Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstavu uspořádali z iniciativy malíře Emila Pacovského názorově si blízcí mladí grafici a malíři: František Kobliha, který jako nejstarší a také známý dřevorytec stál v jejich čele, dále Jan Konůpek, Emil Pacovský, Josef Váchal a nejmladší, na rozdíl od ostatních dosud neznámý, Jan Zrzavý. 

Vzájemně je poutaly a sdružovaly nikoliv formální problémy, ale myšlenková stránka děl, která byla dle jejich soudu v běžné tvorbě i mezi avantgardními tvůrci opomíjena. Vědomě se proto hlásili k odkazu symbolistů přelomu 19. a 20. století a „usilovali o novou ideovou náplň i formu uměleckých děl“ [Pacovský 1947, s. 17], a o „povznesení“ jejich duchovní hloubky. Odtud název Sursum (z latinského vzhůru, do výše) jejich zprvu volného sdružení i první výstavy. Pacovský název převzal z obálky revue Meditace, kde působil jako výtvarný redaktor a kde také vystavující umělce poznal a následně dal dohromady. Jak uvádí ve vzpomínkách, chtěl je – kromě sebe a Koblihy – uvést do života a na veřejnost. Což se mu také uspořádáním první výstavy, kterou uvedl Klub přátel umění v Brně, svým způsobem podařilo, i když referencí o ní bylo málo.

Podle katalogu prezentovala 52 prací, povětšině kreseb a grafik (leptů, dřevorytů a dřevořezeb), olejomaleb však pouze devět. Nejpočetnějším souborem 20 děl byl zastoupen Kobliha, Konůpek vystavil 16 prací, Pacovský 4 obrazy, Váchal 10 děl a Zrzavý 2 malby, které měly být, jakož i některá další díla, transportem poškozená a nevystavená [Šmejkal 1976, s. 4, pozn. č. 7]. Nevystavení Zrzavého obrazů však zpochybňuje recenze výstavy S. K. Neumanna v brněnských Lidových novinách z 12. listopadu 1910, která Zrzavého obrazy ve špatně osvětlené výstavní místnosti připomíná.

První zmínku o chystané výstavě mladých, symbolistně orientovaných umělců nacházíme v Knize protokolů ze schůzí výboru brněnského Klubu přátel umění, který akci pořádal, a který požadavek Pacovského o výstavu jako jediný přijal. Zápis je datován 20. září 1910; za výtvarný odbor výboru Klubu přátel umění informaci o chystané výstavě „pražského sdružení Sursum“ přednesl pan Grus [Archiv města Brna, Fond R 39 Brněnské umělecké spolky]. Jak víme ze vzpomínky Emila Pacovského, který byl spiritus agens daného počinu, získání místností pro výstavu nebylo snadné. V Praze jeho žádosti žádný z oslovených spolků nevyhověl; Krasoumná jednota pro Čechy prosbu o uspořádání výstavy ignorovala, Mánes odřekl, stejně reagovala Umělecká beseda i vídeňská Galerie Miethke [Pacovský 1947, s. 19]. Uspěl až v brněnském Klubu přátel umění, který mu na přímluvu architekta Jaroslava Syřiště – člena výtvarného odboru Klubu – poskytl svoji místnost (pokoj) na Velkém náměstí. 

Nebyl to však lecjaký Klub. V jeho čele tehdy stál hudební skladatel Leoš Janáček a výtvarný odbor zastupovaly známé osobnosti; kromě architekta Jaroslava Syřiště jmenujme profesora Josefa Šímu, otce malíře Josefa Šímy, architekta Jana Mráčka nebo historika umění a národopisce profesora Josefa Vydru. Svými aktivitami Klub přátel umění, který zahrnoval kromě výtvarného odboru též odbory hudební a literární (jeho členem byl mimo jiné S. K. Neumann), výrazně povznášel kulturní a uměleckou činnost Brna a jeho okolí. Není proto divu, že se Pacovský s žádostí obrátil právě na tuto organizaci. A jak z recenzí první výstavy sdružení Sursum vyplývá, byla to správná volba už proto, že její představitelé podněcovali k reflexím svých aktivit moravské časopisy. Jako první reagoval deník Moravská Orlice, který s třínedělním předstihem 3. října 1910 upozorňoval na aktivitu výtvarného odboru Klubu přátel umění a „na výstavku nejmladšího uměleckého sdružení českého Sursum“. V textu informoval o jeho symbolistním zaměření, abecedně uvedl jména všech pěti vystavujících i obavu, „že tento první debut mladého sdružení na Moravě vzbudí pochopitelný rozruch a zájem“ [Anonym 1910a]. Týž deník také krátce po zahájení výstavy přinesl 31. října o ní krátkou zprávu včetně upozornění na Váchalův barevný plakát. Představoval nahého mladíka vynořujícího se z primordiálního chaosu a natahujícího se vzhůru (sursum) po jablku ze stromu Poznání. Byl vylepen na četných brněnských nárožích, a jak informuje 2. listopadu anonymní pisatel v brněnských Lidových novinách, také rychle – údajně k jeho mravnost pobuřujícímu zobrazení chlapeckého aktu – „funkcionáři státního návladnictví“ neoprávněně zkonfiskován [Anonym 1910b]. A byla to paradoxně právě aféra kolem zabaveného Váchalova plakátu, jenž byl navíc i součástí děl Váchalova vystaveného souboru, která přispěla k vyšší návštěvnosti i k prodloužení výstavy do 20. listopadu. Tuto zprávu přinesly anonce zveřejněné 16. 11. v deníku Čas a 18. 11. 1910 v brněnské Moravské Orlici. Dozvídáme se z nich, že Klub přátel umění na zákaz vylepování plakátu reagoval a podal proti jeho konfiskaci k místodržitelství odvolání. Důležité údaje o výstavě zachycují též zápisy v Knize protokolů výboru Klubu přátel umění. K zajímavým patří záznam z 23. listopadu, který upřesňuje, že právě ukončená výstava pražského sdružení Sursum „vykazuje asi 320 osob“, a že „deficit nebude příliš velký“. Slova výtvarného odboru Klubu následně dokládá tištěná Zpráva o činnosti Klubu přátel umění za léta 1900–1910, v níž se na s. 16 uvádí návštěvnost výstavy sdružení Sursum 327 osob s odůvodněním, že šlo pro širší veřejnost o výstavu „nezvyklého uměleckého vyjadřování a thematu tvorby“ [Archiv města Brna, Fond R 39 Brněnské umělecké spolky]. 

Opomeneme-li domněnku, že nepodepsané anonce a zprávy o první výstavě volného sdružení symbolistů Sursum psali lidé z okruhu brněnského Klubu přátel umění, vyšly k ní pouze dvě recenze; informativní pojednání z pera Emila Pacovského v katolické umělecké a literární revue Meditace, kde působil, a obsáhlá, vystavené práce seriózně hodnotící nepodepsaná recenze Symbolisté, otištěná v brněnských Lidových novinách. Pacovský v referátu hájil názorovou, dobovým uměleckým směrům protichůdnou pozici vystavujících umělců; ospravedlňoval ideové, duchovní zaměření vystavených děl a originalitu programu mladého uměleckého seskupení. Při této příležitosti neopomněl připomenout obtíže spojené s žádostí o výstavu. Nepodepsaná, příznivá recenze v Lidových novinách, připisovaná S. K. Neumannovi z literárního odboru brněnského Klubu přátel umění, je podstatnější. Autor se v ní zabývá jednotlivými díly a umělce nezatracuje (chválí především projev Františka Koblihy), naopak si cení jejich odvahy vystavovat v provinčním Brně. Zamýšlí se i nad aktuálností jejich programu navazujícího na symbolisty přelomu století. V tomto ohledu povzbudivě pro vystavující poznamenává: „Nezaujatí lidé vědí, že je-li překonán symbolism jako časové kdysi a moderní hnutí, není překonán symbolism jako jedna z výrazových tendencí uměleckých. Vydal a vydává rozkošné květy, křehké a subtilní. Zdají-li se často nepřístupny průměrné chápavosti, je to otázka chápavosti a nikoli symbolismu“ [Neumann 1910, s. 2]. Kriticky se však vyslovuje (vyjma dřevorytů Františka Koblihy) k provedení děl a k jejich nevyzrálé technické kvalitě; doznává: „Celkem je na této výstavce hodně odvahy i obratnosti, kvasu a experimentu. Umění dosud málo.“ [ibidem, s. 3]

Následkem uvedení nezvyklého umění a brněnskou společnost mravnostně pobuřujícímu plakátu výstavy „byl Klub potrestán odnětím zemské subvence“ [Larvová 1996, s. 25]. Zřejmě z tohoto důvodu napsal Emil Pacovský Klubu děkovný dopis za uspořádání výstavy a za uvedení mladých umělců do života kulturní veřejnosti [Pacovský 1947, s. 19]. Byť byla odezva první výstavy sdružení Sursum minimální a žádné z vystavených děl se neprodalo, nelze ji považovat za bezvýznamnou. Upozornila na existenci umělců rodící se tzv. druhé symbolistní generace vymezující se vůči dobovým aktualitám. Zároveň poukázala na stálou životnost symbolismu jako umělecké tendence, a to nejen ve výtvarném projevu, ale i v literatuře.

Mahulena Nešlehová

Citovaná literatura

anonym 1910a: anonym, Výstava sdružení „Sursum“, Moravská Orlice, XLVIII, 1910, č. 264, 18. 11., s. 6 

anonym 1910b: anonym, oddíl Denní zprávy, Sursum, Lidové noviny XVIII, 1910, č. 301, 2. 11., s. 3

Larvová 1996: Hana Larvová, Sursum, in: eadem (ed.) Umělecké sdružení SURSUM 1910–1912 (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy – Památník národního písemnictví, Praha 1996, s. 25

Neumann 1910: Stanislav Kostka Neumann, oddíl Umění, divadlo a literatura. Symbolisté, Lidové noviny XVIII, 1910, 12. 11., s. 2–3

Pacovský 1947: Emil Pacovský, Umělecké sdružení Sursum, Okénko do dílny umělcovy IV, 1947, č. 2, s. 17–23

Šmejkal 1976: František Šmejkal, Sursum 1910–1912, Krajská galerie v Hradci Králové, edice „Práce galerie“, 1976, s. 4, pozn. č. 7

Další literatura

Jan Konůpek, Život v umění, Praha 1947

Otto M. Urban, Umělecké sdružení Sursum 1910–1912, in: Otto M. Urban – Filip Wittlich (edd.), 100 let od otevření Obecního domu v Praze (kat. výst.), Obecní dům, Praha 2012, s. 111–121

Josef Váchal, Paměti Josefa Váchala dřevorytce (ed. Milan Drápala) Praha 1995, s. 181–182, 201–203 a 231

Archivní zdroje

Archiv města Brna, Fond R 39 Brněnské umělecké spolky: Kniha protokolů ze schůzí výboru Klubu přátel umění v Brně a Zpráva o činnosti Klubu přátel umění za léta 1900–1910, tiskem Ant. Odehnala v Brně, s. 16

Anonym, Čas XXIV, 1910, č. 316, 16. 11., s. 4

Anonym, Moravská Orlice XLVIII, 1910, č. 225 (příloha), 3. 10., s. 5–6