Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Čeští klasikové 19. století, uspořádaná v létě roku 1948 Národní galerií a Uměleckou besedou, byla jednou z prvních velkých výstav odpovídajících nové kulturní politice postupně přijímané po únorovém komunistickém převratu. Šlo o přehlídku velkých mistrů, jež měla „ukázat domácímu i cizímu světu, co je u nás v umění velkého a pozoruhodného“ [Anonym 1948]. Konala se nejprve v Praze, a následně byla ve značných obměnách a menším rozsahu opakována v Brně (12. 12. 1948 – 8. 1. 1949) a Bratislavě (20. 2. – 20. 3. 1949), plánovala se i její repríza v Českých Budějovicích či Olomouci. Pořádání putovních výstav si Národní galerie vytyčila jako významný cíl vedoucí k decentralizaci jejího působení už v roce 1947, poprvé však byla díla z jejích sbírek představena v dalších městech až nyní [ANG].

Protože Národní galerie neměla v té době dostatek výstavních prostor, oslovila pro spolupráci na pražské výstavě Uměleckou besedu. Ta po druhé světové válce získala do vlastnictví velkorysé prostory na Slovanském ostrově, ve kterých proběhly mimo jiné výstavy Monumentální Mikoláš Aleš (1947) nebo Dílo Karla Purkyně (1949). Vzhledem k postupnému omezování činnosti Umělecké besedy ze strany režimu šlo na dlouhou dobu o jedny z posledních velkých výstavních akcí, které Beseda mohla pořádat. Výstava českých klasiků 19. století byla na Slovanském ostrově instalována od poloviny června do poloviny září 1948 a představila celkem 270 děl od 31 umělců.

V rámci výstavy se podařilo poměrně dobře představit vývoj figurální malby i krajinomalby v 19. století – byly zastoupeny klasicizující oleje Františka Tkadlíka či Karla Postla, romantické krajiny, díla realistů jako byl Karel Purkyně nebo Soběslav Pinkas i některých zástupců tzv. generace Národního divadla, mimo jiné Vojtěcha Hynaise a Mikoláše Alše. Zcela pominuta však byla generace, která na výtvarnou scénu nastoupila v 90. letech. Sochařství 19. století bylo představeno mnohem fragmentárněji, jelikož byla vystavena díla pouhých 3 sochařů, a to Václava Levého, Josefa Václava Myslbeka a Bohuslava Schnircha.

Seznam vystavených děl vyšel ve formě drobného šestnáctistránkového katalogu, který byl doplněn knihou Čeští klasikové XIX. století v Národní galerii z edice Malíři a sochaři založené Karlem Šourkem. Publikaci, obsahující úvodní text tehdejšího ředitele Národní galerie Vladimíra Novotného a sedm desítek černobílých reprodukcí děl, lze chápat jako rozšířený katalog výstavy. Jsou zde však otištěna i díla, která součástí výstavy nebyla.

Z Novotného úvodního textu i recenzí výstav je patrné, že dobově bylo na umění 19. století nahlíženo prismatem hledání nového (socialistického) realismu. Byla tak vyzdvihována především realistická tradice českého umění, a to nejen v této výstavě (viz rozsáhlý soubor vystavených děl Karla Purkyně), ale i mnoha dalších retrospektivách, konaných po roce 1948 [Morganová 2020, s. 40]. Vedle hledání východisek pro nový výtvarný výraz bylo důležitou vlastností opěvovaných děl také jejich „národní uvědomění“, spatřované zejména v díle Josefa Mánesa, Mikoláše Alše a vzhledem k ideologii vládnoucí strany poněkud paradoxně i v náboženských malbách Františka Tkadlíka [Novotný 1948, s. 14]. Jako odsouzeníhodné byly naopak vnímány „buržoazní“ malby Václava Brožíka nebo Františka Ženíška, jehož dílo v pražské výstavě dokonce zcela chybělo.

Recenzenti výstavy ji hodnotili bez výjimky kladně, jako ucelený přehled umění předchozího století, představený na klíčových dílech doby. Z dnešního pohledu je patrné, že výběr zastoupených děl byl spíše než reprezentativní značně tendenční, odpovídající ideologii režimu. Regionální periodika pak zvláště vyzdvihovala snahu přenést díla z pražské Národní galerie i do menších měst [Svrček 1948]. Pro Brno a Bratislavu šlo o zcela výjimečnou a bezprecedentní kulturní událost, a proto měly zdejší výstavy mnohem větší ohlas než ta pražská.

Tereza Štěpánová

Citovaná literatura

ANG: Archiv Národní galerie v Praze, Dokumentace výstav NG (1945–1958), dílčí inventář, fond NG, evid. č. inventáře 189, dostupné online: https://ngp-prod.brainz.cz/storage/2138/Dokumentace-vystav-NG-1945-1958.pdf

Anonym 1948: Anonym, Naše nové umělecké výstavy, Rudé právo XXVIII, 1948, č. 144, 20. 6., s. 4

Morganová 2020: Pavlína Morganová, Dějiny výstav – výstavy v dějinách, in: eadem – Terezie Nekvindová – Dagmar Svatošová, Výstava jako médium: české umění 1957–1999, Praha 2020, s.  35–147

Novotný 1948: Vladimír Novotný, Čeští klasikové 19. století v Národní galerii, Praha 1948

Svrček 1948: J[aroslav] B[ohumil] Svrček, Poučení z výstavy Čeští klasikové 19. století, Naše pravda IV, 1948, č. 297, 21. 12., s. 5

Další literatura

Eva Petrová – Ludvík Ševeček, Umělecká beseda 1863–2003 (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy 2003, s. 50

Helena Obrová, Soupis výstav Národní galerie uspořádaných v Praze v letech 1945–1985 (nepublikovaný strojopis), Praha 1990

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, Veletržní palác, fond Dokumentace výstav, Čeští klasikové 19. století, karton 2, inv. č. 20, 27, 41; karton 3, inv. č. 49.

Anonym, Čeští klasikové XIX. stol., Lidová demokracie IV, 1948, č. 214, 14. 9., s. 3

Anonym, Čeští klasikové XIX. století, Lidová demokracie IV, 1948, č. 138, 15. 6., s. 4

Anonym, Dům umění, Lidové noviny LVI, 1948, č. 294, 17. 12., s. 6

Anonym, J. V. Myslbek, Oddanost, Práce IV, 1948, č. 138, 13. 6., s. 4

Anonym, Nové zisky Národní galerie, Rudé právo XXVIII, 1948, č. 211, 9. 9., s. 3

Anonym, Výstavy tohoto týdne, Práce IV, 1948, č. 139, 15. 6., s. 3