Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V neděli 12. května 1935 v 11 hodin dopoledne byla v karlovarské Kunsthalle (dnes Galerie umění Karlovy Vary) slavnostně otevřena vzpomínková výstava, jejímž cílem bylo připomenout a oslavit dílo Wilhelma Schneidera. Jednalo se skutečně o rozsáhlou retrospektivu, veřejnosti bylo představeno více než osmdesát děl. Drtivá většina obrazů byla dílem samotného Wilhelma Schneidera, své místo na výstavě si však také nalezla tvorba jeho synů Oswalda a Maxmiliana.

Wilhelm Schneider se narodil v Karlových Varech 30. května roku 1864 do rodiny městského úředníka Antona Schneidera. I přes předčasnou otcovu smrt umožnila matka sedmnáctiletému Wilhelmovi odejít studovat malířství do Mnichova. Je známou skutečností, že byl žákem profesora Strähubera a Karla von Piloty. Protože v něm však narůstal „barokní smysl pro opojení barvami“ [Weinmann 1987, s. 171], odchází později do Vídně, kde se jeho učitelem stává Hans Makart.

Umělecké útočiště nalezl v Karlových Varech v domě s názvem Hubertusburg, kde si v roce 1900 od města pronajal velký sál. Ten se postupem času stal umělcovým ateliérem, letním bytem celé rodiny a také místem, kde se jeho synové Josef, Oswald a Max seznamovali s kresbou a malbou. Hubertusburg se nachází na úpatí zalesněného vrchu Tři kříže. Přestože to byl velmi příhodný prostor pro uměleckou práci, jeho velikost byla v chladném období stala nevýhodou,  a tak ho umělec i jeho rodina na zimu opouštěli. Po Wilhelmově smrti zůstalo v ateliéru vše tak, jak to zanechal, a to až do roku 1946. Byl plný obrazů, malířských pomůcek, dekorací a nábytku. Schneiderovi byli Němci, takže se na ně vztahovaly Benešovy dekrety. Byl jim zkonfiskován veškerý majetek, a to včetně všech vlastních uměleckých děl.

Na jaře roku 1946 proběhlo zajištění a soupis předmětů v bytě i ateliéru, vše bylo převedeno do správy muzea a uloženo v budově dnešní Galerie umění. Známe dokonce přesný počet zajištěných obrazů, a to včetně rozměrů, techniky a krátkého popisu. Historie rodiny Schneiderových v Karlových Varech se uzavírá o Velikonocích roku 1946, kdy byla Isabella i s nejstarší dcerou Antonií vysídlena.

Wilhelm Schneider byl všestranný malíř, zdatný portrétista i krajinář. Zhostil se prakticky jakéhokoli zadání. Nemaloval však jen na zakázku, často tvořil pro radost sobě i členům své rodiny. Důkazem je nespočet rodinných portrétů v různém stupni rozpracovanosti, které se nacházely v jeho ateliéru v okamžiku konfiskace.  Nejznámějšími díly jsou dvě rozměrná plátna s názvem Slavní návštěvníci, vytvořená pro budovu Císařských lázní v Karlových Varech. Zobrazují desítky slavných osobností, které byly nějakým způsobem s lázněmi nad Teplou spojeny.

Významnou část dochovaných děl tvoří obrazy s historickou tématikou, které jsou jakýmsi rodinným albem lázeňského města, po kterém rádi sáhneme ve chvíli, kdy si chceme připomenout zásadní okamžiky v dějinách Karlových Varů. Valná většina z nich se nachází v karlovarském muzeu: například Valdštejnův příjezd do Karlových Varů v roce 1630 nebo Voják třicetileté války. V muzejních depozitářích se pak ukrývají takové poklady jako Koncert Nicoly Paganiniho v Karlových Varech roce 1828, Selské povstání v Karlových Varech – Drahovicích roku 1680 nebo Sv. Hubert na lovu. Naopak nejméně známou Schneidrovou tvorbou jsou díla s náboženskými motivy. Nejznámějším náboženským dílem je zřejmě Pieta, která se objevila již v roce 1921 na výstavě Metznerbundu, jehož byl Schneider členem.

Na vzpomínkové výstavě byla také veřejnosti představena tvorba Oswalda Schneidera (1900–1920), byla jí věnována jedna celá místnost. Stejně jako jeho otec a bratři, i on studoval malířství v Mnichově, a to pod vedením profesora Langenmatela. Na výstavě byly také dva obrazy nejmladšího Wilhelmova syna – Maxe Schneidera:otcův portrét a dvojportrét rodičů. Max šel také ve šlépějích svého otce, studoval v Mnichově a posléze se usadil v Karlových Varech. Významnou epizodou v jeho životě byla vojenská služba, kterou prožil v prvních letech mladé republiky na Podkarpatské Rusi. Tam mu učaroval námět, ke kterému se opakovaně vracel - židovští rabíni. Po válce musel také opustit svůj domov a odešel s manželkou a dvěma dětmi do Německa. Tam se nadále věnoval malbě, kterou též vyučoval. Na sklonku svého života se do Čech vracel a pátral po osudu svých i otcových obrazů.

Vzpomínková výstava patří bezesporu k nejvýznamnějším kulturním a uměleckým událostem meziválečných Karlových Varů. Wilhelm Schneider vystavoval jen velmi málo a tato výstava byla zřejmě jeho jedinou samostatnou výstavou vůbec. Většinu vystavených děl dnes považujeme za ztracenou; známe osud pouze šesti obrazů, z nichž se tři nacházejí v karlovarském muzeu, ostatní jsou v soukromých rukou. Veřejnosti byla také představena tvorba Oswalda Schneidera, která by jinak upadla v zapomnění úplně.

Kateřina Švajdlerová

Citovaná literatura

Weinmann 1987: Josef Weinmann, Egerländer biografisches Lexikon,  Band 2. (N–Z), Männedorf/ZH 1987, s. 171

Další literatura

Eghalanda Bundeszeiting XIII, 1934, 15. 6., č. 6

Viktor Karell, Akademischer Maler Wilhelm Schneider, Karlsbad 1935, s. 2

Archivní zdroje

Sbírka Stanislava Burachoviče, karton Výtvarní umělci Karlovarska.

Kunstforum Ostdeutsche Galerie, Archiv, Archivmappe „Schneider“ (Malerfamilie)