Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Architektura národů SSSR, s podtitulem Z nedávné minulosti k výstavbě socialistického dneška, představila českému publiku na jaře 1949 dosud chybějící obraz socialistického realismu v architektuře. Doplnila tak o dva roky starší expozici Umělecké besedy s malířským souborem čtyř sovětských národních umělců, na kterou navázala i grafickou úpravou katalogu Karla Šourka.

Autoři přehlídky pojali prezentaci sovětské architektury zeširoka, a to jak z hlediska časového zařazení staveb, od středověku po současnost, tak ve vztahu k jejich provenienci, se zástupci napříč regiony SSSR. Přibližně třetinu ze sto třiceti sedmi exponátů tvořily příklady starší architektury s výrazným zastoupením sakrálních staveb [Rzjanin 1949, s. 22–30]. Fotografické snímky v expozici ukazovaly například dřevěný kostel na ostrově Kiži u Oněžského jezera z počátku 18. století, středověkou klášterní skupinu Achpat na území dnešní Gruzie nebo kazašské mauzoleum (mešitu) Chodži Ahmeda Jásavího.

Většina vystavených děl však pocházela ze třicátých a čtyřicátých let dvacátého století, kdy se v Sovětském svazu již uplatňovala doktrína socialistického realismu. Návštěvníky do sálů pražského Žofína a následně (21. 5. – 10. 6.) v brněnském Domě umění uváděla podobizna J. V. Stalina a expozice pomyslně vrcholila návrhem Paláce sovětů v Moskvě od trojice architektů Borise Jofana, Vladimira Ščuka a Vladimira Gelfrejcha. Výstava dále představila plány přestavby měst (např. Vilna, Tallinu, Novgorodu, Rostova nad Donem, Moskvy), nové průmyslové podniky (např. Azovstal, Magnitogorsk), moskevský vodní kanál a metro (např. stanice Izmajlovskaja od Borise Vilenskijeho), lázeňské stavby, kulturní a sportovní zařízení (např. opera v Novosibirsku od Alexandra Ginzburga, divadlo v Jerevanu od Alexandra Tamaňana) nebo výstavní areály (např. Všesvazová zemědělská výstava v Moskvě).

Socialistický realismus v architektuře prezentovala jak klasicizující forma, tak typové určení staveb pro potřeby, vzdělávání a odpočinek obyvatel Sovětského svazu. Pořadatelé v doprovodných popiskách u exponátů akcentovali vybrané „národní prvky“, případně „barbarské ničení památek německo-fašistickými okupanty“ [Rzjanin 1949]. Protifašistický narativ a důraz na destrukci během druhé světové války tvořil vhodný protiklad k propagovanému socialistickému systému výstavby. Nová sovětská architektura měla vědomě navázat na lidové stavitelství a historii. Její charakteristika se však opírala také o negativní vymezení se proti „lžiradikální teorii“ internacionálního modernismu, jak funkcionalismus a konstruktivismus nazval katalogový text převzatý z Velké sovětské encyklopedie [Rzjanin 1949, s. 8].

Jan Rott v Kulturní politice na základě výstavy pojmenoval tři základní ponaučení pro budoucí socialistický realismus v Československu, který po vzoru katalogu pojímal zejména v opozici k avantgardní architektuře. Nový směr měl v první řadě vycházet z národní kultury (a nikoliv kopírovat sovětské vzory), dále prosazovat kvality trvalé hodnoty (nikoliv provizoria) a nakonec v dialogu s architekturou přiblížit širokým vrstvám umění [Rott 1949, s. 3].

Opatrné zastání nalezl funkcionalismus u Stanislava Semráda v recenzi s názvem Proti formalismu v architektuře [Semrád 1949, s. 53–57]. Navzdory úvodním tezím o meziválečné tvorbě jako reakci na úpadek kultury předchozí epochy, Semrád obecně zatracování modernismu ve prospěch nového socialistického směru odmítal. „Má to znamenat [jeho] likvidaci, má to znamenat cestu zpátky, jak někteří ustrašení duchové míní? Odpovídám ne!“ [Semrád 1949, s. 56] Závěrem autor optimisticky zhodnotil důsledky výstavy pro české prostředí tak, že se československá architektura „poučí z hlavních idejí nové sovětské architektury, ale kupředu půjde svou cestou“ [Semrád 1949, s. 57].

Výstava Architektura národů SSSR měla především osvětový charakter, který se pokusila naplnit důrazem na umělecký výraz prezentovaných staveb. Návštěvníci se tak s architekturou Sovětského svazu seznamovali zejména skrze fotografické zvětšeniny exteriérových záběrů budov ve zlatých paspartách. Jedna z mála výtek, k jinak oslavované přehlídce, upozorňovala na absenci půdorysů, protože právě v nich se nová sovětská architektura s klasicizujícími fasádami měla odlišovat od historických staveb [Starý 1949 s. 72].

Jiří Kroha se v zahajovací řeči obrátil k lidem s výzvou ohledně studia vystavených děl. „Výstava zasluhuje, aby ji studovali nejen architekti, ale by se s ní seznámily i nejširší vrstvy našich pracujících, aby viděly, že socialismus po svých počátečních obtížích je schopen takové přestavby svého prostředí, jaké nebyl schopen žádný společenský řád dřívější doby“ [Kroha 1949, s. 4]. Edukaci českých architektů o sovětském stavitelství podporovaly fotografie z výstavy doprovázející články a pochvalné recenze v časopisech. Oldřich Starý například do Architektury ČSR napsal, že výstava „byla z nejpoučnějších a nejzajímavějších, jaké obyvatelé Prahy kdy spatřili“ [Starý 1949 s. 68].

Nekritické přijetí manifestační výstavy Architektura národů SSSR v roce 1949 odpovídalo oficiální politice bez možnosti otevřeně její obsah problematizovat. Ruské historické a klasicizující stavby na fotografiích putovní přehlídky se pro československé architekty staly závaznou pomůckou do budoucna. Články referující o výstavě a architektuře Sovětského svazu s bohatým obrazovým doprovodem uvedly do české architektury socialistický realismus a nastavily jeho základní pojmový slovník.

Magdalena Dědičová

Citovaná literatura

Kroha 1949: Jiří Kroha, Výstava architektury národů Sovětského svazu, Rudé právo XXIX, 1949, č. 114,15. 5., s. 4

Rott 1949: Jan Rott, Trojí ponaučení, Kulturní politika IV, č. 18, 6. 5., s. 3

Rzjanin 1949: M. [Michail] I. [Ivanovič] Rzjanin, Architektura národů SSSR, z nedávné minulosti k výstavbě socialistického dneška (kat. výst.), Praha 1949

Semrád 1949: Stanislav Semrád, Proti formalismu v architektuře (k výstavě architektury národů Sovětského svazu, v květnu 1949), Architekt XLVII, 1949, č. 4, srpen, s. 53–57

Starý 1949: Oldřich Starý, Architektura národů SSSR, Architektura ČSR VIII, 1949, s. 68–72

Další literatura

Pavel Halík, Česká architektura padesátých let, Studie o střetu funkcionalismu a konstruktivismu i ideovými východisky socialistického realismu, Praha 2022

Pavel Halík, Architektura padesátých let, in: Polana Bregantová, Rostislav Švácha, Marie Platovská (eds.), Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958, Praha 2005, s. 293–328

Jaroslav Pokorný, Obrana architektů 48-68, Architektura ČSSR XXVIII, 1969, č. 2, s. 106–108

Rostislav Švácha, Česká architektura 1956–1963, in: Ohniska znovuzrození: České
umění 1956–1963 (kat. výst., Galerie hlavního města Prahy), Praha 1994, s. 241–258

Anonym, Architektura národů SSSR, Práce V, 1949, č. 88, 14. 4., s. 2

Anonym, Pražská výstava „Architektura národů SSSR“ zahájena, Práce V, 1949, č. 93, 21. 4., s. 5

Anonym, Ve výstavních síních Domu umění v Brně…, Lidová demokracie V, 1949, č. 120, 22. 5., s. 2