Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava představuje výraznou inovaci v dosavadní výstavní praxi Moravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein) se sídlem v Brně, zaměřené téměř výhradně na prezentaci tvorby žijících umělců, především členů spolku a jeho hostů. Náplní retrospektivně zaměřené expozice se stalo 132 obrazů starých mistrů zapůjčených ze soukromého majetku na Moravě, které k naznačení historického milieu doplnily ještě vybrané ukázky gotické a barokní skulptury, gobelíny a ojedinělé kusy nábytku. Jádro vystaveného obrazového souboru tvořila především díla holandských malířů 17. a počátku 18. století, zejména jejich žánrové obrazy a krajinomalby, méně již zátiší a portréty. Podobné autorské, a částečně i žánrové složení, odpovídalo tradičnímu sběratelského zaměření, tak jak se ve střední Evropě postupně formovalo od konce 18. do počátku 20. století. Soubor obrazů holandské provenience, z nichž některé byly připsány autorům zvučných jmen (např. Gerrit Dou, Jan Steen, Dirck Hals, Jacob van Ruisdael a Salomon van Ruysdael, Philips a Pieter Wouwermanové, Willem Claesz Heda, nebo Nicolaes Eliasz, zv. Pickenoy), doplňovaly spíše ojedinělé ukázky výtvarné produkce starších fází nizozemského malířství a také příklady tvorby vlámských malířů 17. století. I mezi nimi však převládaly práce, které svým slohovým charakterem měly blízko k výtvorům jejich holandských kolegů, a dále obrazy méně známých umělců, kupříkladu malířů Jana de Herdt nebo Franse Geffelse, kteří po přechodnou dobu, případně trvale působili mimo svou domovinu, především v Itálii a také ve střední Evropě. Nesporně menším počtem se na podobě výsledné expozice podílely obrazy italských a německých malířů 15. až 18. století, autorsky spojené kupříkladu se jmény Benvenuta da Garofalo, Leandra Bassana, Jacopa Tintoretta, Evarista Baschenise, Giovanni Domenica Tiepola, Lucase Cranacha, Philippa Petera Roose, zv. Rosa da Tivoli. Několika doklady bylo zastoupeno i malířství barokních Čech (Jan Jakub Hartmann, Norbert Grund a Jan Vojtěch Angermeyer) a víceméně ojedinělými obrazy pak ostatní malířské školy – španělská květinovým zátiším Juana Antonia Arellana, francouzská obrazy Nicolause André Monsiaua, Gerarda van Spaendoncka a Huberta Roberta, a anglická pak údajnou prací – portrétem slavného Williama Hogartha.

Konání výstavy starého umění umožnily velkorysé zápůjčky od celkem 21 soukromých sběratelů a milovníků umění německé národnosti z Brna, kteří tak vstoupili do soutěže s obrazovými sbírkami věhlasného sběratele a mecenáše, panujícího knížete Jana II. z Lichtenštejna (1840–1929), umístěnými na jeho moravských zámcích ve Valticích, Lednici a na Šternberku, případně s klášterní obrazárnou augustiniánů na Starém Brně. I když výstavní katalog výslovně neuvádí jejich jména, bylo možno recentně provést vcelku spolehlivou identifikaci téměř všech individuálních zapůjčitelů z řad drobných sběratelů. Ta ukázala, že převážná část z nich, náležela ke skupině majetných brněnských podnikatelů a obchodníků, těsně spjatých především s textilním průmyslem. Do tohoto okruhu patřili továrníci Otto Kuhn, Julius Zwicker, Heinrich Fuhrmann, Louis (Alois) Holzer, Walter Löw-Beer, bankéři Gustav Haas a Eugen Roeder, obchodníci Paul Bittner a Julius Redlich, a také majitel známé tiskárny Oskar Schickardt. Mezi zúčastněnými sběrateli nechyběli ovšem ani zástupci politického a uměleckého světa, např. advokát a poslanec Alfred Fischel, stavitel Josef Jelínek, dále malíř Gustav Böhm, sochař a architekt Viktor Oppenheimer, nebo historik umění Maximilian Steif [Slavíček 2000], který byl pověřen odborným zpracováním vystavených uměleckých děl pro katalog výstavy.

V soutěži s lichtenštejnskými obrazy obstály zejména exponáty zapůjčené ve značném počtu z pozoruhodné soukromé obrazárny Otto Kuhna (1865–1927), která byla záhy po smrti jejího zakladatele a budovatele vydražena v roce 1929 v Amsterdamu [Konečná 2019]. Většinu zapůjčitelů však nespojovalo jen shodné společenské postavení a profesní zaměření, upevněné ještě pouty přátelských vztahů a v některých případech dokonce příbuzenskými svazky, případně konfesní sounáležitostí (celkem 13 zapůjčitelů bylo židovského vyznání). Společným jmenovatelem se stal především jejich shodný zájem o výtvarné umění, o němž výmluvně svědčí i skutečnost, že nejméně patnáct z těchto identifikovaných majitelů uměleckých děl nacházíme mezi členy pořádajícího Mährischer Kunstvereinu. Někteří z nich, jako Alfred Fischel, Anton R. Breza, Josef Jelínek nebo Oskar Schickhardt, patřili dokonce k zakladatelům a dlouholetým činovníkům spolku. Další se pak výrazným způsobem zúčastnili na aktivitách jiných kulturních, případně průmyslových korporací působících v Brně, zejména kuratoria Moravského uměleckoprůmyslového muzea, Moravské muzejní společnosti nebo Spolku vlnařských průmyslníků na Moravě. Pohnutky, které je společně přivedly k účasti na výstavě, výstižně vyjádřil Maximilian Steif, který v úvodním textu katalogu konfesně prohlásil: „Obrazy jsou v určitém smyslu obecným majetkem. Kdo své obrazy chápe jako své zajatce, protože si je jednou zakoupil, prohřešuje se proti duchu velkých mistrů.“ [Steif 1925]

Veřejná manifestace výsledků soukromého sběratelství v Brně byla současníky přijata povýtce kladně a tento příznivý, mnohdy až nadšený ohlas dokládá řada referátů a kritických posudků publikovaných v domácích i zahraničních novinách a odborných časopisech. Za všechny lze připomenout znalé hodnocení českého historika umění a zemského konzervátora Památkového úřadu pro Moravu a Slezsku Eugena Dostála. Podle jeho názoru „výstava starých mistrů v německém Domě umělců patří k nejzávažnějším brněnským uměleckým podnikům z doby popřevratové. Výstavnímu výboru podařilo se získati pro výstavu ze soukromého majetku brněnského mnoho velmi zajímavých obrazů, jež doplněny některými obrazy z majetku lichtenštejnského a kláštera augustiniánského na Starém Brně poskytují instruktivní pohled do vývoje hlavně holandského umění XVII. století. Velká jména světových dějin umění jsou zastoupena poměrně poskrovnu, ... avšak průměr je tak dobrý, že možno mluviti o velmi zdařilém kulturním a dokumentárním podniku.“ [Dostál 1925] Významu expozice starého umění si byli představitelé Mährischer Kunstvereinu dobře vědomi. Vypovídá o tom mj. i jejich dopis adresovaný bezprostředně po skončení výstavy Ministerstvu školství a národní osvěty, v němž ji dokonce sebevědomě přirovnali k reprezentativní přehlídce francouzského umění, uspořádané na jaře 1923 Spolkem výtvarných umělců Mánes. Obě uvedené výstavy neváhali označit za nejvýznamnější výstavní počiny, které přispěly k obohacení tehdejšího kulturního života Československé republiky. Spontánní přijetí a nesporný úspěch výstavy starého umění z místních soukromých sbírek přispěly, byť jen na krátký čas, k nespornému oživení brněnského trhu s uměním. V době konání výstavy přivezly Galerie Sanct Lucas ve Vídni a pražská Galerie André do Brna soubor obrazů holandských mistrů 17. století, který společně představily v Künstlerhausu. Na tuto prodejní výstavku, která se podle Eugena Dostála stala „velmi cenným doplňkem hlavní výstavy“, navázala na konci listopadu ještě aukce 70 holandských obrazů, kterou uspořádaly vídeňská a pražská prodejní galerie.

Lubomír Slavíček

Citovaná literatura

Dostál 1925: E. D. [Eugen Dostál], Výstava starých mistrů, Lidové noviny 33, 1925, č. 243, 16. 5., s. 7

Konečná 2019: Monika Konečná, Obrazárna Otto Kuhna v kontextu soudobého sběratelství, diplomová práce, FF MU, Brno 2019

Slavíček 2000: Lubomír Slavíček, Maximilian Steif (1881–1942) – pozapomenutý brněnský historik umění, Bulletin Moravské galerie v Brně 56, 2000, s. 129–134

Steif 1925: Maxmilian Steif, Alte Meister im mährischen Privatbesitz. Einleitende Worte zur Ausstellung im Brünner Künstlerhaus, Belvedere – Forum 7, 1925, s. 44.

Další literatura

Lubomír Slavíček, Brněnská výstava starých mistrů z roku 1925 a soukromé sběratelství v Brně 1918 až 1939, Bulletin Moravské galerie v Brně 55, 1999, s. 108–118

Lubomír Slavíček, Retrospektivní výstavy spolku Mährischer Kunstverein v letech 1925–1945, in: Jana Vránová – Lubomír Slavíček (ed.), 90 let domu umění města Brna. Příběh jednoho domu, Brno 2000, s. 79–88

90 let Domu umění města Brna. Seznam výstav a katalogů, Brno 2000, s. 4, s. 52, č. 59

Archivní zdroje

Moravský zemský archiv Brno, fond Policejní ředitelství, čj. 16953/46, kart. 3148 – žádost výboru Mährischer Kunstvereinu, zastoupeného Oskarem Schickardtem a Hilde Bednarz, o udělení souhlasu s konáním výstavy Alte Meister aus mährischen Privatbesitz ve dnech 3. 5.–1. 6. 1925.

Anonym, Ausstellung alter Meister im Künstlerhaus, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 125, 29. 5., s. 6

​Anonym, Prager Tagblatt LV, 1925, č. 101, 30. 4., s. 6

Anonym, Die Künstlerhaus-Ausstellung „Alter Meister“, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 104, 5. 5., s. 6

Anonym, Ausstellung alter Meister im Künstlerhaus, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 112, 14. 5., s. 6

Anonym, Die Ausstellung alter Meister im Künstlerhaus, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 118, 21. 5., s. 6

Anonym, Ausstellung alter Meister im Künstlerhaus, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 121, 24. 5., s. 6

Anonym, Ausstellung alter Meister im Künstlerhaus, Volksfreund XXXXV, 1925, č. 127, 31. 5., s. 6

Anonym, Sudetendeutsches Jahrbuch III, 1927, s. 195

​Anonym, Tagesbote LXXV, 1925, č. 200, 1. 5., s. 8; č. 204, 5. 5., s. 8; č. 206, 6. 5., s. 7; č. 211, 8. 5., s. 7; č. 212, 9. 5., s. 7; č. 218, 13. 5., s. 6; č. 222, 15. 5., s. 6; č. 224, 16. 5., s. 6; č. 230, 20. 5., s. 6; č. 232, 21. 5., s. 7; č. 235, 23. 5., s. 6; č. 237, 24. 5., s. 8; č. 241. 27. 5., s. 6; č. 242, 27. 5., s. 2; č. 243, 28. 5., s. 6; č. 245, 29. 5., s. 6; č. 249, 31. 5., s. 9

Eugen Dostál, Lidové noviny XXXIII, 1925, č. 90, 20. 2., s. 9

ed. [Eugen Dostál], Německý umělecký spolek v Brně …, Lidové noviny XXXIII, 1925, č. 90, 20. 2., s. 9

E. D. [Eugen Dostál], in: Lidové noviny XXXIII, 1925, č. 264, 28. 5., s. 7