Činnost spolku Vesna kutnohorská byla zahájena na jaře roku 1867 (dekret o založení spolku byl schválen 24. 4.). Spolek vznikl na podporu uměleckého průmyslu, živností a umění v Kutné Hoře – a to po vzoru a za zřejmé podpory obdobných pražských spolků, jmenovitě Amerického klubu dam a Umělecké besedy. Hlavními prostředky spolku pro dosažení vytčených cílů mělo být zřízení čítárny s aktuálními časopisy, pořádání přednášek z oboru umění a uměleckého průmyslu (živností), literárních dramatických a hudebních pořadů a v neposlední řadě realizace výstav. Výstavní činnost spolku představuje regionální paralelu k osvětové činnosti Umělecké besedy působící z pražského centra. Představitelé obou zmíněných spolků se zúčastnili slavnostního otevření spolkových místností Vesny a její čítárny. To se konalo 8. června t. r. a předseda Amerického klubu dam Vojtěch Náprstek a zástupci Umělecké besedy na něj přinesli darem větší počet knih [Materka 1906]. Vznik spolku zřejmě podpořil i buditel, historik a kutnohorský rodák Jan Erazim Vocel (v jehož pozůstalosti se dnes nachází většina dochovaných dokumentů o činnosti spolku).
Spolek měl za úkol podporovat současné řemeslo a průmysl, ale také kulturní a společenský život. Za tím účelem během své existence uspořádal 5 výstav: výstavu květin (v květnu roku 1867), zde komentovanou výstavu obrazů, průmyslovou výstavu s loterií (31. 5.–11. 6. 1868), výstavu starožitností (1871) a hospodářsko-průmyslovou výstavu (1872). Spolek po nějakou dobu vydával také týdeník Vesna kutnohorská (dohledán ročník 1868), kde vycházely zprávy o spolkové činnosti i o hospodářském a společenském dění v Kutné Hoře. Spolek ukončil svou činnost počátkem roku 1874 a svůj majetek předal městu pro účely dobročinné nadace.
Umělecká výstava uspořádaná Vesnou v roce 1867 byla na vydaném plakátu blíže určena jako „výstava obrazů vlastenských umělců doby nynější i starší“. Veřejnosti se otevřela ve velké síni kutnohorské reálky a byla doprovázena tištěným katalogem zachycujícím 154 vystavených děl. Byly mezi nimi obrazy, grafika, trojrozměrné práce, umělecko-řemeslné výrobky i fotografie sochařských děl. Z katalogu také vyplývá, že zatímco některá díla byla zapůjčena ze soukromého majetku, další byla vystavena za účelem prodeje.
Zprávy o výstavě dokládají, že události se dostalo přiměřené pozornosti a bylo na ní upozorněno nejen v regionálním, ale také v pražském tisku. Ze spolkových zpráv lze také alespoň přibližně rekonstruovat vznik výstavy, o niž se zasloužili po organizační stránce malíři Karel Purkyně a František Čermák, bratr známějšího Jaroslava [Pavlíček 1868, s. 140]. Sami vytipovali mezi soukromými majiteli v Praze a Kutné Hoře díla, která reprezentovala staré umění, ale i nejnovější umělecké a uměleckořemeslné práce. Ve výstavě se tak octly například obrazy Petra Brandla (který roku 1735 v Kutné Hoře zemřel a v Čechách byl od počátku 19. století oslavován jako domácí umělecký vzor) i dalšího doma oceňovaného mistra Karla Škréty (z kutnohorského majetku), nedávno zemřelého Josefa Navrátila, Josefa Mánesa (který byl v kruzích kolem Umělecké besedy oslavován jako jeden z největších žijících malířů, sám však aktivně nevystavoval a jeho zastoupení ve výstavě Portrétem Anny Náprstkové bylo patrně aktivitou Vojtěcha Náprstka), ale i fotografie soch Václava Levého nebo středověká řezba Ukřižovaného z majetku Umělecké besedy považovaná ve své době za dílo sv. Prokopa, či plány Bernharda Gruebera na dostavbu kutnohorského chrámu sv. Barbory. Výstava kvalitou nejen splnila očekávání pořadatele, ale údajně také zastínila pražskou výroční výstavu uspořádanou předchozího roku. Přestože se jí dostalo patřičné propagace, byla údajně jen velmi málo navštěvovaná (ovšem například Umělecká beseda a Americký klub dam uspořádaly na výstavu zájezd). Navíc byl ve stejné době spolek označen za politický a nepodařilo se mu získat povolení k uspořádání zamýšlené loterie, a tak byla po finanční stránce výstava prodělečná [ibidem].
Skladba výstavy dokládá, že cílem bylo podpořit kulturní dění a uvědomění v regionu a navázat vlastní činnost na výstavní a kulturní dění, které již nějakou dobu probíhalo v Praze. Angažmá předních představitelů pražského spolkového života v tom hrálo důležitou roli (mimo již výše zmíněných lze jmenovat profesora Jana Evangelistu Purkyně, představitele Umělecké besedy, nebo architekta Ignáce Vojtěcha Ullmanna, kteří oba figurují mezi zapůjčiteli). Situování výstavy do regionální lokace patrně umožnilo představit reprezentativnější výběr z aktuální domácí tvorby, než tomu bylo na pražských výročních výstavách. Výběr umělců představil to nejlepší ze soudobé domácí scény a na výstavě byli v hojném počtu zastoupeni autoři, kteří naopak nevystavovali na oficiální výroční výstavě, jíž býval v šedesátých letech vytýkán šablonovitý výběr salónní malby převážně cizí provenience a malá podpora inovativním domácím umělcům.
Pavla Machalíková
Citovaná literatura
Materka 1906: Antonín Materka, Vesna, jednota umělecko-živnostenská v Kutné Hoře, nepublikovaný rukopis, SOA Kutná Hora, OSF Materka Antonín, kart. 2, inv. č. 99
Pavlíček 1868: [Bartoloměj Pavlíček], Zpráva tajemníka Vesny kutnohorské, Vesna kutnohorská I, 1868, č. 24, 26. 6., s. 139–140
Archivní zdroje
SOA Kutná Hora, OSF Materka Antonín (kart. 2, inv. č. 99, kart. 4, i. č. 159 a kart. 6, inv. č. 281) a fond Vocel – archeologický sbor, kart. 3, ukl. č. 16, fol. 1–16
Katalog výstavy umělecké, uspořádané Vesnou, jednotou umělecko-živnostenskou na Horách Kutných roku 1867
Vydavatel: František Procházka
Místo a rok vydání: Kutná Hora 1867
Anonym, Umělecká výstava v Kutné Hoře, Květy II, 1867, č. 5, 1. 8., s. 44
[Bartoloměj Pavlíček], Zpráva tajemníka Vesny kutnohorské, Vesna kutnohorská I, 1868, č. 24, 26. 6., s. 140
