První výstava brněnské pobočky Rakouského uměleckého spolku | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Po zániku Uměleckého spolku Františkova muzea (Kunstverein für Franzensmuseum), který v Brně v letech 1838 a 1842 uspořádal dvě výstavy obrazů a pak zcela utlumil svoji činnost, došlo na téměř deset let k přerušení spolkového a výstavního života moravské metropole. Změna přišla teprve s oživením výtvarné scény na počátku padesátých let 19. století. V červenci roku 1850 nově založený Rakouský umělecký spolek ve Vídni (Österreichischer Kunstverein in Wien) se oproti tradičnímu vídeňskému Spolku na podporu výtvarného umění (Verein zur Beförderung der bildenden Künste) snažil formou stálých, pravidelně obměňovaných prodejních výstav představovat vedle prací do té doby preferovaných domácích výtvarníků v mnohem větší míře také výtvory zahraničních umělců. Tak jako v případě dalších, na akciovém principu fungujících středoevropských kunstvereinů (např. Krasoumná jednota v Praze), byla část vystavených děl zakupována za účelem každoročního slosování, kterého se účastnili členové (akcionáři) spolku. Téměř okamžitý návštěvnický i komerční úspěch celého podniku zapříčinil, že se Rakouský umělecký spolek vzápětí rozhodl otevřít pobočky v některých hlavních městech korunních zemí habsburské monarchie (Innsbruck, Štýrský Hradec, Salcburk, Linec, Klagenfurt, Lublaň, Záhřeb, Terst).

Vůbec první v řadě filiálek Rakouského uměleckého spolku se ustanovila již na počátku následujícího roku v Brně. Oznámení o zřízení brněnské pobočky se objevilo v místním tisku 18. ledna 1851 a anonymní pisatel, jímž byl pravděpodobně přímo někdo z okruhu organizátorů, v něm relativně podrobně popsal důvody a podmínky, za jakých by se měl ušlechtilý záměr uskutečnit. Předně upozornil na převládající materiální zájmy nad zájmy vědeckými a uměleckými, k jejichž naplnění zde schází odpovídající prostředky: chybějící univerzita, veřejná knihovna, obrazárna a instituce sledující umělecké cíle (hudební spolky, výtvarné školy apod.). Tyto nedostatky však nyní může alespoň zčásti napravit šťastná idea, s níž se Rakouský umělecký spolek nejprve předběžně obrátil na jmenovitě uvedené brněnské osobnosti se zájmem o výtvarné umění a potřebnými kontakty. Obchodník a mecenáš Ernst Johann Herring (1816–1871), zemský advokát Josef Stella (1804–1860) a historik Adolf Leopold Anton Franz rytíř z Wolfskronu (1808–1863) měli „v případě, že by zde záměr našel přízeň a podporu, učinit předběžné kroky k založení pobočného uměleckého spolku v Brně a postarat se o nalezení vhodného místa pro zamýšlené výstavy“ [Anonym 1851a]. Zmíněnou trojici lze proto nepochybně považovat za organizátory počáteční činnosti brněnské pobočky Rakouského uměleckého spolku, i když výběr prezentovaných autorů a děl byl zřejmě zcela v režii vídeňské centrály.

První výstava byla zahájena 16. února 1851 v sále Moravskoslezského ústavu pro slepé na Radvitově (dnes Žerotínově) náměstí a pro velký zájem byla oproti původně avizovanému trvání do 28. února o dva dny prodloužena. Prostory, které zprostředkoval zmíněný Josef Stella coby jeden z hlavních mecenášů slepeckého ústavu a v letech 1841–1852 člen jeho kuratoria, se spolu s instalací dočkaly ocenění dokonce i ve vídeňském tisku: „Místo konání je chváleno jako pro tento účel v celém městě nejvhodnější, využití světla a prostoru, stejně jako celkové uspořádání, jsou vyzdvihovány pro své umělecky citlivé provedení“ [Anonym 1851b, s. 178]. Ze 40 vystavených obrazů převážně rakouských a německých umělců pocházel jeden z majetku vídeňského sběratele a hlavního iniciátora vzniku Rakouského uměleckého spolku Rudolfa von Arthabera (1795–1867), pět bylo již předtím ve Vídni zakoupeno pro podzimní slosování a zbytek se nabízel zájemcům ke koupi za ceny uvedené v doprovodném katalogu. Finanční úspěch podniku byl nepřehlédnutelný, jak vyplývá z průběžně zveřejňovaných novinových zpráv. Hned prvního dne se prodaly dva obrazy, přičemž žánrový výjev Rodinné štěstí od norského malíře Adolpha Tidemanda (1814–1861) zakoupil za částku odpovídající 600 zlatých přímo spoluorganizátor akce Stella. Do konce trvání přehlídky se pak podařilo zpeněžit dalších pět obrazů. Také zájem publika byl nad očekávání dobrý, když výstavu přístupnou denně od 9 do 15 hodin za poměrně krátkou dobu trvání vidělo kolem 9 000 návštěvníků a výnos ze vstupného, z něhož pořadatelé hradili náklady spojené s transportem děl, instalací a tiskem katalogu, činil 1 500 zlatých. Členové Rakouského uměleckého spolku i jeho brněnské pobočky, jejichž počet se v té době odhadoval již na stovku, měli přitom volný vstup nejen na tuto přehlídku, ale také na všechny spolkové výstavy ve Vídni i v dalších metropolích monarchie, kam Rakouský umělecký spolek plánoval během krátké doby expandovat.

V dobových referátech byly opakovaně jako nejzdařilejší jmenovány většinou obrazy známé již předtím z vídeňské výstavy a zakoupené Rakouským uměleckým spolkem ke slosování, na prvním místě Jezero Vänern (Wenner-See) ve Švédsku od düsseldorfského krajináře Andrease Achenbacha (1827–1905). Mezi prezentovanými díly převládala krajinomalba, podobně jako ve stejné době na výročních výstavách pražské Krasoumné jednoty, následovaná žánrovou malbou a jen několika zátišími. Negativně byla vnímána takřka úplná absence historické malby, jež v tehdejších měřítcích představovala vrchol hierarchie malířských žánrů a kterou zde zastupoval jediný obraz, a to Madona s dítětem od profesora vídeňské Akademie Johanna Nepomuka Endera (1793–1854). Snad proto se výbor spolku pokusil pro následující přehlídku získat do Brna jedno z tehdy nejslavnějších a nejdiskutovanějších děl evropského historického malířství, plátno Napoleon ve Fontainebleau (1845) od francouzského mistra tohoto žánru Paula Delaroche (1797–1856). Jeho majitel, lipský obchodník s hedvábím, mecenáš a konzul Adolf Heinrich Schletter (1793–1853), však přes upřímnou snahu nemohl organizátorům vyhovět, neboť frekventovaný obraz již dříve přislíbil jinam, konkrétně na pražskou výroční výstavu, kam se přesunul z Vídně a kde byl od dubna do května s velkým úspěchem prezentován.

Přes chválu, jaké se předtím dostalo jejím prostorám, a „přes všechny ostatní výhody“ byla budova slepeckém ústavu umístěná na severním okraji brněnské okružní třídy údajně „příliš daleko na to, aby ji velká část diváků mohla navštěvovat často a bez ztráty času“ [Anonym 1851c]. Proto se hned druhá květnová výstava filiálky Rakouského uměleckého spolku v Brně přesunula do sálu městského divadla Reduta, kde se pak až do roku 1859 konaly spolkové přehlídky nejčastěji. Zatímco v prvním roce 1851 se podařilo uspořádat hned čtyři (únor, květen, září, prosinec), v následujícím už jen tři a v dalších letech se frekvence brněnských spolkových výstav ustálila na dvou ročně, což pravděpodobně lépe odpovídalo reálné poptávce brněnského publika. Jak po skončení druhé výstavy roku 1851 poznamenal místní publicista, jehož slova však lze vztáhnout i k první akci: „Výstava nám poskytla nepřeberné množství požitků, které pro nás byly dříve zcela nedostupné. I tentokrát se ukázalo, že máme cit pro ušlechtilejší malířská díla, k jehož dostatečnému rozvinutí stačil pouze podnět zvenčí.“ Zároveň opatrně přivítal tehdy rovněž zvažovaný, nakonec však nerealizovaný vznik pobočky pražské Krasoumné jednoty, jež měla v Brně organizovat jednu výstavní přehlídku ročně. Na místo konkurence však navrhoval, aby se obě inciativy spojily. „Nebo má i na tomto mírumilovném poli vzklíčit nepříjemné semínko národnostní otázky,“ ukončil zjevně v reakci na počínající nacionalistické soupeření obou zemských národností svoji úvahu řečnickou otázkou [Anonym 1851d].

Díky nepopiratelnému úspěchu první z celkem 28 řádných a čtyř doplňkových výstav, které pobočka Rakouského uměleckého spolku do roku 1864, kdy ukončila svoji činnost, v Brně uspořádala, se dokonce i v poněkud provinčních podmínkách moravské metropole podařilo zavést tehdy stále rozšířenější praxi pravidelně konaných prodejních výstav soudobého evropského malířství a povznést tak místní umělecký provoz na do té doby nebývalou úroveň.

Petr Tomášek

Citovaná literatura

Anonym 1851a: Anonym, Filiale des „österreichischen Kunstvereins“ in Brünn, Brünner Zeitung, 1851, č. 14, 18. 1., s. 61

Anonym 1851b: Anonym, Kunst und Leben, Abendblatt der Wiener Zeitung, 1851, č. 45, 24. 2., s. 178–179

Anonym 1851c: Anonym, Die zweite Gemäldeausstellung der Brünner Filiale des österreichischen Kunstverein, Brünner Zeitung, 1851, č. 105, 7. 5., s. 447

Anonym 1851d: Anonym, Kunstzustände in Brünn, Brünner Zeitung, 1851, č. 124, 29. 5., s. 530

Další literatura

Christian d´Elvert, Der alte und der neue mähr. Kunstverein, Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1883, č. 5, s. 33–39

Lubomír Slavíček, „... hier in Brünn das Interesse für die Kunst anzuregen“. Brněnské umělecké výstavy v letech 1851 až 1878, Bulletin Moravské galerie v Brně LXXV, 2017, s. 34–55

katalog