Výstava Augusta Rodina | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Pražská výstava Augusta Rodina, kterou připravil SVU Mánes, byla v té době nejrozsáhlejší prezentací díla tohoto sochaře za hranicemi Francie. Událost spojená s příjezdem Rodina do Prahy měla manifestovat kulturní vyspělost národa a zároveň podpořit myšlenku česko-francouzské vzájemnosti. Výstava se těšila nebývalému zájmu médií. Oceněna byla zejména statečnost mladých umělců představit u nás dílo sochaře Rodina, který nebyl všeobecně přijímaný. Politický rozměr výstavy byl naproti tomu kritikou vnímán i negativně. Jiří Karásek ze Lvovic na stránkách Moderní revue napsal, že jedinou nevkusností výstavy je právě „řvavé akcentování nacionálního momentu“ [Karásek 1902, s. 477]. Stanislav Kostka Neumann dokonce pokládal způsob uvedení Rodina do Prahy za vtip. Narážel tím zejména na velkolepé vítání Rodina pražskou politickou reprezentací a širší veřejností, navzdory tomu, že sochařovo umění nemohlo být pro Čechy tak dobře uchopitelné, když se i ve své rodné Paříži setkával tento umělec s nepochopením.

Důležitou předehrou k Rodinově výstavě bylo působení mladých českých umělců v Paříži. Mezi nimiž vynikl Josef Mařatka, pracující od roku 1900 v Rodinově ateliéru. Na jaře 1901 vydal Mánes speciální dvojčíslo Volných směrů věnované Rodinovi, a o rok později se již konala pražská výstava v novém pavilonu od Jana Kotěry.

Ke členům výstavního výboru patřili kromě Mařatky a Kotěry také Miloš Jiránek, Antonín Pfeifer, Jan Štenc, Ladislav Šaloun a Stanislav Sucharda, který v té době SVU Mánes předsedal. K výstavě vyšel katalog s reprodukcemi a vysvětlivkami vybraných děl. V úvodní části sešitu své texty publikovali Sucharda a František Xaver Šalda. Šaldův lyricky laděný prolog k výstavě s názvem Geniova mateřština charakterizoval Rodina jako umělce „obnovitele a obroditele“ jemuž „je plastika mateřštinou jako žádnému druhému sochaři od staletí,“ jenž k nám promlouvá „jazykem věčnosti“ [Šalda 1902a, nestr.]. Většina recenzentů se s Šaldovým pojetím Rodina ztotožňovala. Výjimkou byl Karel Boromejský Mádl, který filozofické úvahy nad Rodinovým dílem pokládal za překážku na cestě k pochopení sochařova umění. Ještě ostřeji se vůči Šaldovi vymezil Karel Čapek, jenž jeho text interpretoval jako pohrdání českou sochařskou tvorbou.

Tehdy nově otevřená výstavní budova byla vesměs hodnocena velmi vysoko, stejně jako expozice. Výjimkou bylo Šaldovo kritické označení pavilonu za „tvrz pýchy a snu“ [Šalda 1902b, s. 210]. Dominantním motivem Kotěrova pavilonu byla vstupní slavobrána, umístěná asymetricky do takřka nezdobené průčelní stěny a nízká skleněná kupole osvětlující osmibokou vstupní halu. Brána měla podle Rostislava Šváchy citovat průčelí Whitechapelské umělecké galerie od Harrisona Townsenda z roku 1898 jako symbol vítězství modernismu [Švácha 1995, s. 53–54].

Na výstavě byly zastoupeny jak sochy, tak kresby, které byly instalovány ve třech sálech pavilonu. Celkem tu bylo vystaveno 89 exponátů. Rozsah Rodinovy výstavy byl tiskem hodnocen velmi pozitivně. K nejvýznamnějším dílům přítomných na výstavě patřily sochy Polibek, Kovový věk, Stará žena, Jan Křtitel či Eva. Kritice však neunikla absence originálů sochařských děl Balzaca a Psýché, propagovaných na plakátu a pozvánce, k jejichž výtvarné podobě se však média vyjadřovala příznivě. Jako další nedostatek výstavy byla vnímána neúplnost sochařských skupin, například Měšťanů calaiských. Některé exponáty byly prodejné, hlavní město Praha zakoupilo plastiku Kovový věk. Umístění této sochy ve veřejném prostoru se však později ukázalo jako velmi problematické.

Expozice akcentovala naturalistickou, přírodní povahu Rodinových soch. Uvnitř výstavní budovy byl položen trávník a rozmístěny vavřínové keře, které působivě kontrastovaly s vystavenými díly. Celkový dojem z výstavní instalace vystihl ve své recenzi Richard Muther: „Vavřínové stromky vroubí světlý dům, který se něžnou siluetou odráží do hluboké zeleně svahu. Vystoupivše po schodech, staneme v sále naplněném matným vzdušeným, šedě bledým světlem. Jasně zelený je trávník, temně zelené vavřínové stromky, šedá omítka na zdech“. [Muther 1902, s. 2]

Na rozdíl od nadšeného vítání výstavy vyššími uměleckými kruhy, nebylo přijetí Rodina širší veřejností tak jednoznačné. Na paradoxní situaci, kdy účinná reklama jak v tisku, tak v podobě plakátů rozvěšených po Praze nalákala do výstavních prostor velký počet návštěvníků, kteří pak odcházeli zklamaní, upozorňovali ve svých textech například Karel Boromejský Mádl či autor recenze v měsíčníku Naše doba. Proti všudypřítomné propagaci Augusta Rodina vystoupil také Stanislav Kostka Neumann, jenž napsal, že génia nelze popularizovati.

I přesto, že návštěvnost byla značná (téměř 14 000 osob), nebyla výstava zisková. Ovšem podnět, který výstava Augusta Rodina do našeho prostředí přinesla, ovlivnil celou sochařskou generaci a odstartoval novou éru českého moderního sochařství [Wittlich 1998, s 90–125].

Magdalena Dědičová

Citovaná literatura

Karásek 1902: Jiří Karásek ze Lvovic, Výstava děl sochaře Aug. Rodina v Praze, Moderní revue XIII, 1902, s. 474–477

Šalda 1902a: František Xaver Šalda, Geniova mateřština, in: Výstava děl A. Rodina v Praze 1902 (kat. výst.), Praha 1902, nestr.

Šalda 1902b: [Quidam = F. X. Šalda], Zprávy a poznámky: Rodinova výstava v Praze, Volné směry VI, 1902, s. 210–213

Švácha 1995: Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995, s. 53–54

Muther 1902: Richard Muther, Rodin v Praze, Čas XVI, 1902, č. 160, s. 2–3

Wittlich 1998: Petr Wittlich, Sochařství na přelomu století, in: Vojtěch Lahoda (ed.), Dějiny Českého výtvarného umění IV/I 1890/1938, Praha 1998, s. 90–125

Další literatura

Helena Korbelová, Rodinova pražská výstava a jeho návštěva v Praze, Documenta Pragensia II, 1981, s. 106–124

Marie Halířová a kol., Pocta Rodinovi 1902–1992 (kat. výst.), Praha 1992

Karel Čapek, Přehled umělecký, Rodinova výstava, Česká revue V, 1902, s. 939–941

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, A. Rodin 1902 (10. 5. – 10. 8.)
permalink: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=785EA4CE220E11E0823600166F1163D4

Archiv Národní Galerie Praha, fond Mařatka.

vystavující autoři

Rodin, Auguste

plakát