Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1919
Náš odboj

Datum:28. října 1919 – 15. ledna 1920

Místo: Praha, Obecní dům

Autoři architektonického řešení:Vořech, Čeněk

Autoři koncepce:Výstavní výbor

komentář

V říjnu roku 1919 byla v Obecním domě v Praze představena veřejnosti výstava s vojenskou tématikou, jež byla nazvána Náš odboj. Soustředila písemné, fotografické a výtvarné dokumenty československých legií. Ke zhlédnutí byly vystaveny Masarykovy dopisy, fotografie ze života vojáků na bojišti i mimo něj, plakáty, grafy, mapy, letáky, časopisy, knihy, obrazy a grafiky. Jejím pořadatelem byl nově vzniklý Památník odboje. Materiál pocházel z legií v Rusku, Francii, Itálii, Srbsku a od krajanských organizací ve Spojených státech amerických a Kanadě. Expozice ukazovala chronologický popis událostí, líčila bojové akce, způsob života vojáků na bojišti i mimo něj, politické dění v jednotlivých zemích a v neposlední řadě návrat do vlasti. Výstava byla pořádána ve prospěch sirotků po padlých legionářích, její výnos ze vstupného měl zároveň zajistit dostatečný objem financí na zakoupení děl od legionářských výtvarníků. Konání výstavy ohlašoval tisk již dva měsíce před jejím zahájením výstavy [Anonym 1919a].

Výstava byla zahájena za přítomnosti T. G. Masaryka, představitelů vlády, předsedy Národního shromáždění, generálního inspektora, generála Pellé, zástupců dohodových států a členů jihoslovanské vojenské mise. Projev pronesl přednosta výstavního výboru Václav Špála [Anonym 1919a]. Architektonické řešení bylo svěřeno Čeňku Vořechovi. Největší část výstavy – celé levé křídlo Obecního domu – zaujímala ruská sekce. Jejími autory byli Vincent Charvát, Bohumil Přikryl, František Polák a František Richter. Výtvarný oddíl byl soustředěn v osmém sále a byl zastoupen obrazy na téma Zajetí – Ve vojsku – Život Ruska. Detailnější popis v katalogu chybí, nevíme tedy, kolik obrazů a od jakých autorů se v sekci nacházelo (stejně jako v dalších sekcích). Ostatní legie, francouzská, italská a srbská, byly prezentovány každá v jednom sále pravého křídla. Nejméně obsáhlou částí byla francouzská sekce. Jejími autory se stali Bohuslav Harna, Václav Špála a Jan Pašek. Z katalogu se fragmentárně dozvídáme, že výtvarnou složku naplnila díla na téma Propagace a Na frontě. Naproti tomu italská sekce, kterou uspořádali Břetislav Bartoš, František Čejka, František Duchač-Vyskočil a Josef Jura, byla zastoupena bohatým materiálem na téma V zajetí, V armádě a Život Itálie. Byl zde vystaven Bartošův obraz nazvaný Za Svobodu, který původně zdobil nemocniční barák v zajateckém táboře poblíž Neapole. V dobovém tisku byl označen jako, „Bojové paladium italské legie“, což bylo v kontextu jeho historie více než výstižné [Klička 2014, s. 4–5]. Malba vznikla jako agitační práce pro nábor do československých dobrovolnických jednotek. Podle Novákových vzpomínek napomohla jeho přesvědčivost rozšířit řady až o sedm set padesát nových členů. Poslední větší oddíl představoval méně známou legii v Srbsku. Koncepce této části výstavy byla svěřena Karlu Hofmanovi. Výtvarný oddíl podle katalogu zastoupen nebyl, stejně jako v části výstavy věnované Čechoslovákům usazeným v USA a v Kanadě, kteří od května 1917 odcházeli do Francie, aby se zapojili do bojových akcí. 

Katalog neuváděl seznam vystavených exponátů, obrázek o nich si lze utvořit výhradně pomocí novinové a časopisové reflexe, která byla poměrně obsáhlá. Na základě uveřejněných recenzí je možné dovozovat, že vystaveny byly jak artefakty kulturně historického významu, tak výtvarná díla. Ta neměla být v celku výstavy nijak exponovaná, měla být rovnocenným dokladem odboje tak jako jiné dokumenty. Přesto se výtvarná složka (fotografie, kresba, obraz) dominujícím rysem výstavy stala, jak to dokládají komentáře v tisku. Nová doba chválila Kupku a jeho karikatury a oleje, náčrty Heřmana Němečka a Kamila Cipry, Bartošův obraz Serbie 1915–16, náborové plakáty Jaroslava Malého [E. V. 1919, s. 6]. Volné směry vyzdvihly „výborné akvarely, zručně pracované jadrných a sytých barev“ od Jindřicha Vlčka (Zabajkalské hory kol BerezovkyJekatěrinburgské nádražíJizba s vyšívajícím děvčetemMotivy ze SibiřeStarý JekatěrinburgOráči), „čistě malířské a bezprostřední akvarely“ Otto Matouška (Město BělgoradZemljankyBorispol), práce Jana Paška (Zoufalý odpočinek) a „plakáty vzácné úrovně“ od Vojtěcha Preissiga [L. Š. 1919, s. 76]. Podrobně se všem výše citovaným tvůrcům věnoval také Josef Richard Marek, který upozornil na strhující dojem z výstavy, ale připomněl i úskalí hodnocení takových děl [Klička 2015, s. 82, pozn. 292]. 

Z archivních materiálů víme, že původní podoba výstavy měla být na prezentaci výtvarných děl založena více. Měla prezentovat obrazy z výprav na zahraniční bojiště. Tuto skutečnost dokládal dopis Památníku odboje prezidentu Masarykovi ze srpna 1919 [Klička 2015, s. 76, pozn. 264]. Proč nakonec k jejich vystavení nedošlo a výtvarné postřehy legionářských výtvarníků byly prezentovány na samostatných výstavách v Belvederu v roce 1920 (srov. text k výstavě Obrazy bojišť) a v Obecním domě/Klementinu na jaře 1921 (srov. text k výstavě Ruští legionáři-výtvarníci) není zcela zřejmé. Lze dovozovat, že s ohledem na rychlost, se kterou se Náš odboj chystal, se jejich prezentace nestihla připravit.

Výstava byla úspěšná. V souvislosti s druhou Masarykovou návštěvou výstavy 19. prosince noviny informovaly o počtu 30 000 lidí, kteří Náš odboj zhlédli za necelé dva měsíce trvání [Anonym 1919b; Anonym 1919c]. Vzhledem k jejímu ohlasu přistoupili organizátoři k prodloužení do poloviny ledna 1920. Úspěch výstavy také podnítil žádost o její reprízování v Moravské Ostravě, které proběhlo pravděpodobně v menším rozsahu v první polovině března 1920 a výtěžek byl opět věnován sirotkům [Klička 2015, s. 83].

Smyslem výstavy bylo dle slov organizátorů „vyjádřiti úctu k činnosti zahraniční a osvobozovací“. Výstava měla za úkol ukázat široké veřejnosti, v jakých podmínkách československé legie žily během války, jak vypadal běžný život v zázemí, jak se bojovalo na frontě, jak probíhalo vyjednávání s úřady, popisovala putování do vlasti a především jak vojenští dobrovolníci propagovali myšlenku Československého státu v zahraničí a jak se touto činností nemalou měrou zasloužily o vznik nové republiky. Výstavní katalog byl psán v silně tendenčním a ideologicky zabarveném duchu. Autoři adjustace chtěli nepochybně působit na city diváka, například tím, že do expozice zahrnuli místnosti, kde se publikum mělo poklonit památce padlých. Také Národní listy konstatovaly, že „výstava působí krásně svoji pečlivou, pietní úpravou i hodnotným obsahem“ [Anonym 1919a]. Sám architekt instalace Čeněk Vořech mluvil o výstavě jako o jakémsi svatostanu. Expozice se soustředila na vystavení výtvarných i nevýtvarných artefaktů. Přestože neušla recenzím Vladislava Vančury nebo Volných směrů, lze její význam popsat spíše jako kulturně historický. I tak lze ovšem říci, že z výtvarného hlediska prezentovala hodnotný materiál, jehož bližší studium ztěžuje neúplný katalog a poněkud kusé informace recenzentů. 

Pavla Mikešová

Citovaná literatura

Anonym 1919a: Anonym, Slavnostní otevření výstavy „Náš odboj“, Národní listy LIX, 1919, č. 255, 30. 10., s. 3

Anonym 1919b: Anonym, Náš odboj, Venkov XIV, 1919, č. 255, 30. 10., s. 7

Anonym 1919c: Anonym, Pan prezident Masaryk …, Národní politika XXXVII, 1919, č. 349, 21. 12., s. 4   

E. V. 1919: E. V., Náš odboj, Nová doba XXV, 1919, č. 300, 31. 10., s. 6   

Klička 2014: Tomáš Klička, Pozdrav z fronty, Art and Antiques, 2014, č. 7+8, s. 4–5

Klička 2015: Tomáš Klička, Výstavní prezentace legionářského umění v období první republiky (dipl. práce), Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2015, s. 76–83 

L. Š. 1919: L. Š., Náš odboj, Volné směry XX, 1919, č. 1, s. 76

Další literatura

Anonym, Příručka československého legionáře, č. 1, Praha 1921, s. 358

Zdeněk Hrabák – Břetislav Bartoš,  Malíř hlubokého člověčenství – nesystematický komentář k novému přírůstku do sbírky plakátů Severočeského muzea v Liberci, in: Sborník severočeského muzea Historia XIII, Liberec 2013, s. 53–54  

Archivní zdroje

Vojenský ústřední archiv, fond Památník oboje, karton 1, inv. č. 41
Vojenský ústřední archiv, fond Památník osvobození, karton 1, inv. č. 48 a 113, karton 2, inv. č. 153  

vystavující autoři
plakát
Náš odboj
Autor plakátu:Břetislav Bartoš
Technika: barevná litografie, papír, 85 x 140 cm
Majitel: Severočeské muzeum v Liberci
katalog

Náš odboj

Vydavatel: Grafia

Místo a rok vydání: Praha 1919

recenze

Anonym, Náš odboj, Venkov XIV, 1919, č. 255, 30. 10., s. 7

pdf

Anonym, Slavnostní otevření výstavy „Náš odboj“, Národní listy LIX, 1919, č. 255, 30. 10., s. 3

pdf

E. V., Náš odboj, Nová doba XXV, 1919, č. 300, 31. 10., s. 6   

pdf

L. Š., Náš odboj, Volné směry XX, 1919, č. 1, s. 76

pdf

Vladislav Vančura, Náš Odboj, in: Milan Blahynka – Štěpán Vlašín, Řád nové tvorby. Vladislav Vančura, Praha 1972, s. 218–219

pdf
Pohledy do výstavy

Z výstavy Náš odboj v pražském Obecním domě

Vchod do výstavy v Obecním domě hlav. města Prahy

 

Český Svět XVI, 1919

Z výstavy Náš odboj v pražském Obecním domě

Vchod do síně, věnované památce padlých

 

Český Svět XVI, 1919

Z výstavy Náš odboj v pražském Obecním domě

Ústřední síň s prapory legionářů obrazem Za svobodu od Břetislava Bartoše

 

Český Svět XVI, 1919

Z výstavy Náš odboj v pražském Obecním domě

Z italského oddělení výstavy „Náš odboj“: Loutkové divadlo z italské fronty a český Betlém, vyřezaný a malovaný československými legionáři v Itálii

 

Český Svět XVI, 1919

Z výstavy Náš odboj v pražském Obecním domě

Z ruského oddělení výstavy „Náš odboj“: Pravoslavný oltář Starodružinníků

 

Český Svět XVI, 1919

drobné zprávy o výstavě

Anonym, Pan president T. G. Masaryk …, Venkov XIV, 1919,č. 298, 21. 12., s. 6

Anonym, Pan prezident Masaryk …, Národní politika XXXVII, 1919, č. 349, 21. 12., s. 4   

Anonym, Sdružení agrárních akademiků…, Venkov XIV, 1919, č. 288, 10. 12., s. 12

Josef Richard Marek, Památka na válku, Venkov XV, 1920, č. 174, 25. 7., s. 3 

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo