Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava se uskutečnila 44 let po Navrátilově smrti v pražském Rudolfinu díky Krasoumné jednotě pro Čechy a Kroužku přátel starého umění malířského (vznik 28. 6. 1908), který dal popud k jejímu uspořádání. Podíleli se na ní především Navrátilův sběratel MUDr. Alois Engelbrecht, znalec Navrátilova díla a první životopisec JUDr. Prokop Toman, obchodník s obrazy a sběratel Salvátor Kominík, MUDr. František Holeček, adjunkt Rudolf Kuchynka, rada zemského soudu JUDr. Eduard Ullrich, císařský rada František Vejdělek, architekt Arnošt Živný, sekretář Rudolf Weinert. Členy výstavní poroty byli předseda Mikoláš Aleš, místopředseda Pavel Bergner, Alois Engelbrecht, Miloš Jiránek, architekt V. Fultner a F. X. Jiřík, který se ujal úvodního slova při zahájení výstavy, dne 21. února 1909 [Slonim 2011, s. 75].

Záhy po otevření výstavy se v tisku objevila celá řada krátkých článků či recenzí, které byly převážně pozitivní. Byl objeven Navrátil „figuralista“, žánrista brilantního koloritu, o němž dříve věděli spíše amatéři a sběratelé. Hlavním přínosem výstavy bylo zhodnocení Navrátilovy figurální malby, která se nejlépe prosadila ve svižných, improvizovaných, téměř impresivních skicách, které svou podobou předběhly dobu.  F. X. Jiřík v rozsáhlém článku na pokračování upozornil na Navrátilovu světovost a nazval umělce českým Daumierem, zamýšlel se v souvislosti s výstavou nad jeho vlastní pařížskou zkušeností [Jiřík 1909, nepag]. Vysoce ceněn byl umělcův malířský temperament, dosahující místy až impresionistického výrazu [Anonym 1909a]. Právě komplexnější seznámení se s Navrátilovým dílem napomohlo k lepšímu nahlížení na umění první poloviny 19. století. V. V. Štech v článku o výstavě zkritizoval Berglerovu školu a jeho žáky slovy, že „malovati neuměli“. Navrátila oproti tomu představil jako umělce širokého záběru, který se „vyjadřuje, myslí a cítí jedině barvou. Nejde mu o realitu, ale o malířský výraz“ [Štech 1909]. Také v periodiku progresivních českých výtvarníků z SVU Mánes, ve Volných směrech, vyšel pochvalný článek, jehož autorem byl bezpochyby Miloš Jiránek. Zdůraznil, že takových výstav by české publikum potřebovalo řadu a podivil se nad Navrátilovým malířským temperamentem. V jeho tvorbě spatřoval něco mezi Spitzwegem i Quidem Mánesem. Volné směry také vysoce hodnotily Fultnerovo architektonické řešení výstavy.

„Delikátní barevnost“ Navrátilova díla vyzdvihnul i K. M. Čapek-Chod [Čapek-Chod 1909, s. 350–351].  Chválil koncept výstavy a Navrátila figuralistu. Kriticky se však postavil k sladkým kvašovým krajinkám, které v první polovině předchozího století slavily úspěchy, a nadšení neprojevil ani nad „kresebným nevkusem“. Určité kvalitativní kolísání v tvorbě Navrátila okomentovalo více periodik, často však s vědomím, že se jednalo o soubornou výstavu, kde se sešlo velké množství různorodého materiálu nejednou i s kritickou poznámkou směrem k autenticitě některých vystavených děl [Domorázek-Mráz 1909, s. 488]. 

Jediná vyloženě negativní kritika vzešla z pera neznámého pisatele v periodiku Čas, který zdůrazňoval Navrátilovu „řemeslnost a rutinu“ [Anonym 1909b, s. 2–3]. Té si byl vědom i Jiránek, považoval ji však za dobrý předpoklad k vyhovění požadavku objednavatele. Z výstavy přeci jen vzešlo, že v některých momentech si Navrátil nezachoval vlastní tvůrčí volnost a připojil se k výtvarným trendům doby: „Jest třeba litovati, že nadaný malíř v rozhodných chvílích před velkými pracemi uchyloval se k formulce buď akademické nebo romantické“ [Anonym 1910, s. 26]. 

V Českém světě byly publikovány fotografie interiéru, který byl uspořádán jako útulný biedermeierovský salon s původním nábytkem a dekorací. Díky tomu na stěnách vynikly i drobné Navrátilovy krajiny, které by jinak v prostorách Rudolfina zcela zanikly. Navrátilovo umění si žádalo intimitu domácího prostoru [Jiránek 1909]. K Fultnerově instalaci, konkrétně k intimitě Navrátilovy výstavy, vyšel roku 2009 článek v časopise Umění [Pencák 2009]. Velký podíl na koncepci výstavy autor přikládá právě Jiránkovi, který své manželce v dopise napsal: „navrhnul jsem, aby to upravili do interiéru z padesátých let s nábytkem a s porcelánem“ [ibidem, s. 578]. Jednadvacetiletý Fultner se úkolu zhostil skvěle, a to i přesto, že měl na vyhotovení návrhu uspořádání výstavy a grafickou úpravu katalogu něco přes týden času. Fultner rozdělil dvoranu a přilehlé přízemí do sedmi kójí (zákres v katalogu), zdobené komodami, pohovkami, stolky, křesly, lustry – vším potřebným k navození dojmu návštěvy měšťanského salonu. Expozice si vynesla pochvalu jako „dobově přesná“.

K výstavě vyšel katalog se situačním plánkem a o 210 pracích (včetně 8 reprodukcí a podobizny Navrátila od Jaroslava Čermáka). Na výstavě bylo 2 pracemi zastoupeno i dílo Navrátilova syna Antonína. Katalog (v české i německé mutaci) tvoří monografická studie z pera Prokopa Tomana a soupis vystavených děl s uvedenou technikou a často i majitelem díla, bohužel však bez rozměrů a jiné specifikace.

Na základě výstavy vycházely v obrázkových ilustrovaných časopisech reprodukce děl, které dokládají vzestup Navrátilovy obliby. Časopis Dílo přinesl dokonce sedm figurálních žánrů: Hrající si děti, Společnost, Skizza barvou, Rozmluva, U kolovratu, Matka s děckem, Trh (Zelný trh ve Vídni) [Anonym 1909c].

Marie Fiřtová

Citovaná literatura

[Jiránek] 1909: Anonym [Miloš Jiránek], Josef Navrátil v Rudolfinu, Volné směry XIII, 1909, s. 81–82 

Anonym 1909a: Anonym, K výstavě Navrátilově v Rudolfinu, Dílo VII, 1909, s. 85

Anonym 1909b: Anonym, Josef Navrátil. K výstavě rudolfinské, Čas XXIII, 1909, č. 68, 9. 3., s. 2–3

Anonym 1909c: Anonym, K Navrátilově výstavě v Rudolfinu, Dílo VII, 1909, s. 241–251

Anonym 1910: Anonym, Navrátilova výstava v Rudolfinu, Rozkvět III, 1910, č. 1, 10. 1., s. 26

Čapek-Chod 1909: Karel Matěj Čapek-Chod, Zvon IX, 1909, č. 22, s. 350–351

Domorázek-Mráz 1909: K. Domorázek-Mráz, Josef Navrátil v Rudolfině, Glossy k pražským výstavám II., Pokroková revue V, 1908–1909, č. 8, s. 486–488

Jiřík 1909: František Xaver Jiřík, Výstava prací Josefa Navrátila v Rudolfinu, Národní politika XXVII, 1909, č. 59, 28. 2., příloha, [s. 1]; č. 66, 7. 3., příloha, [s. 1] 

Pencák 2009: Marcel Pencák, Intimita výstavy Navrátilovy, Umění LVII, 2009, č. 6, s. 577–580

Slonim 2011: Dimitrij Slonim, Josef Navrátil: Repetitorium historie života a díla, Blatná 2011

Štech 1909: Václav Vilém Štech, Den III, 1909, č. 52 a 80

Další literatura

Marie Fiřtová, Studie k Josefu Navrátilovi. Umělec jako mnohostranný agens éry biedermeieru (disertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), Praha 2021

Jaromír Pečírka, Josef Navrátil, Praha 1940

Prokop Toman, Josef Navrátil – jeho život a dílo, Praha 1920

Archivní zdroje

Archiv ÚDU AVČR, v. v. i., fond Rudolf Kuchynka

Anonym, Josef Navrátil, Ve vysokých horách, Zlatá Praha XXV, 1908, č. 52, 18. 9., s. 567

Anonym, Výstava Navrátilova v Rudolfíně, Světozor X, 1909, č. 17, 12. 2., s. 407

Anonym, Navrátilova výstava v Rudolfině, České slovo III, 1909, č. 50, 3. 3., s. 4

B. B., Die Navratil Ausstellung im Rudolfinum, Union II, 1909, č. 83, 24. 3., s. 1–2

Jaromír Borecký, ‎Adolf Wenig, ‎Rudolf Vejrych, Topičův sborník IX, 1921, s. 227

Karel Boromejský Mádl, Navrátilova výstava, Národní listy XLIX, 1909, č. 59, 28. 2., s. 4 

František Xaver Harlas, Josef Navrátil, Specialist im Quache – Jubiläums Ausstellung in Rudolfinum, Union I, 1908, č. 162, s. 2

Hanuš Jelínek, Výstava Josefa Navrátila, Lumír XXXVII, 1909, č. 7, 17. 4., s. 334–335

Anonym [A. Macek], Nedávná výstava v Rudolfinu, Besedy lidu XIX, 1911, č. 15., 13. 5., s. 239

Anonym [A. Macek], J. Navrátil: Krajinky, Besedy lidu XVII, 1909, č. 2, 23. 1., s. 26

Anonym [A. Macek], Výstava Navrátilových děl v Rudolfinu (Oznámení o zahájení), Besedy lidu XVII, 1909, č. 4, 20. 2., s. 59

Anonym [A. Macek], Výstava Josefa Navrátila v Rudolfinu (Oznámení o otevření dne 14. února 1909), Besedy lidu XVII, 1909, č. 9, 1. 5., s. 140