Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Regionální historik Stanislav Burachovič výstižně označil Karlovy Vary za nejmenší velkoměsto na světě, jehož obyvatelé se věnovali především lázeňství a obchodu. Pro skutečně světové umění zde nebylo mnoho prostoru. V první polovině 20. století se však objevilo několik vzdělaných osobností se širokým kulturním rozhledem, které se zasadily o rozvoj výstavní činnosti v lázeňském městě. Jedním z nich byl syn zdejšího vydavatele novin Karlsbader Zeitung Walter Serner, vlastním jménem Walter Eduard Seligmann, budoucí významný představitel a spoluzakladatel dadaismu, spisovatel, kritik, novinář, právník a cestovatel.

Serner studoval práva ve Vídni, kde se seznámil s jen o něco málo starším Kokoschkou. I zde se opět potvrdilo, že z Karlových Varů bylo do Vídně blíže než do Prahy. Kulturní výměna probíhala v mnohem větší míře s německými a rakouskými centry (Vídeň, Mnichov) než s českými. Serner zcela propadl kouzlu Kokoschkovy tvorby a stal se iniciátorem jeho souborné výstavy v Karlových Varech [Hlaváček 2007].

Město Karlovy Vary tehdy nemělo žádnou budovu určenou pro výstavní účely. Bylo rozhodnuto postavit městskou galerii (Kunsthalle), která však zahájila svůj provoz až v roce 1912. Výstava se proto konala v kavárně Schönbrunn, kde byly obrazům vyčleněny dvě místnosti. Šlo o velmi hezky situovanou budovu na úpatí zalesněného vrchu na konci lázeňské promenády v místech, kde dnes stojí hotel Richmond. Také není náhodu, že výstava probíhala od července do srpna, tedy v hlavní lázeňské sezóně. Byla tak zajištěna vyšší návštěvnost, protože, jak je již uvedeno výše, Karlovarští až na čestné výjimky o umění velký zájem neprojevovali.

Úvodní řeč při slavnostním otevření výstavy pronesl Walter Serner. Vyznává v ní svůj obdiv ke Kokoschkově tvorbě a také zmiňuje dvě významné osobnosti, které mají zajímavou vazbu na Karlovy Vary. První je historik umění Richard Muther (1860–1909), který do zdejších lázní několikrát zavítal, a to nejen na léčení. Měl zde přítele, kterým byl sběratel Arthur Maier. Druhou zmiňovanou osobností je vídeňský malíř a obchodník s uměním Carl Moll. Vedl galerii Miethke, jejímž zákazníkem byl právě Arthur Maier. Pořídil zde slavný Goyův obraz, který je dnes ve sbírce Národní galerie v Praze (Portrét dona Miguela de Lardizábal). Ve sbírce měl také jedno Mollovo dílo (dnes nezvěstné).

Veřejnosti bylo na výstavě představeno celkem 29 obrazů, z nich drtivou většinu tvořily portréty z let 1909–1911. Před zraky návštěvníků tak defilovaly osobnosti veřejného a uměleckého života – malíři, spisovatelé, herci, herečky, tanečnice, zpěváci, mecenáši. Na prvním místě jmenujme Adolfa Loose a jeho tehdejší partnerku Bessie Bruce, která je v seznamu děl uvedena jako Bessie Loos. Dále například portrét hudebního skladatele Egona Wellesze nebo Lotty Franzos. Krajinářskou tvorbu zastupuje jediná malba s názvem Dent du Midi, jde o pohled na stejnojmennou švýcarskou horu. Zbývajícími neportrétními díly jsou Zvěstování a Kočka.

K výstavě byl vydán katalog, který sestával z jediného volného listu. Na titulní straně byl uveden název výstavy, místo a čas konání. Na rubu byl jednoduchý soupis děl, z nichž část podobizen byla označena jen jako mužský nebo ženský portrét. Posledních pět maleb bylo dokonce sloučeno pod jednotné označení „Nová díla“.  Subtilní fyzická podoba katalogu je pravděpodobnou příčinou faktu, že badatelské pátrání po něm v archivech Praze, Vídni, Lipsku a Berlíně bylo neúspěšné [Hlaváček 2007]. Jediný výtisk se podařilo lokalizovat v Zentralbibliothek Zürich. Pochází přímo z Kokoschkovy pozůstalosti a je o to vzácnější, že obsahuje mnoho rukopisných poznámek přímo z pera samotného Kokoschky. Díky nim se dovídáme, kdo je na obrazech označených jen jako mužský či ženský portrét. Dále jsou také popsány obrazy s čísly 25 až 29, označené jako „Nová díla“. Detailní seznam děl se uvádí na konci komentáře. Za pozornost také stojí malířův náčrt portrétu Roberta Freunda pod číslem 14.

Reakce publika na výstavu byla místy zdrženlivá, místy rovnou odmítavá. Veřejnost tedy splnila Sernerovo a zřejmě i Kokoschkovo očekávání. „Jindy byl nucen [Serner] doprovodit na výstavu šestičlennou skupinu návštěvníků, z toho dvě dámy, které před obrazy spustily „wahre Veitstänze“, skučely a křičely, tak byly Kokoschkovými obrazy pohoršeny, takže je Serner musel napomenout: „Nicht auf den Fußboden spucken!“ [Hlaváček 2007]

Význam karlovarské Kokoschkovy výstavy spočívá ve dvou důležitých faktech. Byla teprve druhou autorovou soubornou výstavou, kde byla prezentována především portrétní tvorba z raného období. Druhou zásadní skutečností je fakt, že zcela vybočovala z tehdejšího hlavního proudu lokální kulturní produkce. Svou kvalitou daleko přesáhla hranice regionu a ukázala směr, kterým se ubírat. Touto cestou z provinčnosti se v následující sezóně ještě vydala galerie Miethke, která v Karlových Varech otevřela svou pobočku a veřejnosti představila díla soudobých i starých mistrů. Všechny podobné snahy a naděje však ukončila první světová válka, po které se skutečně světové výtvarné umění do Karlových Varů již nikdy nevrátilo.

Kateřina Švajdlerová

Citovaná literatura

Hlaváček 2007: Petr Hlaváček, Zapomenutá karlovarská výstava Oskara Kokoschky z roku 1911, Umění/Art LV, 2007, s. 329–336

Archivní zdroje

Zentralbibliothek Zürich, Pozůstalost Oskara Kokoschky, dokument č. 810

Soupis vystavených děl (s jejich identifikací)

1         Mužský portrét (Felix Albrecht Harta, 1909)

2         Mužský portrét (Peter Baum/Lenin, 1910)

3         Obchodní rada Ebenstein  (Ernst Ebenstein, 1909)

4         Mužský portrét (Wilhelm Hirsch, 1909)

5         Ležící děti (též Hrající si děti, 1909)

6         Obraz paní Dr. L. Fr. (Lotte Franzos, 1909)

7         Dent du Midi (Švýcarsko) (1909-10)

8         Peter Altenberg (1909)

9         Mužský portrét (Paul Scheerbart, 1910)

10       Novorozeně (Fred Goldman, 1909)

11       Ženský portrét (Martha Hirsch, 1909)

12       Portrét Signora Verony (Conte Verona, 1910)

13       R. v. Janikowsky (Ludwig Ritter von Janikowski, 1909)

14       Mužský portrét (Robert Freund, 1909)

15       Dr. C. Christomanos (Constantin Christomanos, 1909)

16       Bessie Loos (1910)

17       Karl Kraus (1909)

18       Adolf Loos (1909)

19       Ženský portrét (Dr. Emma Veronika Sanders, 1910)

20       Zasněná žena (Elisabeth Reitler, 1909)

21       Kočka (1910)

22       Herečka Else Kupfer (1911)

23       Mužský portrét (Hermann Schwarzwald, 1911)

24       Mužský portrét (Joseph de Montesquiou-Fezensac, 1910)

25–29 Nová díla

25       (Auguste Forel, 1910)

26       (Alexis af Ennehjelm, 1911)

27       (Egon Wellsz, 1911)

28       (Karl Etlinger, 1911)

29       (Zvěstování, 1911)

Anonym, Die Eröffnung der Oskar Kokoschka-Ausstellung in Karlsbad, Karlsbader Badeblatt [LI], 1911, č. 178, 1. 7., s. 3

Anonym, Karlsbader Volkszeitung XXV, 1911, č. 53, 5. 7., s. 2

Anonym, Die Eröffnung der Oskar Kokoschka-Ausstellung in Karlsbad, Karlsbader Badeblatt [LI], ranní vydání, 1911, č. 178, 2. 7., s. 3–4