Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V Obrazárně Moravského zemského muzea v Brně působil od roku 1931 vedle jejího přednosty a zároveň ředitele muzea Jaroslava Helferta (1883–1972) též historik umění a pozdější profesor brněnské Masarykovy univerzity Albert Kutal (1904–1976). Ačkoli se Kutal profiloval především jako expert na středověké umění, ve třicátých letech 20. století se v návaznosti na předchozí Helfertovo snažení zasadil rovněž o rozšiřování fondů a budování expozic moderního umění a díky publikovaným textům také o jejich propagaci. Za tím účelem udržoval přátelské styky nejen s některými osobnostmi tehdejší avantgardy, a to zejména s těmi, jež měly „užší či volnější vztah k Moravě“ [Kutal 1933–1934, s. 202] a jejichž díla se snažil systematicky získávat do muzejních sbírek, ale i s předními sběrateli a znalci moderního umění, třeba s ředitelem obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze Vincencem Kramářem (1877–1960).

Z výstavních akcí připravených Kutalem v této době pro brněnskou Obrazárnu lze vedle rozsáhlé Výstavy gotického umění na Moravě a ve Slezsku z přelomu let 1935 a 1936 vyzdvihnout zejména časově takřka navazující projekt Neznámý Emil Filla, a to nejen z důvodu, že pouze k těmto dvěma přehlídkám byl vydán doprovodný katalog. Kutal byl s Emilem Fillou v kontaktu již dříve v souvislosti s akvizičními jednáními, neboť umělec měl eminentní zájem o reprezentativní zastoupení svých obrazů, soch, kreseb i grafik v brněnských muzejních sbírkách. Příležitostně se nejspíš setkávali i při výstavních a dalších spolkových aktivitách Skupiny výtvarných umělců (SVU) v Brně, jejíž byli oba členy. Z částečně dochované korespondence, z níž bohužel známe jen Fillovy dopisy a některé koncepty Kutalových odpovědí [kompletní edice in: Slavíček 2001], dokonce vyplývá, že Albert Kutal zprostředkovával prodeje některých Fillových prací mezi brněnskými sběrateli a byl v tomto ohledu umělcovým spolehlivým důvěrníkem.

Záměr uspořádat samostatnou výstavu Emila Filly v Obrazárně Moravského zemského muzea sdělil Albert Kutal umělci v dopise z 29. srpna 1936, který se však patrně nedochoval a neznáme tak konkrétněji výstavní koncept formulovaný přímo Kutalem. V odpovědi reagoval Filla vstřícně: „Rád vystavím u Vás svoje obrazy a jeden bronz. Čítám as 10–12 obrazů, dosud nikde nevystavených a rázu přírodnějšího, než dělám. Dám k tomu na vyplnění ještě podobné kresby.“ [Slavíček 2001, s. 66, č. VIII] Ze znění dopisu plyne, že měl Kutal zájem o méně známé či dokonce zcela neznámé umělcovy práce – na tento aspekt kladl důraz i sám Filla odmítající v jednom z dalších listů rozšíření souboru o větší množství již dříve prezentovaných prací z brněnských soukromých sbírek – s užším vztahem k empirické skutečnosti, než bylo v převažující kubistické tvorbě Emila Filly, prezentované jinak celkem pravidelně i na výstavách v Brně, běžné. Za účelem upřesnění výběru exponátů navštívil Kutal umělce nedlouho poté v jeho pražském ateliéru, konkrétně 11. září odpoledne během své třídenní služební cesty.

Výstava, zahájená 14. října 1936 večer v nepřítomnosti autora vysvětlujícím proslovem Alberta Kutala, se konala ve výstavní místnosti Obrazárny, v níž do té doby probíhaly zejména periodické prezentace grafik a kreseb z vlastních fondů muzea. Z jeho textu ve výstavním katalogu vyplývá, že si byl vědom jisté časové i formální disparátnosti vystavených děl, jež „jsou svázány vnitřním poutem v celek, který však není podmíněn shodným tvárným řešením, nýbrž poměrem ke skutečnosti, který je těsnější, než jak se jeví ve známých dílech od počátků kubismu.“ [Kutal 1936, nestr.] Soubor deseti obrazů, jedné bronzové plastiky a devíti kreseb z umělcova ateliéru (jedna kresba zaslaná Fillou nakonec nebyla vystavena) doplnily dva obrazy (č. kat. 1 a 6) z majetku brněnského sběratele a tajemníka SVU Františka Venery (1901–1979), který v témže roce vydal vlastním nákladem velkou Fillovu monografii, a sedmi kresbami z muzejních sbírek. V dobových, vesměs pozitivních recenzích a zprávách [Winter 2004a, s. 57–64] je zdůrazňováno, že ačkoli při práci na vystavených dílech „byl Filla bližší přírodě než ve svých kubistických kompozicích“ (Eugen Dostál), předmětná skutečnost v nich však „v záměru tvůrčí vůle ztrácí více nebo méně spojitost s optickou představou“ (Jaroslav B. Svrček) a souvisejí tak „přece jen s ústřední problematikou Fillovy tvorby“ (Karel K. Krejčí). Obrazy zde „nabývají důležitosti jako doprovod ostatního současného díla Fillova, jako intimní pohled do psychologie umělcova tvoření. Nelze je označiti za díla realistická, zvláště zátiší jsou zcela v souhlase s kubistickou periodou; drží se jen jednodušších možností kubistického zpracování reality“ (Zoroslava Drobná). Těžištěm prezentovaného souboru byly obrazy a kresby z let 1923–1929, v nichž „byla Fillova tvorba proniknuta zvláště intenzivně smyslovým vztahem ke skutečnosti“ (Viktor Nikodem). Zvláště krajiny z Turnovska a z okolí Máchova jezera, v nichž umělcovi současníci spatřovali spřízněnost se starým holandským, čínským nebo japonským uměním, předznamenaly umělcův pozdní příklon ke krajině českého Středohoří [Winter 2004b].

Význam brněnské výstavy Neznámý Emil Filla podtrhuje skutečnost, že byla bezprostředně poté v termínu 8.–21. ledna 1937 reprízována v pražském Mánesu, a to jako doprovod k monografické výstavě Jiřího Karse (1882–1945). V katalogu byl přetištěn Kutalův text, což mladý brněnský historik umění jistě mohl považovat za úspěch, ačkoliv si šifru „K.“ řada Pražanů pochopitelně spojila spíše se jménem Vincence Kramáře. Obrazovou část, ochuzenou o dvojici maleb z majetku Františka Venery, nově doplnilo plátno Na břehu z roku 1923 a větší množství akvarelů a kreseb z umělcova ateliéru, zčásti nahrazujících ty z brněnských muzejních fondů, jež do Prahy převezeny nebyly. Kritické ohlasy pražské reprízy tentokrát vedle pozitivních reakcí zahrnují i některé odsuzující soudy. Výtvarný kritik a teoretik František Kovárna (1905–1952) dokonce vystavené práce, „jež slučují spíše větší ohledy k předmětu než jednotnost pohledu“, označil za „vedlejší kolej Fillovy malířské práce“ a dokonce „kus tragického omylu“ [Winter 2004a, s. 62; Lahoda 2007, s. 252–260]. Z hlediska dějin brněnských výstav moderního umění v době první Československé republiky se však projekt Neznámý Emil Filla zařadil mezi několik nejpozoruhodnějších.

Petr Tomášek

Citovaná literatura

Kutal 1933–1934: Albert Kutal, Reorganisace moderního oddělení Zemské galerie v Brně, Volné směry 30, 1933–1934, s. 201–202

Kutal 1936: [Albert Kutal], Neznámý E. Filla (kat. výst.), Brno 1936

Lahoda 2007: Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha 2007

Slavíček 2001: Lubomír Slavíček, Neznámý Emil Filla. Fillovy dopisy Albertu Kutalovi z let 1935 až 1947, Umění XLIX, 2001, č. 1, s. 61–80

Winter 2004a: Tomáš Winter (ed.), Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky (1907–1953), Praha 2004

Winter 2004b: Tomáš Winter, Od idyly ke krajině temnoty a příšer. České středohoří Emila Filly, Umění LII, 2004, č. 1, s. 37–51

Další literatura

lš [Ludvík Ševeček], Z archívů, Prostor Zlín 3, 1995, č. 6 (červen), s. 4

Petr Tomášek (ed.), Naše galerie! Moravská zemská obrazárna (1817–1961), Brno 2022

Archivní zdroje

Archiv Masarykovy univerzity, fond B 30 – Albert Kutal, karton 1 a 5

Archiv Moravské galerie v Brně, fond Obrazárna Moravského zemského muzea I, sbírka negativů, inv. č. N 1201, N 1202 (pohledy do výstavy)

Archiv Moravského zemského muzea, fond Obrazárna Moravského zemského muzea II, karton 1, složka 27/1936, fol. 567 (návštěva Alberta Kutala v ateliéru Emila Filly 11. 9. 1936), karton 17, složka 252/1936, fol. 716–725 (dokumentace k převozu výstavy Emila Filly do Prahy)

z. d. [Zoroslava Drobná], Brněnské výstavy, Index. List pro kulturní politiku VIII, 1936, č. 8, s. 91–93

z. d. [Zoroslava Drobná], Brno, Volné směry XXXIII, 1937, s. 131

jbs [Jaroslav B. Svrček], Výstavka Neznámý Filla otevřena, Lidové noviny XLIV, 1936, č. 517, 15. 10., s. 7

Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 221