Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava uspořádaná Krasoumnou jednotou pro Čechy představuje výsledek mnohaletých jednání a sporů, vedených na jedné straně domácími umělci a na straně druhé převážně aristokraty vedenou Společností vlasteneckých přátel umění (Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde). Umělci se pokoušeli v Praze zřídit stálou uměleckou výstavu, na které by prezentovali veřejnosti svá díla. Společnost vlasteneckých přátel umění, vzniklá v roce 1796, která založila v Praze první veřejnou galerii (1796) i výtvarnou akademii (od 1800), však hodlala i na poli uměleckých výstav udržet svůj dominantní vliv. Výsledkem kompromisu bylo v roce 1835 založení zvláštního spolku - Krasoumné jednoty pro Čechy (Kunstverein für Böhmen), který měl za úkol pořádat každoroční výtvarné přehlídky, představující jak výsledky práce domácích tvůrců, tak i umělců zahraničních. Podle vzoru podobných spolků, hojně rozšířených v široké oblasti střední Evropy, umožňovaly tyto expozice také nákup vystavených děl a poskytovaly tak umělcům příležitost oslovit širší publikum. Umělečtí sběratelé, či představitelé vyšších společenských vrstev pak měli možnost získat takto přehled o současném výtvarném dění a také obohatit svoje soukromé kolekce nebo reprezentační prostory svých rezidencí výtvarnými artefakty, které vyhovovaly jejich vkusu a současně demonstrovaly jejich kulturní ambice.

Výstava v roce 1839 představila pražskému publiku celkem 178 děl od 63 autorů. Žánrové složení vystavených obrazů svědčí o tom, že pořadatelé – v duchu osvícenských vzdělávacích tradic – chtěli pražské publikum nejen pobavit, ale také vzdělat a morálně posílit. Proto měla ze všech žánrů největší zastoupení náboženská malba (asi 31 %), po ní následovaly portréty, krajinomalby a konečně výjevy s historickou tematikou.

Jak můžeme soudit, pražská veřejnost i kritika první výroční výstavu organizovanou Krasoumnou jednotou přijala pozitivně. Česky píšící František Doucha zcela v duchu vlasteneckých snah ocenil zejména malby Truchlící Židé od Josefa Führicha a Sv. Rozálie od Františka Tkadlíka a vyjádřil naději, že v budoucnu domácí autoři budou čerpat zejména témata „z národnosti české a vůbec ze slovanského života“ [Doucha 1839]. Podobně pozitivně, i když samozřejmě bez zdůraznění jazykově českých a slovanských aspirací hodnotil přehlídku na stránkách německojazyčného periodia Bohemia Anton Müller: „Považuji výstavu roku 1839 za důkaz nejvýše potěšitelné epochy v dějinách snah a působení našich vlasteneckých přátel umění.“ [Müller 1839].

I přes to, že v následujících letech se poměr zastoupení mezi jednotlivými malířskými žánry a tématy rychle proměnil ve prospěch krajinomalby a žánrové malby, ustavila tato přehlídka podobu pražských salonů (jak byly tyto výstavy po pařížském vzoru nazývány), která s větším či menším úspěchem fungovala v Praze až do první světové války.

Tomáš Sekyrka

Citovaná literatura

Doucha 1839: František Doucha, Wýstawa uměleckých děl w Praze 1839, Květy VI, 1839, č. 10 (Příloha), 16. 5., s. 37–38 a č. 11 (Příloha), 30. 5., s. 43

Müller 1839: Anton Müller, Vorbericht über die Kunstausstellung der prager Akademie bildender Künste, Bohemia, ein Unterhaltungsblatt XII, 1839, č. 4, 5. 4., s. 4

Další literatura

York Langenstein, Der Münchner Kunstverein im 19. Jahrhundert. Ein Beitrag zur Entwicklung des Kunstmarkts und des Ausstellungswesens, München 1983

Roman Prahl – Zdeněk Hojda, Kunstverein nebo / oder Künstlerverein. Hnutí umělců v Praze 1830–1853, Praha 2004

Tomáš Sekyrka, Zrod uměleckých výstav v Praze v první polovině 19. století, Documenta Pragensia XL, 2021, s. 195–202

Vít Vlnas, Obrazárna v Čechách 1796–1918, Praha 1996

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie, fond Společnost vlasteneckých přátel umění, přír. č. AA 1259, AK 284/309; tamtéž, fond Krasoumná jednota, přír. č. AA 1260.

Anton Müller, Vorbericht über die Kunstausstellung der prager Akademie bildender Künste, Bohemia, ein Unterhaltungsblatt XII, 1839, č. 4, 5. 4., s. 3–4