Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Ve výstavních síních Mánesa na Masarykově nábřeží se 29. listopadu 1932 otevřela dlouho očekávaná výstava Soudobá architektura SSSR. Od 18. prosince ji patrně až do konce roku bylo možné vidět také v Brně v Paláci Morava, kde byl jejím pořadatelem SVU Aleš [Ka- 1933]. V Sovětském svazu expozici připravila propagační organizace známá jako VOKS [Teige 1933]. Část pravděpodobně vznikla v Moskvě a část v Charkově, na Ukrajině [Anonym 1932], což také odpovídalo dvěma částem výstavy: všesvazové a ukrajinské. Název sice spíše naznačuje, že mělo jít o prezentaci nejlepší sovětské architektury, šlo však o představení výsledků prvního pětiletého plánu a světové novinky: plánované ekonomiky. 

Na výstavě byla k vidění rozsáhlá industrializace země ve velkých regionech jako například na Donbase, Uralu či Sibiři. Dále také řada nových měst a vesnic (známých jako kolchozů či sovchozů), velkých průmyslových gigantů a technický staveb (přehrady, elektrárny).  Péči o nového socialistického člověka předvedly stavby nového typu: dělnické kluby, parky kultury a oddechu, kolektivní bydlení, nebo také divadla, domy kultury, školy a školky, sportoviště, nemocnice apod. [Janů 1933; Stibor 1932; Štursa 1933].

To vše expozice zprostředkovala především formou fotografií, které byly podle dochovaných náhledů do výstavy upevněny na konvexních panelech, „stáncích“. Fotografie někteří popsali jako „efektivní senzačně střižené“ [Janů 1933], jiní jako „dokumentární“ s „neklamným obrazem bouřlivého a zrychlujícího se vývoje výstavby socialismu“ [Štursa 1932]. Dobové zprávy a fotografie však také svědčí o přítomnosti architektonických modelů, grafů a statistik, knih, časopisů a propagandistických plakátů první pětiletky.  I když všechny tyto materiály měly evidentně působit „dokumentárně“, nelze jim velmi pravděpodobně upřít propagandistický obsah, který měl přesvědčit o nebývalém rozsahu, velikosti, síle a úspěchu první pětiletky, a dále také o budovatelském nadšení a péči o nového člověka. 

Výstavu v pražském Mánesu mohli zájemci navštívit pouze po dobu dvanácti dnů, i přesto však vzbudila velký ohlas. Psala o ní většina novin napříč politickým spektrem a vyjádřily se k ní přední osobnosti československé architektury, ať již byly jakéhokoliv politického vyznání. Je možné, že tento zájem mohl alespoň z části souviset s nebývalými důsledky velké hospodářské krize v Československu a jejím kontrastem s propagovaným úspěchem první pětiletky a jí deklarované péče o socialistického člověka. Recenze brněnské reprízy zřejmě již nebyly tak rozsáhlé a většina novin a časopisů patrně o téže výstavě znovu nepsala. 

Pokud jde o československé architekty, největší podporu si přehlídka prvního pětiletého plánu získala mezi levicovými architekty. Velmi pozitivně o ní psali Karel Janů [Janů 1933] nebo Jiří Štursa [Štursa 1932]. Oba se také nebáli vyjádřit přesvědčení, že představený model socialistického budování je opakem „péče“ kapitalistického světa, jehož principy způsobily světovou krizi. Výstavu vyzdvihl také Karel Teige [Teige 1933], který ve svém textu věnoval velké úsilí odražení kritiky této sovětské výstavy. Při tom si vypůjčoval pozitivní hodnocení projektu napsané Pavlem Janákem, jež je vnímán jako spíše politicky umírněný architekt. 

Janákovo vyjádření o výstavě působilo skutečně pozitivním dojmem, i když vznášel i kritiku [Janák 1933]. Kladně vyznívalo především ocenění společenského pokroku, kterého se dosahovalo prostřednictvím vystavených staveb, a také sociální rozměr takové architektury. Podobně se vyjádřil i další konzervativec, Ladislav Machoň [Machoň 1932–1933]. Ten rovněž dokázal ocenit sociální rozměr nové architektury, v jeho zhodnocení se však nachází více negativ (dosavadní nízká kvalita, nejednotný výraz). 

Zřejmě nejostřejší kritiku výstavy vznesli Josef Karel Říha a Gustav Zvěřina. Josef K. Říha si všímal skutečnosti, že výstava neukazuje skutečnou architekturu, nýbrž pouze „anonymní činnost stavitelů“, která je „velmi nízké úrovně“ [Říha 1933]. Navíc poukazoval i na lidskou „bezohlednost“ sovětské industrializace. Gustav Zvěřina [Zvěřina 1933] pak gigantismus sovětského stavitelství považuje za nové ruské náboženství [Zvěřina 1933]. Nelíbí se mu ani kolektivizace života a výroby či potírání náboženských staveb a v osvobození ženy z rodinných povinností vidí možnost, jak v SSSR získat levnou pracovní sílu. 

Myšlenka upořádání výstavy sovětské architektury vznikla pravděpodobně v prostředí Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem. Její dva členové, Adolf Hoffmeister a Bedřich Feuerstein, o ní měli jednat při své cestě do Sovětského svazu v roce 1931 [Čapková 2014, 2021]. Její představení v Praze bylo zřejmě naplánováno tak, aby se stalo součástí mezinárodního sjezdu levicových architektů v Praze (29. 10. – 2. 11. 1932) známého jako setkání Svazu socialistických architektů [Dvořáková 2020]. K tomu však kvůli zpoždění výstavy nedošlo. 

Přehlídka v Mánesu měla i „doprovodný program“. V průběh výstavy zplnomocněný zástupce SSSR v Československu, Alexandr Arosev, uspořádal společenskou akci označovanou jako „čaj.“ Na tuto událost byly pozvání členové Mánesa a zástupci kulturního a politického života. Předseda Mánesa, Josef Gočár, prý při této příležitosti „ukázal na velký rozvoj současné architektury v Rusku vyvolaný rychlým budováním průmyslu“ [M. S. 1932]. Alexandr Arosev dále promluvil o možnosti vyslat výměnou expozici československé architektury do Sovětského svazu [Hausenblasová 2018]. Vedle čaje se konaly také denní prohlídky s výkladem, kdy průvodci výstavou se měli stát samotní architekti, pravděpodobně ti levicoví, a výtěžek měl být určen nezaměstnaným umělcům. 

Ve své době mohla být výstava vnímána jako součást aktivit československé levicové avantgardy, která v ní zřejmě vidělanávod na řešení dobové krize. Ve srovnání s jinou levicovou výstavou, Výstavou proletářského bydlení (1931), však nebyla zavřena. Dnes se na tuto přehlídku můžeme dívat jako na nástroj sovětské propagandy, která pravděpodobně byla tak úspěšná proto, že se pohybovala v období  krize a nabízela hodnoty, jež se v tehdejší společnosti nenacházely.

Marcela Hanáčková

Citovaná literatura

Anonym 1932: Bez názvu, [text začíná slovy: „Velkou výstavu současné architektury SSSR …“], Právo lidu, 1932, 27. 11., Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018

Čapková 2014: Helena Čapková, Bedřich Feuerstein. Cesta do nejvýtvarnější země světa, Praha 2014, s. 86–89

Čapková 2021: Helena Čapková, Bedřich Feuerstein. Architekt: Praha – Paříž – Tokio, Praha 2021, s. 106–109

Dvořáková 2020: Dita Dvořáková, Levicový radikalismus – architekti Levé fronty a Svaz socialistických architektů, in: Vendula Hnídková (ed.), Duch, který pracuje/A Spirit at Work, Praha 2020, s. 529–531

Hausenblasová 2018: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018, s. 43–46

Janák 1933: Pavel Janák, Pohled na ruskou architekturu z Prahy, Přítomnost VI, 1933, č. 8, s. 123–125

Janů 1933: Karel Janů, K výstavě sovětské architektury v Praze, Stavba XI, 1933, č. 3, s. 33–35

Ka- 1933: Ka- [František Kalivoda], Výstava sovětské architektury, Index. List pro kulturní politiku V, 1933, č. 1, s. 8

Machoň 1932-1933: Ladislav Machoň, Výstava soudobé architektury v SSSR, Styl XVII, 1932–1933, č. 10–11, s. 177–178

M. S. 1932: M. S., Výstava československé architektury v SSSR, Národní osvobození, 1932, 6. 12., in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018

Říha 1932: Josef K. Říha, Výstava soudobé architektury v SSSR, Lidové noviny XL, 1932, č. 629, 14. 12., s. 9

Stibor 1932: Oldřich Stibor, Výstava sovětské architektury, Volné směry XXIX, 1932, s. 258–259

Štursa 1932: Jiří Štursa, Výstava sovětské architektury, Tvorba XII, 1932, č. 49, s. 780

Teige 1933: Karel Teige, Výstava sovětské architektury, Země Sovětů II, 1933, č. 5, s. 72

Zvěřina 1933: Gustav Zvěřina, Stavebnictví v SSSR, Stavební rádce, 1933, č. 248, 3. 1., s. 369–372

Další literatura

Vendula Hnídkova, Moskva 1937: architektura a propaganda v západní perspektivě, Praha, 2018

Jiří Křesťan, KSČ, Společnost pro hospodářské a kulturní styky s SSSR a obraz Sovětského svazu v prostředí české levicové inteligence (1925-1939), in: Zdeněk Kárník – Michal Kopeček (edd.), Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, sv. 2, Praha 2004, s. 84–109 

m.-, Výstava současné architektury SSSR (Mánes), Levá fronta II, 1931–1932, s. 30

Fedora Parkmann, Jiří Kroha. Bytová krize na pitevním stole: Sociologický fragment bydlení, Fotograf, 2020, č. 36, s. 32–37 

[Jan Ryšánek] Architektura SSSR, Stavební rozhledy XIII, 1932, s. 219–220

Se- [Stanislav Semrád], Výstava sovětské architektury, Stavitel XIII, 1932, s. 131–134

Rostislav Švácha, Sovětský konstuktivismus a česká architektura, Umění XXXVIII, 1988, s. 54–70

Archivní zdroje

Archiv Hlavního města Prahy, Spolek výtvarných umělců Mánes Praha

Anonym Výstava sovětské architektury, Dělnická rovnost. Deník Komunistické strany Československa IV, 1932, č. 296, 17. 12., s. 3 

Anonym, Výstava sovětské architektury v Brně, Dělnická rovnost. Deník Komunistické strany Československa IV, 1932, č. 302, 24. 12., s. 1

Anonym, Pouze 8 dní výstava sovětské architektury, Dělnická rovnost. Deník Komunistické strany Československa, 1932, č. 285, 4. 12., s. 2

Anonym, „Velkou výstavu současné architektury SSSR …“, Právo lidu, 1932, 27. 11., in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018

Anonym, Velká výstava současné architektury SSSR, Rudé právo, 1932, 2. 12., in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018 

ln.-, Výstava sovětské architektury, Tvorba. Týdeník pro literaturu, politiku a umění XII, 1932, 1. 12., in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018

Ka- [František Kalivoda], Sjezd levých architektů v Praze, Index. List pro kulturní politiku V, 1933, č. 1, s. 3 

Ka- [František Kalivoda], Výstava sovětské architektury, Index. List pro kulturní politiku V, 1933, č. 1, s. 8

m.-, Výstava současné architektury SSSR (Mánes), Levá fronta II, 1931–1932, s. 30

M. S., Výstava československé architektury v SSSR, Národní osvobození, 1932, 6. 12., in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018 

Karel Teige, Z výstavy současné sovětské architektury v paviloně Mánes, Země Sovětů, č. 2–3, 1933, in: Anna Hausenblasová, Československé a sovětské výtvarné umění ve třicátých letech 20. století: kontakty, vlivy, vzájemné působení (diplomní práce), Ústav východoevropských studií FFUK, Praha 2018