Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Pražská řemesla ve službách nového bydlení prezentovala prototypy nábytku a interiérové doplňky s důrazem na práci řezbářů, truhlářů, čalouníků, dekoratérů. Zahájilo ji Uměleckoprůmyslové museum v březnu 1940 s cílem zviditelnit řemeslnické profese jako kulturní a mravní činnost, podpořit regionální tradice a nabídnout potenciál lidového umění současné bytové kultuře [Černý 1940, s. 2]. Většinu exponátů navrhli architekti Ladislav Bartoníček s Václavem Radou, pedagogové na střední škole bytového průmyslu na Žižkově, kteří připravili rovněž architektonické řešení celé výstavy.  

Nábytkové sestavy instalovali architekti částečně v kójích ohraničených dřevěnými panely či závěsy, a zčásti na kobercích volně v prostoru. Několik příček v expozici ukazovalo práci malířů pokojů, linkrusty nebo štukové omítky zdobené dekorativními malbami. Sál připravený Společností pro zvelebení dřevařského hospodářství představil konstrukce dvojitých oken navržené architektem Vojtěchem Krchem.

Prototypy nábytku se vyznačovaly odvážným výtvarným zpracováním, eklekticky inspirovaným jak lidovou kulturou a rustikálními motivy, tak oblými tvary luxusního nábytkového zboží. Například dřevěná likérová skříňka dle projektu Václava Rady měla barevný nátěr se světlými puntíky a byla opatřena dlouhými kuželovitými nohami, připomínající historizující nábytek. Ladislav Bartoníček na výstavě, mimo jiného, představil stoličku potaženou čalouněním s lidovým potiskem tulipánů, nebo nízké ušaté křeslo s výraznými organicky tvarovanými dřevěnými područkami a kulaté květované sofa. Improvizované interiéry doplňovaly dekorativní předměty zapůjčené pražskou firmou Josefa Vorla. Keramické talíře a vázy pocházely od umělce Otty Eckerta.

Výstava zaznamenala velmi rozporuplné ohlasy. Tvrzení architekta a pedagoga žižkovské průmyslové školy, Karla Černého, že „při všech těchto úkolech u všech řemesel je snaha po zachování účelného tvaru a dokonalé novodobé upotřebitelnosti výrobků“ [Černý 1940, s. 3], nepůsobilo na řadu recenzentů přesvědčivě. Augusta Müllerová se v Architektuře pohoršovala nad nepraktičností a kýčovitostí vystavených exponátů. O výstavním projektu ve své recenzi prohlásila, že jde o „planá slova, která s problémem nového bydlení nemají nic společného: dekorativismus, tvarová sentimentalita, násilně chtěná útulnost, to vše lze vyjádřit jediným slovem  ú p a d e k“ [Müllerová 1940, s. 99]. Kritický postoj k extravagantní přehlídce zaujali také její kolegové. Soňa Koželková v Lidových novinách konstatovala, že „výsledek je pohříchu trapným a dojemným omylem“ [Koželková 1940, s. 4], i smířlivější Jiří Vančura v Architektovi SIA výstavě vytkl nesprávnou výtvarnou a konstruktivní stránku [Vančura 1940, s. 76].

Některé recenze naopak chválily akcent na lokální materiály, dubové nebo borovicové dřevo, plsť a kožešiny. Pozitivní reakce zazněly také na adresu nábytku inspirovaného lidovou kulturou. „Vidíte, jak se rodí nový smysl pro dekorativnost,“ napsal například do časopisu Zlín jeden z hodnotitelů [O. V. 1940, s. 5]. Navzdory ostré kritice modernistické architektonické obce měla výstava u veřejnosti značný úspěch, o čemž svědčí i fakt, že byla o týden prodloužena.

Výstava Pražská řemesla ve službách nového bydlení, která ve shodě s protektorátní kulturní politikou propagovala lidové motivy ve smyslu národní vesnické tvořivosti a historismus, ostře kontrastovala s modernistickým přesvědčením architektonické a umělecké obce. Kritičtí architekti se proti výstavě stavěli s cílem vzdělávat širší veřejnost v otázkách bytové kultury vlastními projekty. Výstavy Obraz a socha v bytě z roku 1940 nebo Lidový byt z roku 1942 připravené Mánesem a tvůrčím uskupením časopisu Architektura a Svazem českého díla lze v této souvislosti vnímat jako snahu konkurovat populární přehlídce Pražská řemesla ve službách nového bydlení.

Magdalena Dědičová

Citovaná literatura

Černý 1940: K. [Karel] Černý, Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Měsíc VIII, 1939, č. 1, s. 2–4

O. V. 1940: O. V., Procházkou po výstavách, Zlín IX, 1940, č.13, 27. 3., s. 5

Müllerová 1940: Augusta Müllerová, Výstava: Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Architektura II, 1940, s. 98–99

Koželková 1940: Soňa Koželková, Bydlení na cestě zpátky? Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 188, 14. 4., (nedělní příloha), s. 4

Vančura 1940: Jiří Vančura, Časovosti, Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Architekt SIA XXXIX, 1940, č. 4, 20. 4., s. 76

Další literatura

Vladimír Czumalo, Česká teorie architektury v letech okupace, Praha 1991

Magdalena Dědičová, Architektonické výstavy čtyřicátých až šedesátých let 20. století v Praze, (diplomová práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha 2024

Hana Rousová (ed.), Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu, Řevnice 2011

Archivní zdroje

Archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze, fotografická dokumentace výstav, Pražská řemesla ve službách nového bydlení, 1940

Anonym, Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Lepší směr I, 1939–1940, č. 12-13, 16.3., s. 31

Anonym, Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Lepší směr I, 1939–1940, č. 14, 15. 4., s. 5

Anonym, Primátor na výstavě pražských bytových řemesel, Expres XIII, 1940, č. 72, 28. 3., s. 2

Jar. Hlaváček, Kolem pražských výstav… Pražská řemesla ve službách nového bydlení, Studentský časopis XIX, 1939–1940, č. 8, 10. 4., s. 251