Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1887
Retrospektivní výstava Carla Spitzwega

Datum:9. února 1887 – (?) 1887

Místo: Praha, Rudolfinum

Pořadatel:Krasoumná jednota

komentář

Uspořádání posmrtné výstavy Carla Spitzwega představuje završení intenzivních vztahů a obliby k tvorbě tohoto malíře v Praze.

Mnichovský malíř a kreslíř Carl Spitzweg (1808–1885) byl původem autodidakt, avšak vypracoval se na jednoho z nejvýznamnějších představitelů mnichovské umělecké scény. Ve čtyřicátých letech 19. století působil jako ilustrátor pro nově vzniklý mnichovský satirický časopis Fliegende Blätter. Ve stejném období vznikají i jeho první typicky anekdotické žánrové obrazy odrážející měšťanskou idylu, posléze v jeho tvorbě zaujímala podstatné místo krajinomalba, především v podobě horské krajiny s figurální stafáží a s výraznou světelnou inscenací. Za svou kariéru navštívil nejen Paříž či Londýn, ale také Prahu.

Mezi Prahou a Mnichovem se od čtyřicátých let 19. století rozvíjely intenzivní umělecké vztahy, které přilákaly na pražskou scénu i řadu zahraničních umělců. Právě Spitzwegova návštěva Prahy roku 1849 je jedním z dokumentovaných příkladů navázání užších vztahů mezi oběma prostředími. Jeho cesta do Prahy je v poslední době zdůrazňována ve spojení s možnými inspiračními zdroji, které zde načerpal a díky nimž v jeho tvorbě začaly převažovat čistě malířské zájmy nad karikaturou a ilustrací [Bitterli 2021]. Ačkoliv Carl Spitzweg nebyl světovým fenoménem, jeho tvorba byla v Praze ve druhé polovině století velmi oblíbená a vlivná. Jeho díla byla na místních výstavách prezentována v průběhu tří desetiletí celkem pravidelně.

Tuto oblibu dokazuje i soukromá evidence vedená samotným umělcem, podle které na zdejším trhu prodal mezi lety 1842–1878 na 60 obrazů [Petrasová – Prahl 2012] a stal se tak neúspěšnějším zahraničním umělcem, co se počtu prodaných obrazů týká. Již ve čtyřicátých letech 19. století, kdy se zde obrazy Carla Spitzwega objevily poprvé, zakoupil mezi prvními jeden obraz starohrabě František ze Salmu. Jak se postupně k nákupům přidával i zbytek představitelů vyšší česko-rakouské společnosti, měl Carl Spitzweg velkou šanci dobýt středoevropský trh.

K uspořádání retrospektivní výstavy v Praze roku 1887 přispěla obliba místních sběratelů a milovníků umění v pořizování děl právě tohoto mnichovského umělce. Výstava pořádaná Společností vlasteneckých přátel umění (SVPU) proběhla dva roky po jeho smrti. Otevřena byla 9. února 1887 v prostorách Domu umělců Rudolfinum, tehdejšího výstavního prostoru SVPU. Bylo zde prezentováno 118 děl, která jsou jasně uvedena ve výstavním katalogu s názvem a soudobým majitelem. Tato díla tak souborně poskytovala charakteristický přehled o jeho tvorbě. Objevil se zde i obraz Chudého básníka, který je autorovým prvním dílem z roku 1839 a zároveň patří mezi jeho nejsignifikantnější. Tento obraz patří také do skupiny děl, která zůstala ve vlastnictví dědiců malíře Carla Spitzwega. Podle označení ve výstavním katalogu byly více jak dvě  Spitzwegových děl z výstavy nabídnuty k prodeji. Jednalo se především o žánrové obrazy a krajiny s figurální stafáží, z nichž ne všechny však byly s autorovou signaturou. Převážná většina obrazů, které se na výstavě objevily, byla zapůjčena od soukromých majitelů, uvedených v katalogu jménem. Najdeme mezi nimi především představitele tehdejší šlechty, jako byla například kněžna ze Schwarzenbergu, hrabě z Trauttmansdorfu, hrabě František Thun či kníže Kamil Rohan a mnoho dalších; největší zapůjčená kolekce pocházela z majetku knížete Carla Auersperga, který pro výstavu zapůjčil sedm obrazů včetně známého obrazu Spící stráž (dnes v Národní galerii v Praze).

Jak naznačují recenze výstavy, obrazy Carla Spitzwega byly v pražském prostředí přijímány velmi kladně kvůli jeho schopnosti vyváženě spojit krajinomalbu se žánrem. Přesto se objevila i kritika mířící především na jistou „přeslazenost“ Spitzwegových obrazů, přestože to byl právě tento smysl pro zachycení nálady a světla společně s půvabným koloritem, se kterým se zde publikum rádo setkávalo.

Kamila Červinková

Literatura

Konrad Bitterli, Carl Spitzweg, München 2021

Vít Vlnas (ed.), Obrazárna v Čechách 1796–1918 (kat. výst.), Národní galerie v Praze 1996, s. 51, 140, 185, 243.

Taťána Petrasová – Roman Prahl (edd.), Mnichov – Praha: Výtvarné umění mezi tradicí a modernou, Praha 2012, s. 130–134

Sigfried Wichmann, Spitzweg auf der Reise nach Prag mit Postkutsche, Eisenbahn und Dampfschiff von ihm eigenhändig aufnotiert und illustriert, München 1963

Roman Prahl, Malíř Carl Spitzweg a jeho pražská agenda, in: Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová Loudová – Lubomír Konečný (edd.), Orbis artium: k jubileu Lubomíra Slavíčka, Brno 2009, s. 362369

vystavující autoři
katalog

Katalog der Ausstellung von Werken des Landschafts – und Genremalers Carl Spitzweg

Vydavatel: Verlag der Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde

Místo a rok vydání: Prag 1887

recenze

R., Spitzwegova výstava, Národní listy XXVII, 1887, č. 46, 16. 2., s. 5

pdf

Renáta Tyršová

R. T. – á [Renata Tyršová], Výstava Spitzwegova, Světozor XXI, 1886–1887, č. 13, 25. 2., s. 206

pdf
drobné zprávy o výstavě

Anonym, Denní zprávy, Národní listy XXI, 1887, č. 38, 8. 2. 1887, s. 2

Anonym, Výtvarné umění, Zlatá Praha IV, 1887, č. 11, 4.2., s. 175

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo