Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výroční výstava Krasoumné jednoty pro Čechy v roce 1847 představuje poslední výstavu pořádanou tímto spolkem před rokem 1848 a ukazuje – ve srovnání s prvními výstavami z let 1839 a 1840 – proměnu zájmu pražského publika. Katalog expozice v roce 1847 uvádí celkem 297 čísel.

Zdaleka nejpočetněji zastoupeným žánrem se stala krajinomalba (přes 43%), následovaná s odstupem žánrovými výjevy (20%) a malbami zvířat, ovoce a zátiší (12%). Z prestižních žánrů stálo nejvýše historické malířství (9%), náboženská témata a portréty se těšily zájmu publika ve zřetelně menší míře (obě skupiny po 6%).

Ještě výrazněji nám ukazují zájem publika o jednotlivá témata přehledy prodaných obrazů. V roce 1847 si z celkového počtu 296 děl nového majitele našlo 34 kusů. Dvě třetiny zakoupených děl (23 kusů, tj. 67,65 %) tvořily krajinomalby. Jednu pětinu zakoupených děl představovaly žánrové výjevy (7 kusů, tj. 20,59 %), necelých 6 % pak historické výjevy a malby zvířat. Takovéto preference si – samozřejmě s jistými odchylkami – pražské publikum udrželo po celé 19. století.

Periodika si z vystavených děl povšimla zejména malby příslušníka düsseldorfské malby Eduarda Ihlée s námětem sv. Ludvíka, zakládajícího špitál v Compiégne (č. kat. 163), z domácích autorů zaujal František Čermák výjevem útočících husitů (č. kat. 48) a Karel Svoboda zpracováním tématu Benvenuto Cellini ve své dílně (č. kat. 91), z krajinářů pak Bedřich Havránek a Anton Liehm. Zastoupení zahraničních umělců byla hodnocena jako spíše slabší: „München ist bis jetzt nicht so stark repräsentiert, als sonst, Frankfurt dagegen mehr, Düsseldorf und Dresden sehr schwach, Wien so gut als gar nicht, Venedig fehlt, [... ] aus Paris, Brüssel, Hamburg, Rom findet sich einzelnes“ [Anonym 1847].

Česky psané Květy zmínily stejná díla jako Bohemia, o Svobodově obraze pak konstatovaly: „Benvenuto Cellini ve své dílně [...] dýše opět onen život dramatický a jeví tu samou ráznost a výborné uspořádání, které vyznačují předešlé nám známé práce Svobodovy, svědčíce o jeho znamenité schopnosti a věštíce mu brzkou skvělou budoucnost“ [Mikovec 1847].

Výstava v roce 1847 potvrdila životaschopnost výročních přehlídek Krasoumné jednoty, rostoucí zájem publika a ukázala také, že po počátečním nadšení, dokázal domácí tisk již zasvěceněji a kritičtěji hodnotit představená díla.

Tomáš Sekyrka

Citovaná literatura

Anonym 1847: Anonym, Bildende Kunst, Bohemia XX, 1847, č. 55, 6. 4, s. 4

Mikovec 1847: Ferdinand Břetislav Mikovec, Umělecká wýstawa v Praze, Květy XIV, 1847, č. 61, 22. 5., s. 244

Další literatura

Zdeněk Hojda, Kdo nakupoval na výstavách Krasoumné jednoty?, in: Milena Freimanová (ed.), Město v české kultuře 19. století, Praha 1983, s. 133–153

Roman Prahl – Zdeněk Hojda, Kunstverein nebo / oder Künstlerverein. Hnutí umělců v Praze 1830–1853, Praha 2004

Tomáš Sekyrka, Zrod uměleckých výstav v Praze v první polovině 19. století, Documenta Pragensia 40, 2021, s. 195–202

Vít Vlnas, Obrazárna v Čechách 1796–1918, Praha 1996

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie, fond Společnost vlasteneckých přátel umění, přír. č. AA AA 1014, 1259, AA 1421, AA 1506; tamtéž, fond Krasoumná jednota, přír. č. AA 1260.

Anonym, Bildende Kunst, Bohemia XX, 1847, č. 55, 6. 4, s. 4

Anonym, Pražský denník, Květy XIV, 1847, č. 43, 10. 4., s. 172