Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava sochaře Václava Levého, který se vrátil po třináctiletém pobytu v Římě do Prahy v prosinci 1866, se uskutečnila jako první velká sochařská výstava v Praze a zároveň první posmrtná přehlídka sochařova díla. Výstava se konala v dolním sále Měšťanské besedy (v dnešní Vladislavově ulici) v rámci stálé výstavy Umělecké besedy, kde byla vystavena díla celé řady dalších domácích i cizích autorů, současných i starších (včetně řady anonymů a prací starého umění označených v katalogu pouze příslušností ke škole). Mezi sochaři představoval konvolut 26 prací Václava Levého největší soubor.

Díky iniciativě spolku, který uspořádal sbírku na převoz sochařových děl z Říma do vlasti, se stala spolkovým majetkem zásadní sochařova díla, doplněná na výstavě o kusy zapůjčené z majetku domácích objednavatelů: Jednoty pro postavení karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, Jednoty pro dostavění katedrály sv. Víta, rodin Lannových a Šebkových, paní Pinkasové. Vystavené skulptury a reliéfy (v katalogu pod č. 186–210) byly částečně autorskými sádrami a terakotovými modely pro definitivní provedení v kameni. Názvy exponátů umožňují identifikaci s dnes známými díly. Uspořádání děl na výstavě nemuselo odpovídat řazení děl uvedenému v katalogu, ale pokud by tomu tak bylo, převažovalo uspořádání chronologické a v závěru vrcholila instalace vrcholným dílem mnichovského období: Víra (1853), Madona na trůnu (1857), sv. Alžběta (1861), sv. Jakub (1864), Madona Immaculata (1858), Kristus s dvěma anděly (1855), reliéfy Víra a Naděje (1869), Láska a Pokora (1869), dva reliéfy pro karlínský kostel sv. Cyrila a Metoděje (asi Zvěstování, Eva a Adam, 1865), reliéf Madona na trůně (možná Madona Sta Maria dell’Anima, 1858), sv. Jan Křtitel a sv. Cyril pro katedrálu sv. Víta (terakota, 1869–1871) a několik sochařských bozett označených jako skizy – Marie Immaculata, sv. Cyril, sv. Metoděj, Sedící anděl na náhrobek (1869), sv. Alžběta (1861), sv. František, Artilerie (Bellona, 1866) a Genie (asi 1866) do vídeňského Arzenálu. Juvenilií vzniklou za působení v Liběchově byla drobná skulptura Žižka (1845), vrcholným dílem mnichovského období Adam a Eva (1849), k posledním dokončeným pražským pracím patřily dva reliéfy pro hrobku rodiny Lannovy a Šebkova v Praze (1867–1870).

O uspořádání výstavy a potřebě vydání katalogu se zmínil poprvé Jan Neruda ve svém fejetonu, vlastně nekrologu Václava Levého 3. května 1870: „Snad Umělecká beseda, snad některý z našich nyní již podnikavějších nakladatelů, by měl záhy a důkladně upravit nám album veškerých jeho děl, s hmotným výsledkem by se neminulo. Snad Umělecká beseda, snad české muzeum mělo by, ale co nejrychleji, zasadit se o získání Levého muzea římského; zůstaloť v Římě po něm mnoho a mnoho prací a modelů.“ [Neruda 1870] Jednatelská zpráva odboru výtvarných umění Besedy umělecké za správní rok 1871 zdůrazňuje, že Levého výstava bude „co se sochařství týče pravá pochoutka, neboť žádné posud výstavě v Praze nebylo tak četně a důstojně sochařství zastoupeno.“ [PNP, fond Umělecká beseda, C 56] Sochař vystavoval jednotlivě svá díla v Praze na výročních výstavách Krasoumné jednoty roku 1843, 1849, 1856, 1866 a 1870 a hodnotili je redaktoři širokého spektra názorů, jejichž předchozí kritiky sochařských děl se zpravidla týkaly význačných sochařů raného historismu (Jan Maixner, Kamil Böhm, Václav Seidan, Gustav Popp, Emanuel a Josef Maxové). Tím spíše vyniknou česky i německy psaná hodnocení této „výstavy na výstavě“. Otakar Hostinský, stejně jako Tyrš nebo Ambros vyzdvihují antiku, jako základ mimořádné kvality Levého díla, v protikladu k romantismu. Jan Neruda naopak upozornil na to, že Levý stál vlastně mimo styly a žil v „umělecké abstrakci“ [Neruda 1871]. Tímto výrokem osvobodil Levého díla jak z neoklasicistní tradice (polarizované mezi Antonia Canovu a Bertela Thorwaldsena), tak z její podoby proměněné zájmem o národní historie, tak jak ji učil na mnichovské akademii Ludwig Schwanthaler.

Taťána Petrasová

Citovaná literatura

Neruda 1870: Jan Neruda, Václav Levý, Národní listy X, 1870, 3. 5., s. 1

Neruda 1871: Jan Neruda, Výstava Umělecké besedy II, Národní listy XI, 1871, 18. 4., s. 1

Další literatura

Anonym, Odkaz Václava Levého „Umělecké besedě“ a naši mecenášové, Svoboda IV, 1870, č. 24, 29. 12., s. 575

Karel B. Mádl, Věstník České akademie pro slovesnost a umění IX, 1900, č. 3, s. 213–243

Marie Černá, Václav Levý, Praha 1964

Archivní zdroje

Památník národního písemnictví, fond Umělecká beseda, karton C 56 (protokoly schůzí); karton B 19 (katalog výstavy roku 1871)