 4. 11., č. 556, ranní vydání, s. 9

Anonym 1932c: Anonym, Výstava L. Bluma, Národní listy LXXII, 1932, 9. 11., č. 310, s. 3

Oppenheimer 1932: V[iktor] Opp[enheimer], Ausstellung des Orientmalers Ludwig Blum, Tagesbote LXXXII, 1932, 30. 10, č. 504, s. 9

Další literatura

Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období,  Řevnice – Liberec 2013, s. 194

Eva Janáčová, Ludvík Blum – Malíř panoramatických pohledů na Jeruzalém, in: Židé a Morava. Kniha statí ze stejnojmenné konference konané v Muzeu Kroměřížska dne 14. 11. 2012, XIX, Kroměříž 2013, s. 196

Dalia Manor, The Real and the Ideal. The Painting of Ludwig Blum, Bejt ha-Tfucot, Tel Aviv 2009, s. 24

Anonym, Der bekannte Palästinamaler Ludwig Blum, Jüdische Volksstimme XXXII, 1932 (5693), 13. 10. (13. tišri), č. 38, s. 6

Anonym, Gemäldeausstellung Ludwig Blum – Jerusalem, Jüdische Volksstimme XXXII, 1932 (5693), 20. 10. (20. tišri), č. 39, s. 5

Anonym, Výstava L. Bluma, Národní listy LXXII, 1932, 9. 11., č. 310, s. 3

Anonym, Výstava obrazů akad. malíře L. Bluma, Lidové noviny XL, 1932, 4. 11., č. 556, ranní vydání, s. 9

Anonym, Výstava obrazů Ludvíka Bluma z Jeruzaléma, Židovské zprávy XV, 1932, 21. 10., č. 42, s. 4

Anonym, Výstava obrazů Ludvíka Bluma z Jeruzaléma, Židovské zprávy XV, 1932, 28. 10., č. 43, s. 5

Anonym, Výstava obrazů Ludvíka Bluma z Jeruzaléma, Židovské zprávy XV, 1932, 4. 11., č. 44, s. 4