Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Žofínský palác se každé jaro proměňoval v centrum výtvarného dění díky výročním výstavám pořádaným Krasoumnou jednotou. Ta v roce 1870 byla zpřístupněna veřejnosti od 15. dubna až do 17. června, a i tentokrát nabídla přehlídku soudobého domácího i zahraničního umění.

Hned v prvních dnech po zahájení se objevily kritické ohlasy k upadající kvalitě pražských výstav. Obrazy zaslané z ciziny, které tvořily většinu výtvarné prezentace, byly označovány pejorativními výrazy, a jako takové by v běžném případě ani nebyly přijaty výstavní komisí.  Vyčítána byla taktéž větší absence tuzemských umělců, kteří dle autora článku publikovaného ve Světozoru se „buď straní, nebo nemají, co nabídnout” [Anonym 1870a]. Ti, kteří přeci jen nějaká díla vystavili, pak podle dobového tisku postrádají tvůrčí sílu, a to zejména co se týká historických námětů, které se nemohou svou hloubkou vyrovnat historickým obrazům belgických, francouzských nebo polských umělců. Historické náměty zde představili například František Čermák a Karel Javůrek. Čermák je zde označován za nepříliš nadaného malíře a o Javůrkovi se autor komentáře vyjadřuje příslovím „brave Leut' aber schlechte Musikanten“ (dobrý člověk, ale špatný muzikant) [Anonym 1870a].

O několik týdnů později pak Světozor přichází se slovy chvály mířené především ke krajinomalbám. Pozitivní ohlasy za své krajinné výjevy si vysloužil například Karl (Charles) Hoguet, který již nebyl naživu v době konání výstavy, dále Hans Gude nebo Adolf Stademann [Anonym 1870b]. Stejně tak i text v periodiku Pokrok poukazuje na rozsáhlé zastoupení krajinomaleb, avšak upozorňuje i na to, že krajinomalba je ve výstavních sálech prezentována v tomto rozsahu na úkor ostatních žánrů, které by mohla umělecká společnost publiku nabídnout [Hostinský 1870a]. Výstavní prostory zaplnila dále umělecká díla různých žánrů od portrétních zobrazení, až po žánrové výjevy. Zejména pak žánrové výjevy s vesnickými dětmi od Johanna Gustava Grünewalda byly zmíněny v jednom z textů věnovaných výstavě jako „znamenité malby“, a to především díky jejich věrnému provedení, živé barevnosti a prostorné kompozici; v samotném psychologickém pojetí těchto obrazů prý nemá autor z Mnichova žádné konkurence. Mezi výčtem umělců, kteří zde prezentovali žánrovou malbu jako Karl z Enhuberů, Karl M. Webb nebo již zmíněný J. G. Grünewald, nechybělo ani dílo Carla Spitzwega. Ten zde představil olejomalbu s názvem Večer v městě, která představuje vizuální „ilustraci“ na námět singspielu Carla Ditters von Dittersdorfa s názvem Doktor und Apotheker (Lékař a lekárník). Z dalších mnichovských žánristů pak recenze zmiňují Augusta Spiesse, Heinricha Marra, Karla Neumanna a Augusta Niedmanna. Z Vídně pak stáli za zmínku žánrové obrazy Friedricha Friedländera nebo Jana Tilla. Ani čeští umělci však nebyli opomenuti a recenze vyzdvihla zejména dílo Antonína Dvořáka s názvem Noční hlídka u rybníka před lovem, které si zasloužilo patřičná slova chvály jak v hodnocení periodika Pokrok, tak ve Světozoru, a to zejména díky práci se světlem a samotnému technickému provedení [Hostinský 1870b]. Tato výstava tak dokládá především všeobecný stoupající zájem o žánrové motivy, a to nejen ze strany samotných umělců, ale i širšího publika, pro které byly vyhledávaným artefaktem.

Na žofínské výstavě byla po málu zastoupena i architektura, a to například v podobě nákresu na obnovení hradu Karlův Týn od Friedricha von Schmidta. Dále se v této sekci objevila architektonická kopie Staroměstského náměstí v 17. století nebo obraz zachycující kostel sv. Anastasia ve Veroně [Anonym 1870b].

Výroční výstavy Krasoumné jednoty měly za cíl prezentovat aktuální umělecké proudy a zprostředkovat veřejnosti přehled o soudobé výtvarné scéně. Svou strukturou a koncepcí navazovaly na tradici uměleckých salonů, jak byly známy z francouzského či rakouského prostředí, a usilovaly o vyváženou přehlídku domácí i zahraniční tvorby. V daném ročníku však výrazně převážila účast umělců ze zahraničí, což sice umožnilo návštěvníkům získat ucelenější představu o vývoji a charakteru evropského umění té doby, především z oblastí jako Mnichov, Vídeň nebo Paříž, avšak zároveň to vedlo k menšímu zastoupení českých autorů. I když výstava nabídla široké spektrum žánrů a stylů, dobový tisk hodnotil přehlídku spíše kriticky. Recenzenti často poukazovali na nerovnoměrnou úroveň vystavených děl a celkový pokles kvality ve srovnání s předchozími ročníky. Kritika se zaměřovala zejména na nedostatek originality a na rutinní zpracování některých námětů, které podle ní výstavu ochuzovaly o hlubší umělecký zážitek.

Kamila Červinková

Citovaná literatura

Anonym 1870a: Anonym, Z Vídně, Mnichova, Berlína, Světozor IV, 1870, č. 18, 29. 4., s. 144

Anonym 1870b: Anonym, Umělecká výstava, Světozor IV, 1870, č. 21, 20. 5., s. 167

Hostinský 1870a: O. H. [Otakar Hostinský], Umělecká výstava IV., Pokrok II, 1870, č. 154, 9. 6., s. 1–2

Hostinský 1870b: O. H. [Otakar Hostinský], Umělecká výstava I., Pokrok II, 1870, č. 122, 4. 5., s. 1–2

Další literatura

Filip – Musil 2021: Aleš Filip – Roman Musil, Epocha salonů. České salonní umění a mezinárodní výstavní scéna 1870–1914, Plzeň 2021

Anonym, Umění, Světozor IV, 1870, č. 13, 24. 3., s. 35

Anonym, Literatura a umění, Světozor IV, 1870, č. 17, 22. 4., s. 35

Anonym, Denní zprávy, Národní listy X, 1870, č. 142, 26. 5., s. 2 

Anonym, Kronika umění výtvarného, Květy V, 1870, č. 16, 21. 4.

Anonym, Denní zprávy, Pokrok II, 1870, č. 101, 12. 4., s. 2