Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

První souborná výstava díla barokního malíře Petra Brandla v roce 1911 byla jedním z výsledků stoupajícího zájmu veřejnosti o díla domácích umělců a činnosti malého spolku mecenášů s názvem Kroužek přátel umění malířského. Ten si vytkl za cíl rehabilitovat starší již částečně zapomenuté nebo nedoceněné české malíře a prohloubit znalosti o jejich díle [Hylmar 2018, s. 175]. Spolku se během několika předchozích let podařilo uspořádat výstavy obrazů Josefa Matěje Navrátila a Karla Škréty v letech 1909 a 1910. Po Brandlově výstavě následovala společná výstava díla Václava Vavřince Reinera a Jana Kupeckého v roce 1913.

Kroužek přátel umění malířského zastupoval předseda spolku František Vejdělek. Mezi další členy patřili Rudolf Kuchynka, František Braun, Alois Engelbrecht, Prokop Toman, Arnošt Živný, Jan Krčmář a Josef Prušák. V porotě výstavy zasedli historici umění Karel Chytil, Karel Boromejský Mádl, Rudolf Kuchynka a inspektor Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění Pavel Bergner. Zázemí, tedy výstavní prostory a celkovou organizaci projektu, zajišťovala Krasoumná jednota s tajemníkem Rudolfem Weinertem.

Samotné výstavě předcházel rozsáhlý systematický průzkum památek i komplexní výzkum obrazů. Pracovní výbor, složený z členů Kroužku i poroty výstavy, nejprve sestavil výchozí soupis obrazů k vypůjčení nebo k prověření autorství. V církevních a veřejných institucích, v držení řádů a ve šlechtických sbírkách pořadatelé vytipovali přes čtyřicet lokalit a sbírek, ve kterých se mělo nalézat necelých sto obrazů od Petra Brandla. Základ výstavy tvořily kolekce z obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, z majetku pražského arcibiskupství a z obrazárny strahovského kláštera. Osloveni byli dále soukromí sběratelé, mezi nimiž najdeme lékaře, právníky, úředníky nebo obchodníky.

Kromě známých Brandlových obrazů se členové Kroužku zaměřili i na vyhledání doposud neobjevených prací. Proto se obrátili na veřejnost. Dne 3. března 1911 vyšla v česky i německy psaných denících výzva, ve které pořadatelé vybídli majitele údajných Brandlových obrazů k umožnění jejich posouzení a případnému vystavení.

Všechna jednání, pátrání a posuzování obrazů vedla až k úspěšnému zahájení výstavy 23. září 1911 v Rudolfinu. Do výstavních sálů se nakonec podařilo vypůjčit 64 Brandlových nebo jemu připsaných obrazů. Výstava skončila 30. října 1911. K výstavě vyšel drobný katalog doplněný reprodukcemi obrazů, které zhotovil grafický ústav Jana Štence.

Ohlas v tisku k výstavě i dílu Petra Brandla byl převážně kladný. O expozici informovali především její autoři. Karel B. Mádl zhodnotil ve Zlaté Praze svou práci při výběru exponátů. Upozornil též na skutečnost, že členové výstavní komise nevyřadili obrazy nejasného autorství a neoznačili vše vystavené za práci Brandlovu. Rudolf Kuchynka poukázal na předvedení veřejnosti úplně neznámých nebo doposud nepřístupných obrazů, např. z arcibiskupského paláce nebo ze zámku v Mělníku.

Z řady pozitivních reakcí k výstavě a dílu Petra Brandla vybočil text Emila Filly v Uměleckém měsíčníku. Filla vyvodil, že „kdo usuzoval na celého Brandla pouze ze známého obrazu z Rudolfinské galerie ‚Simeon s Ježíškem‘ s nadějí, že v jeho souborné výstavě najde podobných a lepších obrazů více, tomu přineslo již pouhé chvatné prohlédnutí zklamání a trapný smutek“ [Filla 1911, s. 48]. Brandlovo dílo viděl jako „šablonovité a manýristické zběžnosti a povrchnosti, vlastnosti tak osudné většině výtvarníků doby barokní“ [Filla 1911, s. 48].

Výstava díla Petra Brandla, kterou navštívilo 5400 osob, vyvolala ve své době velký ohlas a to nejen u řady historiků umění ale i u širokého publika. Pořadatelé využili maximum tehdejších možností při shromažďování děl na výstavu a podařilo se jim dokonce zcela objevit nebo potvrdit autorství několika Brandlových obrazů. Při hledání neznámých obrazů Petra Brandla významně pomohlo i oslovení veřejnosti, při kterém se projevil i národní faktor, ohlas totiž přišel především od českého obyvatelstva. Celý projekt také vyvolal zásadní otázky nutnosti zkoumat díla malířů v souvislostech, sledovat jejich společenské vazby nebo spojení na umělecké proudy v jiných zemích, tedy širší vědecký přístup k problematice [Hylmar 2018, s. 177–179]. S tím souvisel i tehdy progresivní požadavek Karla B. Mádla publikovat monografie jednotlivých výtvarných umělců a sestavit přehledné souborné dějiny českého umění [Mádl 1913, s. 1].

Tomáš Hylmar

Citovaná literatura

Filla 1911: Emil Filla, Brandlova výstava v Rudolfině, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1, s. 48–49

Hylmar 2018: Tomáš Hylmar, Výstavy děl Petra Brandla v letech 1911 a 1969. Okolnosti vzniku výstav, jejich organizace a ohlas v tisku, in: Andrea Steckerová (ed.), Petr Brandl (1668–1735): studie, Praha 2018, s. 175–186

Mádl 1913: Karel B. Mádl, Brandliana, Národní listy LIII, 1913, č. 15, 16. 1., s. 1

Další literatura

Jaromír Neumann, Petr Brandl 1668–1735 (kat. výst.), Národní galerie v Praze 1968

Jaromír Neumann, Petr Brandl (ed. Andrea Steckerová), Praha 2016

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota (1842–1939), Korespondence, Brandlova výstava, 1911

Archiv Národní galerie v Praze, fond Společnost vlasteneckých přátel umění (1796–1953), Krasoumná jednota, doklady k výstavám, 1851–1930

Archiv Národní galerie v Praze, fond Jaroslav Prokop (1939–2018), Dokumentace, Petr Brandl, 1904–2005

Ústav dějin umění, Akademie věd ČR, fond Rudolf Kuchynka (1869–1925), Materiály z veřejné činnosti, Výstava Petra Brandla, 1911

Jaroslav Kamper, Eröffnung der J. P. Brandl Ausstellung, Union L, 1911, č. 264, 24. 9., s. 1

Karel B. Mádl, Brandliana, Národní listy LIII, 1913, č. 15, 16. 1., s. 1

Rudolf Kuchynka, Výstava prací malíře Petra Brandla, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze XIX, s. 177–178