Umění moderní Ameriky | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Výstava Umění moderní Ameriky byla jedna z významných poválečných výstav, skrze něž se československá kulturní obec pokoušela navázat na válkou zpřetrhaný vývoj výtvarného umění. V roce 1946 tyto snahy odstartoval S. V. U. Mánes výstavou Umění demokratického Španělska, na níž poté navázala Umělecká beseda výstavou Britské moderní umění, v roce 1947 následovanou výstavami Umění moderní Ameriky, Obrazy národních umělců SSSR a Sochařství Francie od Rodina k dnešku. Během krátké doby se tak v novorenesančním paláci Žofín na Slovanském ostrově, který Umělecká beseda získala pro svůj „besední provoz“, konaly výstavy reprezentující umění všech vítězných mocností. Je evidentní, že spolek se až do roku 1948 mohl spolehnout na velkorysou státní podporu a dokázal realizovat i takto náročné mezinárodní projekty.

Výstava Umění moderní Ameriky je příkladem diplomatické, putovní přehlídky zaměřené na národní reprezentaci. Tento formát byl v poválečné době začínající studené války vnímán jako mocný nástroj kulturně-politické propagandy a nového geopolitického přerozdělování světa. Výstava byla zaštítěna americkou vládou a připravena s cílem prezentovat americké moderní umění v evropských zemích a Latinské Americe. Svou premiéru měla v říjnu 1946 v Metropolitan Museum of Art v New Yorku pod názvem Advancing American Art a následně byla rozdělena na dvě části, aby putovala Evropou po trase Paříž – Praha – Brno – Bratislava – Budapešť, dále pak do Polska; a druhá část mířila do Havany, na Haiti a dále do Latinské Ameriky [Orišková 2019, s. 50]. Soubor sedmdesáti devíti obrazů doplněný třiceti devíti akvarely byl sestaven pod vedením kurátora Josepha LeRoy Davidsona, který dříve působil v prestižním Walker Art Center v Minneapolis. Do Prahy v březnu 1947 přicestovala téměř stovka děl od více jak pět desítek umělců a několika umělkyň. Výstava byla uspořádána péčí Umělecké besedy a americké tiskové informační služby pod záštitou Václava Kopeckého, ministra informací, Jana Masaryka, ministra zahraničí, Jaroslava Stránského, ministra školství a velvyslance USA v Praze, J. E. Laurence.

V souvislosti s výstavou je nutné zmínit, že v letech 1945–1947 poskytovaly Spojené státy Československu finanční pomoc a probíhala intenzivní jednání o tzv. Marshallově plánu, který nakonec československá vláda pod nátlakem Sovětského svazu odmítla. Výstavu je tedy nutné vnímat jako součást tohoto geopolitického vyjednávání, o čemž svědčí mimo jiné to, že si sovětští představitelé vymohli, aby výstavu na Slovanském ostrově navzdory jinému připravovanému programu, následovala výstava Obrazy národních umělců SSSR. Jaká tehdy v Československu panovala atmosféra dokládá i srovnání odezvy obou výstav. Najdeme-li v případě americké výstavy jen několik recenzí a krátkých zpráv v denním tisku, sovětskou výstavu propagovala řada deníků a diskuze o ní se objevila ve většině tehdejších kulturních periodik, což bylo samozřejmě dáno i její kontroverzní povahou. Při srovnání obou výstav zaujme i podoba katalogu, jenž v téměř identickém grafickém designu navrhl Karel Šourek, liší se jen barvou obálky, která je v americkém případě modrá a v sovětském béžová.

Katalog americké výstavy obsahuje úvodní stať kulturního atašé USA v Československu Huga Weisgalla, který se pokouší stručně nastínit československému publiku neznámé peripetie dějin amerického malířství od 18. století až do současnosti. Weisgall přehledně ukazuje, jak se američtí modernisté vyrovnávali s evropskými vzory a konstatuje, že se nevyhnuli žádnému z moderních směrů, ať už to byl impresionismus, kubismus nebo futurismus, „zavadili i o německý expresionismus a ruský konstruktivismus a suprematismus“ [Weisgall 1947, s. 8]. Cílem výstavy bylo bez pochyby ukázat především experimentální a originální díla několika generací amerických umělců různého původu. Weisgall vyzdvihuje jména jako např. Gregorio Pestopino, Ben-Zion, Louis Bouché, Max Weber, Adolph Gottlieb, Karl Zerbe, Georgia O’Keefe či I. Rice Pereira.

Padesát černobílých reprodukcí v katalogu jasně ukazuje, jak široký rozptyl americké moderní umění v první polovině 20. století představovalo a jak málo jmen těchto umělců a umělkyň zasáhlo do dějin evropského moderního umění, byť mnozí z Evropy pocházeli či v Evropě studovali. Americké moderní umění je často spojováno s epigonským následováním evropských směrů, což i sám Weisgall v textu přiznává a dodává, že současná mladá generace se pokouší o „nový internacionalismus, v němž by uvedla umění v soulad s poválečným myšlením“ [Weisgall 1947, s. 9]. V úvodním proslovu k výstavě Vladimír Novotný konstatoval: „Již na první pohled vidíme, že barevný ráz těchto obrazů je zcela jiný, než je tomu u nás. Jejich škála je mnohem barevnější, setkáme se až s pestrými a tvrdými tóny, které často mají charakter grafické barvy. A také forma a linie je tvrdší a robustnější, má v sobě často i cosi neúprostného a logického. […] Pozorujeme také větší formovou a individuální rozrůzněnost, k níž asi přispívá často i různý původ umělců, kteří nemohou v sobě zapříti svůj národní charakter, i když se asimilují v novém prostředí.“ [Novotný 1947] Katalog výstavy byl vydán ke všem třem československým zastávkám plánovaným mezi březnem a květnem v Praze, Brně a Bratislavě. Obsahuje podrobný soupis vystavených děl – čtyřicet devět obrazů a padesát serigrafií, tedy tisků přes hedvábnou tkaninu, ve své době novou technologii, která je v katalogu podrobně popsána. V závěru je pak otištěno prohlášení: „Vystavený soubor je majetkem vlády Spojených států. Byl sestaven pod vedením Josepha LeRoy Davidsona z úřadu pro mezinárodní informační a kulturní službu a zakoupen, aby bylo lze americké umění ukázat světu. Celkový počet 79 obrazů byl rozdělen ve dvě kolekce, z nichž na přítomné výstavě je vystavena obsáhlejší z nich. Soubory budou putovat po světě po řadu let, načež budou obrazy přiděleny americkým zastupitelským úřadům v cizině.“ [Weisgall 1947, s. 9] Jak známo, tento plánovaný osud výstavy se nenaplnil. Některá z děl totiž pobouřila konzervativní část amerického kongresu a vlivná média je popisovala jako „neamerická, obscénní a komunistická“, v důsledku čehož byla výstava ze svého plánovaného itineráře předčasně stažena a rozprodána [Orišková 2019, s. 50].

Ačkoliv výstava Umění moderní Ameriky nezanechala v československých dějinách umění významnější stopu, stala se jednou z bitev poválečné kulturní diplomacie, kdy se v pražských galeriích odrážela složitá vyjednávání o budoucím uspořádání Střední Evropy a v tisku probíhala komplexní diskuze o budoucí orientaci Československa stojícího na rozcestí mezi Východem a Západem. Mnohem větší význam měla výstava pro emancipaci amerického moderního umění, o čemž svědčí její nedávná rekonstrukce a interpretace [Harper at al 2016]. Jak konstatuje Mária Orišková, která se výstavou zabývala v širším kontextu poválečné výstavní diplomacie, je dnes vnímána jako začátek tzv. art war, která probíhala během studené války mezi západními mocnostmi a sovětským blokem [Orišková 2019, s. 59]. Výstavu Umění moderní Ameriky tak můžeme v současnosti vnímat jako historický příklad kulturní diplomacie, v níž je umění používáno místo zbraní.

Pavlína Morganová

Citovaná literatura

Harper at al 2016: Dennis Harper – Mark Andrew White – Paul Manoguerra, Art Interrupted: Advancing American Art and the Politics of Cultural Diplomacy (kat. výst.), Athens 2016

Novotný 1947: Vladimír Novotný, Umění moderní Ameriky. Proslov na zahájení výstavy Umění moderní Ameriky na Slovanském ostrově, Život XX, 1947, č. 7–8, s. 179

Orišková 2019: Mária Orišková, Výstavy moderného amerického umenia v Československu počas studenej vojny a ambivalentná agenda kultúrnej diplomacie, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, 2019, č. 26, s. 45–62

Wiesgall 1947: Hugo Wiesgall, Umění moderní Ameriky, in: Umění moderní Ameriky (kat. výst.), Praha 1947, s. 5–9

Další literatura

Greg Barnhisel, Cold War Modernists: Art, Literature and American Cultural Diplomacy, New York 2015

Jennifer McComas, Reconstructing Cold War Cultural Diplomacy Exhibitions. The Case of Advancing American Art, Stedelijk Studies, 2015, č. 2, https://stedelijkstudies.com/journal/reconstructing-cold-war-cultural-diplomacy-exhibitions/

Claudia Hopkins – Iain Boyd Whyte (edd.), Hot Art, Cold War: Southern and Eastern European Writing on American Art 1945–1989, London – New York, 2021

Michael Krenn, Fall-Out Shelters for the Human Spirit. American Art and the Cold War, London 2005

Rudolf Matys, V umění volnost. Kapitoly z dějin Umělecké besedy, Praha 2003

Rudolf Matys, Jen letmo o výstavách se značkou UB, o jedné však podrobněji, Prostor ZlínXX, 2013, č. 4, s. 51–55

Eva Petrová (ed.), Umělecká beseda 1863–2003 (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy 2003, s. 50