Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

„Výstava britského umění v Alšově síni Umělecké Besedy je po španělské výstavě druhou mezinárodní událostí výtvarného života osvobozené republiky,“ konstatoval recenzent v Lidové demokracii [zmz 1946]. Nevelká výstava osmi britských moderních umělců a jedné umělkyně doputovala do Prahy z Paříže se zastávkou v Brně. Zde byla prezentována 25. 1. – 17. 2. 1946 pod názvem Soudobé britské umění v místnosti kulturního a školského referátu Národního výboru Velkého Brna péčí Britské rady (British Council) a Bloku výtvarných umění země Moravskoslezské, který k výstavě publikoval samostatný katalog. V Praze výstavu přejal spolek Umělecká beseda, který v této době aspiroval na zprostředkování klíčových mezinárodních výstavních projektů.

Britské moderní umění se v roce 1946 představilo jako 391. výstava Umělecké besedy v komorních prostorách Alšovy síně v Besední ulici na Malé Straně. Doprovodný katalog uvádí, že na výstavě bylo prezentováno 57 děl, pochopitelně se jednalo o drobnější práce, převážně kresby, desítku obrazů a několik plastik. Ojedinělý záběr instalace dokládá tradiční podobu výstavy, tedy paspartované kresby (převážně akvarely a kvaše) zavěšené na zdech v kombinaci s menšími formáty olejových obrazů. Vedle ikony britského moderního sochařství Henryho Moora se na výstavě českému publiku představili především malíři, kteří patřili mezi tzv. válečné umělce. Jednalo se o oficiální statut, který umožňoval v době válečné mobilizace kontinuálně pracovat na zakázku britské armády. Většina děl byla tedy zapůjčena z majetku Poradního komitétu válečných umělců a soukromých sbírek, mezi nimiž vyniká sbírka Kennetha Clarka, který působil jako ředitel Britské národní galerie a během druhé světové války byl hlavním garantem Poradního komitétu válečných umělců (War Artists' Advisory Committee - WAAC). Váleční umělci měli vizuálně zachytit, jak válka proměnila život společnosti: „Jejich úkolem bylo zaznamenávat a vykládat čarou a barvou to, co se dálo s tělem a duší naší země a našeho národa. Tento úkol mohli plnit, zcela svobodně, prostředky a způsobem vidění, jim vlastním.“ [Eardley-Wilmot 1946] Přestože bychom očekávali, že většina oficiálních válečných umělců budou konzervativní figurální malíři, pravděpodobně díky vlivu Kennetha Clarka mezi nimi figurují, jak dokládá i pražská výstava, modernisticky založení surrealisté (Paul Nash) či umělci směřující k abstrakci (Graham Sutherland, John Tunnard). Většina vystavených děl byla vytvořena v reakci na druhou světovou válku, objevují se zde akvarely zachycující nálety zničenou krajinu a města, pobořené kostely (John Piper) nebo obyvatele Londýna spící v krytech podzemní dráhy, např. Moorovy akvarely Řada spáčů nebo Kryt v podzemní dráze. Doplňují je krajiny neutrálnější povahy obdivované a francouzským moderním uměním odchované Frances Hodgkins původem z Nového Zélandu a figurální výjevy skotského malíře Roberta Colquhouna, například nedatovaný olej Truchlící ženy.

Jak v úvodním textu výstavy konstatuje Hazel Eardley-Wilmot, zaměstnankyně British Councilu v Praze, spisovatelka a později amatérská archeoložka, jednalo se o výbor umělců, kteří byli v posledním desetiletí ve Velké Británii nejvíce uznáváni. Dále jsou v katalogu zařazeny překlady básní T. S. Eliota, Sidney Keyese, Edwina Muira a Herberta Reada. Doplňuje je krátký úvodní text Jiřího Kotalíka, jenž zasahuje předkládaný výběr britského moderního umění do vývoje anglických dějin umění a zdůrazňuje, že výstava představuje pro československou veřejnost jednu z prvních příležitostí seznámit se s britským moderním uměním. Každému z vystavujících je věnována strana s černobílou reprodukcí a krátkým medailonem. V závěru katalogu je pak otištěn seznam vystavených děl. Katalog dále deklaraci Výtvarného odboru Umělecké besedy, vyjadřující záměr přesunout výstavní aktivity z Alšovy síně do reprezentativních prostorů na Slovanském ostrově: „Věříme, že příští výstavní plány Umělecké besedy, jejichž smyslem je rozšířit cílevědomě kulturní a umělecké styky našeho kulturního a politického centra, představovaného hlavním městem Prahou, se všemi kulturami spřátelených národů, budou moci býti již uskutečněny v pracovně vyhovujícím novém prostředí, o které usilujeme a které na Slovanském ostrově bude nejen více odpovídat závažnosti domácích a zahraničních uměleckých podniků, ale jsme obecenstvu i přístupnější, zaručí i plnější uplatnění nových kulturních hodnot spojeneckých národů, s nimiž nás musí napříště spojovat kromě vztahů politických a hospodářských i vzájemné poznání kulturní.“ To se Umělecké besedě podařilo a v roce 1947, kdy na Žofíně mimo jiné prezentovala dvě klíčové výstavy poválečného umění Umění moderní Ameriky a Obrazy národních umělců SSSR. Tuto výstavní aktivitu pak symbolicky uzavřela v roce 1948 výstava Současné britské malířství.

Výstava v Alšově síni se zařadila mezi kulturní projekty, v nichž se československá výtvarná obec pokusila v poválečné době navázat na svůj mezinárodní rozměr a upevnit diplomatické vztahy s vítěznými mocnostmi. Byť svým rozměrem a dosahem nemohla konkurovat paralelně probíhající výstavě Umění demokratického Španělska, byla významnou součástí pokusu vykročit z válkou zapříčiněné izolace. Novou orientaci na britské umění přehodnocující dosud převažující vazby na Francii dokládají i navazující výstavní podniky, např. Výstava moderního anglického malířství z majetku Tate Gallery v Londýně, jež se konala v roce 1946 v Národní galerii v Praze nebo již zmiňované Současné britské malířství z roku 1948. Svou roli v tomto úsilí jistě sehrála politická situace, ale též agilnost Britské rady. Jedním z klíčových přínosů sledované výstavy je pak bezesporu první setkání s díly Henryho Moora, který se pak opakovaně do Československa vracel a významnou měrou ovlivnil české a slovenské sochařství. Výstava též pravděpodobně sehrála významnou roli v kampani za získání výstavních prostor na Slovanském ostrově pro Výtvarný obor spolku Umělecká beseda.

Pavlína Morganová

Citovaná literatura

Eardley-Wilmot 1946: Hazel Eardley-Wilmot, Britské moderní umění, in: Britské moderní umění, Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy 1946, nestr.

zmz 1946: zmz, Britští výtvarníci v Praze, Lidová demokracie II, 1946, č. 53, 7. 3., s. 4.

Další literatura

Jindřich Chalupecký, Výstavy cizího umění, Listy I, 1946, č. 2, s. 318–320.

Rudolf Matys, V umění volnost. Kapitoly z dějin Umělecké besedy, Praha: Academia 2003.

Současné britské malířství (kat. výst.), Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 9. 4. – 9. 5. 1948.

Soudobé britské umění (kat. výst.), Brno: Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské, 25. 1. – 17. 2. 1946.

Umělecká beseda 1863–2003 (kat. výst.), Praha: Galerie hlavního města Prahy 2003, s. 50.

Výstava moderního anglického malířství z majetku Tate Gallery v Londýně (kat. výst.), Praha: Národní galerie v Praze 1946.

Igor Zhoř, Hledání tvaru, Praha: Mladá fronta 1967, s. 49.

Anonym, Ze současné výstavy britského umění v Praze, Tvorba XV, 1946, č. 11, s. 175