Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Od 17. února do 17. března 1872 proběhla v prvním patře Staroměstské radnice výstava fotografií rozmanitých námětů a formátů. Jejím pořadatelem byl ženský spolek Jednota paní sv. Anny, založený roku 1867, a to primárně k podpoře „blahobytu rodin skrze účelnější výchovu mládeže na základě mravně-náboženském“ [Anonym 1867; Tichá 2025]. V čele dnes pozapomenuté Jednoty tehdy stála jakožto předsedkyně hraběnka Desfours Walderode a jednatelka Františka Svatava Amerlingová. Pražský spolek filantropek se kromě organizace přednášek z rozličných oborů zasloužil též o zřízení Ústavu pro chudé a slabomyslné děti v Praze roku 1871, první soukromé instituce tohoto druhu u nás [Anonym 1871a; Anonym 1871b]. Právě na podporu nově vzniklého sanatoria, později známého pod názvem Ernestinum, uspořádala Jednota výstavu fotografií. Vstupné bylo z tohoto důvodu zpoplatněno, stálo 20 krejcarů s výjimkou nedělí, kdy byla cena ponížena na polovinu. Přehlídka byla veřejnosti přístupná každý den od dopoledních deseti až do odpoledních čtyř hodin [Anonym 1872a]. Jelikož se k výstavě nepodařilo dohledat katalog, o jehož vydání mimochodem nenalézáme zmínky ani v dobovém tisku, nezbývá než čerpat informace o její podobě pouze z recenzí.

Jediné rozsáhlejší pojednání o výstavě bylo publikováno ve dvou částech v pražské Bohemii, v němž ji neznámý recenzent uvádí následovně: „Výstava fotografií […] si zaslouží velkou návštěvnost už jen kvůli svému ušlechtilému účelu, ale také nabízí milovníkům umění požitek, jakého se jim vzhledem ke specifičnosti vystavených předmětů v Praze jen tak snadno nedostane.“ [Anonym 1872b] Kromě reprodukcí uměleckých děl zde byly k vidění fotografické pohledy na architektonické památky, sousoší a starožitnosti, dále záběry zaslané Berlínskou fotografickou společností a snímky sbírkových předmětů drážďanské, vídeňské či berlínské galerie. Velkoformátové či menší fotografie doplňovala přepychově svázaná alba. Začátkem března dorazila do výstavy druhá zásilka, která zahrnovala fotografie z mnichovské glyptotéky a pinakotéky, a také tzv. albertotypie. Jednalo se o ukázky podstatně vylepšeného procesu světlotisku, fotomechanické tiskové techniky, kterou v roce 1868 zdokonalil Joseph Albert z Mnichova – podle něj je tento proces také pojmenován [Anonym 1872c]. Na výstavě hrály prim zejména umělecké reprodukce, a to jak současných autorů jako Wilhelm von Kaulbach, Hans Makart, Arthur von Ramberg nebo Gabriel Max, tak starých mistrů jako Raffael Santi, Hans Holbein ml., Albrecht Dürer či Lucas Cranach st. Jim také recenzent věnuje největší prostor, přičemž si především všímá zdařilosti jejich provedení.

Poukazuje přitom na problematiku reprodukování barevného spektra – výsledkem užívaných fotografických procesů byly totiž monochromní obrazy, jejichž tonalita nekorespondovala se skutečností. Důvodem byla tehdy používaná světlocitlivá emulze, která reagovala na určité barvy s jinou intenzitou, například modrá byla většinou přeexponovaná, zelená, žlutá či červená naopak na výsledné fotografii tmavší, což vedlo k neuspokojivým výsledkům, zvláště při fotografování barevného originálu [Hess 2018]. K takovým tonálním posunům došlo například u prezentované fotografické rozmnoženiny cyklu Meluzína od Moritze von Schwinda z produkce výše zmíněného Josepha Alberta, jehož akvarelový originál měla nadto pražská veřejnost možnost spatřit předchozího roku na výstavě Krasoumné jednoty. Právě na základě tohoto srovnání hodnotil recenzent reprodukce jako méně zdařilé, a to zejména v oblasti zelených a červených částí. „I když lze pocítit poetiku kompozice, chybí půvab originálu […] a proto jsme s touto reprodukcí, na kterou jsme se tak těšili, nespokojeni.“ [Anonym 1872d] Obdobné nedostatky vykazovaly též snímky maleb starých mistrů od Adolpha Brauna, tedy až na ty, které reprodukovaly monochromatické ruční kresby či sochařská díla, neboť u nich potíže s převodem barev většinou nenastávaly.

Naznačené úskalí bylo tehdy řešeno prostřednictvím snímání grafických nebo olejových kopií barevných originálů, vyhotovených v odstínech šedi. Tímto ovšem docházelo k mezikroku, který stál mezi originálem a výslednou fotografickou reprodukcí, a nadto popíral autenticitu výsledného snímku, potažmo jedné z největších předností fotografického média. Fotografické ateliéry si za tímto účelem najímaly speciální kopisty, avšak skutečnost, že se nejednalo o věrné reprodukce dle originálních děl, ve většině případech zamlčovaly. Nicméně v době zvyšující se poptávky po fotografických reprodukcích se zmíněným požadavkům začali přizpůsobovat i někteří umělci a ochotně vytvářeli kopie vlastních děl ve stupních šedi, případně rovnou monochromní originály [Hess 2018]. Zmínku o tomto postupu nalezneme i v recenzi pražské výstavy: „[…] vyčnívající umělci již pracují na svých návrzích speciálně za účelem, aby s ohledem na technické zvláštnosti fotografování bylo možné tyto návrhy tímto způsobem reprodukovat.“ [Anonym 1872b] Svůj pracovní postup takto adaptoval kupříkladu Wilhelm von Kaulbach, a právě díky tomu se stala velmi úspěšnou publikace tzv. Goethe-Galerie od Josepha Alberta s velkoformátovými snímky Kaulbachových kreseb, který nadto reprodukce vlastnoručně podepsal, čímž jim záměrně dodal auru originálu. Tyto a řada dalších fotografií dle Kaulbachových děl byly na výstavě prezentovány a hodnoceny jako zdařilé, stejně jako reprodukce ilustrací od Arthura von Ramberga z produkce mnichovského podniku Franze Hanfstaengla, které doprovázely Goethův epos Heřman a Dorota.

Jediná zevrubná recenze výstavy poukázala na poučenost jejího pisatele nejen v oblasti umění, ale též soudobých praktik fotografického reprodukování, díky čemuž byl schopen kriticky posoudit kvalitu vystavených příkladů. V závěrečné části své kritiky rovněž zdůraznil zásadní přínos masového rozšíření fotografické reprodukce pro demokratizaci výtvarného umění a jeho zpřístupnění širokým vrstvám společnosti. Podobně fungovala výstava fotografií Jednoty paní sv. Anny, jelikož pražskému publiku umožnila seznámit se s díly z nepřístupných soukromých sbírek či geograficky vzdálených galerií.

Denisa Tichá

Citovaná literatura

Anonym 1867: Anonym, Ein neuer Frauenverein, Prager Abendblatt I (Beilage zur Prager Zeitung), 1867, č. 104, 2. 5., nestr.

Anonym 1871a: Anonym, Poučné přednášky, Pokrok I, 1871, č. 18, 18. 1., nestr.

Anonym 1871b: Anonym, Die Idiotenanstalt, Prager Abendblatt V (Beilage zur Prager Zeitung), 1871, č. 142, 19. 6., nestr.

Anonym 1872a: Anonym, Photographien-Ausstellung, Bohemia XLV, 1872, č. 41, 17. 2., inzerát, s. 623

Anonym 1872b: Anonym, Die Ausstellung von Photographien, Bohemia XLV, 1872, č. 44, 21. 2., s. 670

Anonym 1872c: Anonym, Photographienausstellung, Bohemia XLV, 1872, č. 52, 1. 3., s. 803

Anonym 1872d: Anonym, Die Ausstellung von Photographien, Bohemia XLV, 1872, č. 47, 24. 2., s. 714

Hess 2018: Helmut Hess, Wiederholungen unter „Hinweglassung jeder Farbe“. Die Grisaille-Kopie als Transkriptionshilfe in der frühen Reproduktionsfotografie, in: Antonia Putzger – Marion Heisterberg – Susanne Müller-Bechtel (eds.), Nichts Neues schaffen. Perspektiven auf die treue Kopie 1300–1900, Berlin 2018, s. 175–190

Tichá 2025: Denisa Tichá, Fotografie a výstavnictví 19. století v Čechách (diplomová práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha 2025, s. 30–34

Další literatura

Anthony Hamber, “A Higher Branch of the Art”: Photographing the Fine Arts in England. 1839–1880, Amsterdam 1996

Anthony Hamber, heslo Photography of Paintings, in: John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography I, New York 2008, s. 1104–1108

Databáze hnutí žen v Habsburské monarchii, Frauen in Bewegung 1848–1938, https://fraueninbewegung.onb.ac.at/node/52, vyhledáno 10. 11. 2025

Karel Amerling, Die Idiotenanstalt des Sct. Anna-Frauen-Vereines in Prag nach ihrem zwölfjährigen Bestande vom J. 1871–1883, Prag 1883

Karel Amerling, Ernestinum. Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny v Praze. Stav po 12 letech trvání (1871–1883), Praha 1998

Anonym, Die Photographienausstellung, Prager Abendblatt II (Beilage zur Prager Zeitung), 1872, č. 62, 13. 3., nestr.

Anonym, Photographien-Ausstellung, Bohemia XLV, 1872, č. 39, 15.2., s. 592; č. 41, 17. 2., (inzerát), s. 623

Anonym, Photographienausstellung, Bohemia XLV, 1872, č. 52, 1. 3., s. 803

Anonym, Tagesanzeiger, Prager Abendblatt V (Beilage zur Prager Zeitung), 1872, č. 46, 23. 2., (inzerát), nestr.; č. 50, 28. 2., (inzerát), nestr.; č. 52, 1. 3., (inzerát), nestr.; č. 62, 13. 3., (inzerát), nestr.

Anonym, Tagesanzeiger, Prager Zeitung [LVIII], 1872, č. 54, 3. 3., příloha (inzerát), nestr.; č. 60, 10. 3., (inzerát), nestr.