Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstavu konanou na přelomu let 1921 a 1922 uspořádal Svaz československého díla (SČSD), který na rozdíl od souběžně fungujícího Artělu neměl funkci výrobního družstva, nýbrž celorepublikové platformy podporující obrodu českého uměleckého průmyslu. Svaz působil v Praze již před první světovou válkou, tentokrát ještě pod původním názvem Svaz českého díla. Jeho vznik byl reakcí na přípravu výstavy německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v létě 1914, které se zúčastnili také zástupci uměleckého průmyslu z Rakouska-Uherska. Aby čeští umělci mohli vystavovat své práce v samostatné expozici v rakouském pavilonu, došlo krátce před výstavou z iniciativy Jana Kotěry k založení Svazu českého díla po vzoru Deutscher Werkbund [Vlčková 2016, s. 119].

Veškeré plány Svazu na obrodu uměleckořemeslné tvorby a jejího vymezení vůči rakouskému uměleckému prostředí záhy přerušilo vypuknutí první světové války. Svaz proto obnovil činnost až po jejím ukončení a uklidnění politické situace v nově vzniklém Československu. Na svou předválečnou činnost naplno navázal v roce 1920 s revidovaným názvem Svaz československého díla, jeho hlavní poslání se však nezměnilo. Bylo jím propojování umělců, řemeslníků a odborných škol s továrnami vyrábějícími uměleckořemeslné předměty a podpora rozvoje moderního československého uměleckého průmyslu také na úrovni státních institucí [Adlerová 1983, s. 212]. Svaz se zároveň stal jedním z center prosazování národního stylu v čele s novým předsedou Josefem Gočárem a jednatelem Pavlem Janákem, který je považován za ideového tvůrce národního stylu. 

Svých závazků stanovených ve Věcném programu z roku 1920 chtěl Svaz docílit mj. vypisováním veřejných soutěží (např. na tištěné látky pro dámské vycházkové šaty, 1921; sportovní ceny, 1922; plakát pro pařížskou výstavu, 1924 atd.), pořádáním přednášek, vydáváním svazového periodika Výtvarná práce a nakonec výstavami, které se konaly na domácí půdě, i v zahraničí. Svazové výstavy měly probíhat vždy v rozmezí dvou let a sledovat dění a vývoj v domácí uměleckořemeslné tvorbě.

První zmínky o plánech na uspořádání výstavy se objevují již od roku 1919. Pro její konání Svaz zvažoval výstavbu vlastního výstavního pavilonu v centru Prahy, prostory však nakonec zdarma poskytlo Uměleckoprůmyslové museum [Knobloch 2019, s. 23], jehož ředitel František Xaver Jiřík byl zároveň členem předsednictva Svazu. Původně bylo plánováno výstavu zahájit již na jaře roku 1921 [anonym 1921, s. 2] v souvislosti s konáním Pražských vzorkových veletrhů, k jejímu otevření však nakonec došlo až v prosinci. Cílem výstavy bylo dle výstavního řádu otištěného ve svazovém periodiku Výtvarná práce „… podati přehled všech dobrých činů dříve vykonaných a ukázat čeho je schopno české řemeslo a český průmysl v součinnosti s výtvarným umělcem“ [Novotný, s. 23].

Expozici, která byla zároveň prodejní, pořadatelé rozdělili do čtyř částí s pětadvaceti odděleními. První část představovala šestnáct samostatných, plně zařízených interiérů včetně bytových doplňků (textilie, grafika, keramika atd.). Vstupní prostor tvořila dlouhá chodba (I) se sledem vitrín s drobným uměleckým průmyslem, ze které bylo možné vstoupit do prvních sedmi pokojů (II-VIII). Poté následovalo oddělení lidové tvorby (X) navržené architektem Otakarem Novotným. Kromě slovenské Detvy a Lipy zde vystavovaly také samostatně činné krajkářky, expozici doplnila sbírka lidového umění z Trsteného a Podkarpatské Rusi.

Navazující všeobecné oddělení (IX) s drobným uměleckým průmyslem tvořilo deset velkých vitrín umístěných u stěn i v prostoru s předměty z keramiky, kovu, skla, dřeva a textilních materiálů od samostatně činných umělců i velkých provozů. Obsah vitrín se průběžně měnil podle toho, jak se vystavené předměty prodávaly. Z dochovaných fotografií se zdají značně přeplněné. Z velké části za to pravděpodobně mohl fakt, že Svaz prostory ve výstavě vystavujícím pronajímal, a ti se proto snažili zaplacené místoma ximálně využít [Knobloch 2019, s. 30). Exponáty i interiéry se také průběžně doplňovaly v závislosti na dodávkách děl od samotných umělců, jak tomu bylo v případě keramických plastik od Ferdiše Kostky doručených do Prahy na začátku ledna 1922 [anonym 1922, s. 4].

Navazující grafické oddělení (XI) pak představilo výrobky českých tiskáren (Grafia, Pražská akciová tiskárna, Melantrich a další), práce žáků odborné typografické školy v Praze i jednotlivých umělců (Jaroslav Benda, Vlastislav Hofman, Karel Mrázek, Max Švabinský a další). Na grafické oddělení navazovalo dalších devět interiérů a místnosti se samostatnou expozicí vybraných umělců a sdružení (XII – Artěl, XVI a XVII – Společnost umeleckého priemyslu v Bratislave, XVIII – umělecké ateliéry Heleny Michalcové, XXI – grafický umělecký závod Jana Štence, XXV – výstavní kancelář SČSD). Všechny místnosti kromě interiérů byly vytvořeny podle návrhu architekta Otakara Novotného, a vymalovány podle návrhů Vratislava Hugo Brunera a Františka Kysely v národním stylu. 

Koncept výstavy byl pojat velkolepě – účastnilo se jí na 217 subjektů (jednotlivci, školy, družstva, továrny, dílny, řemeslníci), z nichž většina pocházela z Prahy a okolí, ale byly mezi nimi také vystavující z ostatních částí Čech, Moravy, Slezska či Podkarpatské Rusi (Civilní správa pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě, Ústav hluchoněmých v Užhorodě a Státní řezbářská učebná dílna v Jasině). Kromě jednotlivých umělců sem svá díla zaslaly i umělecké spolků a sdružení, jako např. Lidová malírna z Velkých Všelis, Lipa či Výrobní družstvo brusičů a sklářů. Tvorbu státních odborných škol zastupovaly práce ze Zemské gobelinové školy ve Valašském Meziříčí, Státní grafické školy v Praze a Státního ústavu školského pro domácí průmysl tamtéž.

Pořadatelé nabízeli návštěvníkům odborný výklad a v průběhu Pražských vzorkových veletrhů (PVV) byla její prohlídka pro návštěvníky PVV zdarma. Návštěvnost Svaz podporoval také pravidelnou inzercí v denním tisku. Proto již na konci ledna 1922, necelý měsíc od zahájení, byl očekáván desetitisící návštěvník, pro nějž byl určený velký malovaný džbán z dílen ve slovenské Modré. Celkový počet návštěvníků dosáhl bezmála rekordních dvaadvacet tisíc, z toho blíže neurčený počet žáků ze 133 škol [Knobloch 2019, s. 31].

Velkolepost celého podniku podporovala také výrazná zdobnost všech výstavních prostor a pestrobarevná výmalba se skotačícími hříbaty, zpěvnými ptáky a barevnými květinami podle návrhů Františka Kysely a Vratislava Hugo Brunnera. Jak později představenstvo Svazu přiznalo [Novotný 1921–1922, s. 34], instalační „vypětí“ bylo zvoleno záměrně coby vhodný podklad pro první vystoupení československého uměleckého průmyslu. Svým rozsahem byla výstava první velkou přehlídkou československého uměleckého průmyslu od ukončení první světové války a zároveň zahájila sérii svazových výstav, které Svaz pravidelně pořádal po celá dvacátá léta. Zároveň Svaz touto výstavou prokázal, že je vhodným garantem československého uměleckého průmyslu. V dalších letech proto zajišťoval spolu se státním aparátem účast Československé republiky na mezinárodních výstavách uměleckého průmyslu. 

Jana Pokorná Kalousková

Citovaná literatura

anonym 1921: Anonym, Uměleckoprůmyslová výstava Svazu českosl. díla, Čas XXXI, 1921, 24. 1., č. 18, s. 2

anonym 1922: Anonym, I. Výstava Svazu československého díla, Čas XXXII, 1922, 5. 1., č. 4, s. 4

Adlerová 1983: Alena Adlerová, České užité umění 1918–1938, s. 212, s. 75

Knobloch 2019: Iva Knobloch, Svaz československého díla: První a druhá výstava, in: eadem, Odvaha a risk. Století designu v UPM, Praha 2019, s. 20–33 

Novotný 1921–1922a: Otakar Novotný, Výstavní řád I. výstavy Svazu československého díla, Výtvarná práce I, 1921–1922, č. 3–4, s. 23–24

Novotný 1921–1922b: Otakar Novotný, Příští výstava „Svazu čs. díla“, Výtvarná práce I, 1921–1922, č. 3–4, s. 33

Vlčková 2016: Lucie Vlčková, Kubismus, in: Iva Knobloch – Radim Vondráček (eds.), Design v českých zemích 1900–2000, Praha, 2016, s. 103–126

Další literatura

Pavel Janák, K první výstavě Svazu československého díla, Výtvarná práce I, 1921–1922, č. 7–9, s. 33

Otakar Novotný, První výstava Svazu československého díla, Výtvarná práce I, 1921–1922, č. 3–4, s. 23

Anonym, Svaz českého díla, Čas XXX, 1920, 22. 10., č. 113, s. 5

Anonym, Umělecko-průmyslová výstava Svazu československého díla, Drobné umění II, 1921, č. 1, 15. 1., s. 24

Anonym, Uměleckoprůmyslová výstava Svazu českosl. díla, Čas XXXI, 1921, 24. 1., č. 18, s. 2

Anonym, Výstava umělecko-průmyslových návrhů a modelů Svazu československého díla, Čas XXXI, 1921, 25. 1., č. 20, s. 5

Anonym, I. Výstava Svazu československého díla, Čas XXXII, 1922, 5. 1., č. 4, s. 4; 10. 1., č. 8, s 3; 13. 1., č. 11, s. 4; 31. 1., č. 26, s. 4; 5. 2., č. 31, s. 7; 26. 2., č. 49, s. 9

Anonym, Odborný výklad v I. Umělecko-průmyslové výstavě Svazu československého Díla, Čas XXXII, 1922, 6. 1., č. 5, s. 4

Anonym, Výstavy, Světozor XXII, 1922, 2. 2., č. 9, s. 235

Anonym, Z pražské výstavy našeho uměleckého průmyslu, Český svět XVIII, 1921–1922, č. 17, 19. 1., s. 265–267