Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstavu uspořádali mladí čeští a němečtí malíři: Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Max Horb, Friedrich Feigl, Willi Nowak, kteří – vyjma dosud studujícího Emila Artura Pittermanna – stáli v té době již mimo umělecké školy. Znali se z pražské Akademie výtvarných umění z ateliérů profesorů Vlaha Bukovace a Franze Thieleho, jejichž školy od sebe oddělovala ve společné místnosti pouze přepážka. Spojovalo je přátelství, revolta proti akademické doktríně školy a společná orientace na moderní umění – zejména na francouzské malířství a na tvorbu van Gogha, Gauguina, Cézanna, Maneta, Daumiera a Muncha. Jak uvedl Emil Filla, tvořili už před společným vystoupením v roce 1907 „ucelenu skupinu“ [Filla 1936, s. 305–306]. O možnosti společně vystoupit a dát tak o sobě vědět uvažovali delší čas, jak plyne z Feiglovy vzpomínky [Feigl 1933, s. 6]. Myšlenka výstavy zřejmě dozrála v době zahraniční cesty, kterou v roce 1906 společně podnikli Filla, Feigl a Procházka. Z toho důvodu se proto na zpáteční cestě Feigl (zřejmě hlavní iniciátor výstavy) od Filly a Procházky oddělil a zastavil se za Kubištou ve Florencii, aby ho o záměru informoval. Jak ve vzpomínce uvádí, Kubišta pro „chystanou věc“ doslova „zahořel“ a po příjezdu do Prahy „patřil k nejhorlivějším“. Poté co neuspěli s žádostí vystavit u Topiče, vzali za vděk přízemním prázdným krámem v dostavěném domě v Králodvorské ulici č. 16 za Prašnou branou, který objevil Feigl. Jeho pronájem i výstavu především financoval Nowak, a to z bolestného, které obdržel za nešťastné postřelení při lovu u Všechlap [Formánek 1977, s. 21; Longen 1958, s. 2; Kubišta 1960, s. 60]. Návštěvnost byla dle Feigla nepatrná, přestože se postarali o propagaci a anonci výstavy. S propagací napomáhaly chodící reklamy, umělci vlastnoručně vyrobené, které po pražských ulicích nosili najatí posluhové. V době výstavy vyšly anonce v Národních listech a v Čase. Z nepodepsané anonce v deníku Čas, která vyšla v oddílu „Kronika denní“, se dovídáme: „Umělecká výstava osmi v Praze, v Králodvorské ul. č. 16 za rohem Aliance otevřena byla výstava obrazů osmi malířů. Katalog má 73 čísel, většinou olejomaleb dosud nikde nevystavených. Výstava je otevřena denně od 9–6 hod. večer za vstupné 60 hal. Plakát výstavní jest prací V. Brunnera“ [Anonym 1907, s. 3–4].

Z výstavního letáku, který uvádí pouze jména umělců a čísly označuje vystavené práce, lze díla jen těžko identifikovat; navíc počty děl se ve vzpomínkách umělců a v exemplářích letáku liší. Závazná je v tomto ohledu anonce z časopisu Čas, která uvádí 73 prací. Uvedený počet se shoduje i s exemplářem letáku, který vlastní UPM v Praze a kde je perem dopsáno s číslem 66 Kubišta a s čísly 67–73 Kubín. Podle tohoto letáku víme, že Kubín vystavil 12 obrazů; Procházka 2; Kubišta 14 děl; Filla 7 prací; Feigl 18; Horb 4 obrazy a Nowak 16 děl; kolik maleb předvedl Pittermann, který na letáku uvedený není, neznáme. Pokud jde o bližší určení zveřejněných děl – nebo o jejich dohady – napomáhají nám některé recenze výstavy, především referáty německých přátel umělců: spisovatele Maxe Broda a jejich spolužáka z AVU malíře Maxe Oppenheimera. Mezi negativními kritikami a hanlivými odsudky ze strany Karla B. Mádla, Františka X. Harlase a Arnošta Procházky, které pobuřovala spontánnost a svobodnost malířského projevu mladých, to byly pouze tyto dvě podepsané recenze, které výstavu seriózně komentovaly a její odvážný počin kladně hodnotily. Jejich zájem pravděpodobně podnítila účast pražských Němců: Williho Nowaka, Friedricha Feigla a Maxe Horba. Výmluvný je v tomto ohledu podíl Horba, přítele a spolužáka z gymnázia a ze studia práv na německé části pražské univerzity Maxe Broda [Sawicki 2014, s. 82–83]. Jak víme, Nowak jej přizval na poslední chvíli s odůvodněním, že jeho společenské styky s pražskými německými intelektuály jim zajistí ohlas výstavy [Lamač 1988, s. 41, pozn. č. 51]. 

Z referátu Oppenheimera se tak dovídáme, že Nowak, kterého považoval – shodně s Brodem – za nejsilnější talent skupiny, vystavil Vlastní podobiznu s ovocem, poplatnou Gauguinovi, obraz tří děvčat (Pradleny, 1906, NG v Praze) a práce ovlivněné van Goghem a Cézannem. Zmíněné práce lze doplnit z Brodovy recenze o obrazy: Zelinářská zahrada po dešti (Zahrada, 1906, NG v Praze), Rodinný portrét s matkou a bratrem, Veranda rodného domu v Mníšku a o blíže nespecifikované krajiny. V zastoupení Kubína si Oppenheimer všímá síly jeho „brutální“ barevnosti a zmiňuje krajiny z Brindisi (Brindisi, 1907, NG v Praze); v souboru děl Maxe Horba vyzdvihuje obraz Mnichovská ulice (GASK, Kutná Hora), jehož přítomnost Brod v recenzi doplňuje o obraz liebermannovského ladění Mnichovské náměstí (1907, NG v Praze); v připomínce Procházkových děl Oppenheimer zklamaně zmiňuje, že vystavuje pouze „dva malé akvarely“, dále hodnotí Fillovu virtuóznost a jeho obraz s podzimním sluncem (podle recenze Jana Herbena se jednalo o krajinu ze Stromovky [Promenáda ve Stromovce]); u Feigla hodnotí šedou a hnědou barevnost prací a brilantně namalovanou „pobřežní krajinu“ [Oppenheimer 1907, s. 9].

Více se o vystavených dílech dozvídáme z Brodovy recenze. Uvádí v ní zastoupení Kubišty, který podle jeho slov vystavil rozměrnou perokresbu Vlastní podobizny (1906, MG v Brně), pastely z Florencie, práce z vojenského pobytu v Pule a „brutální ženy z Florencie“, které lze s největší pravděpodobností spojit s obrazem Promenáda ve florentském parku (dříve chybně uváděný jako Promenáda u Arna; 1907, ZČG v Plzni). V souboru Filly zmiňuje obraz Vila s červenými cihelnými pásy (jde o Vilu v Bitýšce) a několik krajin; v souboru Procházky přibližuje zpodobení Venkovské hostiny a Společnost u stolu (?); z Feiglovy kolekce záběry z Prahy: „vltavský jez, smutné mlýny, mrzuté továrny“ a u Kubína ­zmiňuje shodně se vzpomínkou Václava Špály obraz Plot zahrady. V recenzi pak neopomíjí dodat, že by měl Meier-Graefe z těchto mladíků radost; závěr studie pak uzavírá hodnotící poznámkou, že „by bylo záslužné, kdyby se otevřel nějaký berlínský salon tomuto novému a bohatému umění, například Cassierer (?)...“ [Brod 1907, s. 316–317].

Přestože víme, že šlo ve většině prezentovaných děl o rané i nevyzrálé práce poučené uměním svých vzorů, jednalo se o zásadní čin, který se stal důležitým předělem ve vývoji českého moderního umění. Umělecké cíle mladých nespokojenců hájících svobodu a bezprostřednost vyjádření a majících na své straně morální podporu F. X. Šaldy, směřovaly ke kosmopolitní, nadnárodní otevřenosti a k původním myšlenkovým zdrojům a osobnostem evropského umění. Jejich strategie se tím vymykala zvyklostem pražského kulturního života a není proto divu, že se jejich první veřejné vystoupení setkalo s pobuřujícími odsudky. Odvahu a odhodlání mladých dokreslují slova Filly: „My jsme už napřed nechtěli podlehnout domácí stagnaci, jak jsme ji viděli u našich starších kolegů Jiránka a Preislera, kteří už resignovaně přijímali svůj osud (...) a byli ochotni k určitým kompromisům. To nás pobuřovalo, ale také spojovalo. Chtěli jsme prosadit umění čisté, bez současných požadavků literárnosti, náladovosti, dekorativnosti a lyričnosti“ [Závada 1931–1932, s. 241]. Bylo to paradoxně právě toto napětí mezi konzervativním prostředím a avantgardními snahami nastupující generace, které určovalo dynamiku a podobu českého moderního umění.

Mahulena Nešlehová

Citovaná literatura

Anonym 1907: anonym, Kronika denní, Umělecká výstava Osmi, Čas XXI, 1907, č. 137, z 19. 5., s. 3–4

Brod 1907: Max Brod, Frühling in Prag, Die Gegenwart XXXVI, 1907, Band 71, Nr. 20, 18. Mai 1907, s. 316–317

Feigl 1933: Friedrich Feigl, Die „Osma“, Prager Presse 13, 1933, 31. Dezember 1933, s. 6

Filla 1936: Emil Filla, Emil Pittermann–Artur Longen, Volné směry XXXII, 1936, s. 305–306

Formánek 1977: Václav Formánek, Vilém Nowak, Praha 1977, s. 21

Kubišta 1960: Bohumil Kubišta, Korespondence a úvahy, Praha 1960, s. 60

Lamač 1988: Miroslav Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, Praha 1988, pozn. č. 51, s. 41

Longen 1958: Emil Artur Longen, Jak vznikala Osma, Lidová demokracie, 30. 4. 1958, s. 2

Oppenheimer 1907: Max Oppenheimer, Ausstellung der Acht, Prager Tagblatt XXXI, 1907, Nr. 119, 1. Mai 1907, s. 9

Sawicki 2014: Nicholas Sawicki, Na cestě k modernosti. Umělecké sdružení Osma a jeho okruh v letech 1900–1910, Praha 2014, s. 82–83

Závada 1931–1932: Vilém Závada, Rozhovor s Emilem Fillou, Rozpravy Aventina VII, 1931–1932, č. 30, s. 241

Další literatura

Marie Rakušanová, Kubišta – Filla. Plzeňská disputace. Zakladatelé moderního umění v poli kulturní produkce, ZČG v Plzni 2019

Tomáš Winter, Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky [1907–1953], Praha 2004, s. 106–109

Anonym, Národní listy XLVII, 1907, č. 112, 24. 4., s. 2

Anonym, Národní listy XLVII, 1907, č. 114, 26. 4., s. 2

Anonym, Národní listy XLVII, 1907, č. 116, 28. 4., s. 13

Anonym, Umělecká výstava Osmi, Čas XXI, 1907, č. 112, 24. 4., s. 5

Anonym, Umělecké výstavy, Zlatá Praha II, 1906–1907, č. 34, s. 414