Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Sdružení umělců s názvem Skupina 42 se začalo formovat již na přelomu 30. a 40. let. Členové budoucí skupiny František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Jiří Kolář, Miroslav Hák a Ladislav Zívr spolu vystavovali v divadle Emila Františka Buriana a pravidelně se scházeli v Hákově fotografickém ateliéru v Praze Na Poříčí. Tři z nich, Gross, Zívr a Hák měli kromě společného zájmu v umění i stejné rodné město Novou Paku. Po uzavření Burianova divadla v roce 1941, pro které Miroslav Hák pracoval, setkávání skončilo. Z iniciativy Jindřicha Chalupeckého byly ale na jaře roku 1942 schůzky obnoveny a v listopadu téhož roku došlo k ustavení skupiny, jejíž základní programové teze formuloval právě Chalupecký. Ke skupině se záhy připojili také Jan Smetana, Kamil Lhoták a Jiří Kotalík. Zívr i Hák sice v době formování skupiny pobývali v Nové Pace, o iniciativě je ale informoval František Gross [Hylmar 2012, s. 43]. Skupina vznikla právě v době, kdy jiný spolek mladých umělců s názvem Sedm v říjnu oznámil při své třetí výstavě ukončení činnosti.

Právě František Gross po výzvě právníka a sběratele umění Františka Čeřovského začal připravovat první společnou veřejnou prezentaci prací Skupiny 42 [Hylmar 2012, s. 44]. V lednu 1943 se sešli František Gross, Ladislav Zívr a Miroslav Hák v Nové Pace, aby projednali uspořádání výstavy právě zde. Všichni tři měli konexe na zdejší vlivné osoby, Zívrův otec byl v této době dokonce starostou města, a těch náležitě využili. Záštitu nad výstavou převzaly Místní osvětová komise v Nové Pace a Národní souručenství se sídlem tamtéž. Především prostřednictvím Národního souručenství došlo k politickému zajištění výstavy a překonání obav z označení umělců za tzv. zvrhlé. V čele osvětové komise stál profesor zdejší reálky a člen městské rady Ambrož Těhník, který zároveň zastával funkci kulturního referenta Národního souručenství. Okresním vedoucím Národního souručenství byl Josef Tauchman a tajemníkem Josef Kubíček. Souhlas s výstavou byl vydán okresním úřadem v Jičíně dne 19. března 1943.

Výstavu v budově reálného gymnázia zahájil v neděli 21. března 1943 Josef Tauchman, ke slovu se poté dostal František Čeřovský. Následovala přednáška Jiřího Kotalíka, který vyložil návštěvníkům základní teze skupiny [Hylmar 2010, s. 329]. Výstavy se celkem zúčastnilo devět výtvarníků, malíři Lev Šimák, Kamil Lhoták, František Hudeček, František Gross, Jan Smetana, sochaři Ladislav Zívr a Jindřich Soukup a fotograf Miroslav Hák. Malíř Šimák a sochař Soukup byli přizváni jako hosté. Se Šimákem i Soukupem se většina členů skupiny osobně znala. Oba žili v Nové Pace, Šimák jako člen Umělecké besedy často vystavoval v Praze, Soukupa potkávali během jeho studia na Akademii výtvarných umění. 

V aule gymnázia bylo vystaveno celkem 73 položek, největší soubor s patnácti obrazy představil František Gross, následoval František Hudeček s deseti obrazy. Lhoták a Smetana přivezli každý šest obrazů, Kotík tři. Zívr do sálu umístil osm plastik a Hák šest fotografií. K výstavě vyšel i katalog obsahující kromě soupisu prací i přednášku Jiřího Kotalíka.

Výstavu ovšem poznamenaly nepříznivé události. Krátce po zahájení totiž gestapo zatklo za ukrývání parašutistů Josefa Kubíčka a Zívrovu sestru Miladu. Samotná výstava byla rozhodnutím okresního úřadu uzavřena o dva dny dříve, než bylo plánováno, tedy 2. dubna.

První společné veřejné vystoupení Skupiny 42 potvrdilo smysl existence skupiny a prokázalo, že vystavené práce odpovídají vymezeným programovým tezím. Díky úspěšným prodejům přinesla výstava i úspěch po finanční stránce [Typlt 1997, s. 55]. Reakce na výstavu ale zůstala omezena na regionální tisk a blízké přátele vystavujících. Hned v září téhož roku členové skupiny uspořádali další výstavní podnik, tentokrát v Topičově salonu v Praze. Opět se sešli František Gross, Miroslav Hák, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Jan Smetana a Ladislav Zívr. Tato výstava zaznamenala nově také pozornost výtvarných kritiků. S pokračující válkou ale přišlo omezení volné tvorby, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jan Smetana a František Gross se dokonce dostali na index zakázaných umělců. Setkávání skupiny se tak omezilo na neveřejné schůzky. Činnost Skupiny 42 byla obnovena krátce po skončení okupace výstavou v Pošově galerii v Praze v srpnu roku 1945.

Tomáš Hylmar

Citovaná literatura

Hylmar 2010: Tomáš Hylmar, První výstava Skupiny 42 pohledem Ladislava Zívra, Umění LVIII, 2010, s. 326–335

Hylmar 2012: Ladislav Zívr. Deníky 1943– 1944 (ed. Tomáš Hylmar), Praha 2012

Typlt 1997: Jaromír Typlt, Konfese Ladislava Zívra, Brno 1997

Další literatura

Marie Klimešová, Věci umění, věci doby. Skupina 42 (kat. výst.), Západočeská galerie v Plzni 2011

Eva Petrová, Společenství individualit, in: Eva Petrová (ed.), Skupina 42, Praha 1998, s. 15–105

Eva Petrová, Skupina 42, in: Zdeněk Pešat – Eva Petrová, Skupina 42. Antologie, Brno 2000, s. 409–429

Hana Rousová, Skupina 42, in: Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy 2011

Ladislav Zívr, Vzpomínky (ed. Josef Sůva), Hradec Králové 1989

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond Ladislav Zívr (1909–1980), Rukopisy vlastní, Deník, 1943–1944

Archiv Národní galerie v Praze, fond Jiří Kotalík (1920–1996), Korespondence a dokumentace, Skupina 42, 1942–1994

Archiv Národní galerie v Praze, fond Eva Petrová (1928–2012), Dokumentace, Skupina 42, 1942–1998

Státní okresní archiv Jičín, fond Okresní úřad Jičín (1850–1946), Výstavy, 1943–1945

Státní okresní archiv Jičín, fond Archiv města Nová Paka (1601–1945), Pamětní kniha obecní, 1940–1945

Výstava v Nové Pace, Hlas našeho venkova XXIV, 1943, č. 13, 26. 3., s. 4