Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Při příležitosti patnáctého výročí založení Československé republiky se na přelomu března a dubna 1933 v Praze uskutečnila dlouho připravovaná a odkládaná Výstava Slovenska. Ta si kladla za cíl představit slovenské umění v Praze a tím, podle katalogu, „prohloubit vzájemné poznání obou národních větví, upevnit vzájemnou důvěru a zesílit vzájemnou úctu“ [Pečírka 1933, s. 4]. Kromě toho chtěla vyvrátit „romantické predsudky a konkrétnymi faktami, trebárs v skratkách priblížiť k sebe objektívny a nesentimentálny záujem obyvateľstva českých zemí“ [Katalog 1933, nestr.], což se na české straně nesetkalo úplně s pochopením s poukazem na to, že po čtrnácti letech spolužití v jednom státě by bylo neloajální tvrdit, že česká kulturní veřejnost si představuje Slovensko jenom jako „domovinu lidových písní, výšivek a Tater, drotárů a zbojníků“ [Marek 1933, s. 1].

Výstava byla rozdělena do dvou výstavních prostor. V pavilonu Myslbeka byly umístěny obrazy a plastiky vytvořené za posledních pět let a ve výstavních síních Obecního domu se nacházela expozice fotografii architektury, umělecko-průmyslové tvorby, lidového umění, prací žáků a studentů Školy umeleckých remesiel v Bratislavě a propagace turistického ruchu.

Šlo o první oficiální výstavu slovenského umění v hlavním městě republiky od jejího vzniku, která měla reprezentovat nejenom všechna umělecké odvětví, ale i národnosti. Uskutečnila se s finanční podporou Slovenské země, Ministerstva školství a národní osvěty, města Bratislavy (80 000 – 100 000 Kč). Do té doby se v Praze uskutečnily jenom dvě výstavy prezentující umění ze slovenské části republiky. První se uskutečnila ještě v roce 1922. Byla to výstava spolku Jednota výtvarných umelcov Slovenska, který sdružoval především maďarské a německé umělce ze Slovenska, čímž si vysloužila poměrně ostrou kritiku z české strany a nálepku „neslovenská“. Druhou uspořádal v roce 1931 v prostorách Mánesa Spolok slovenských umelcov, který byl společně s konkurenčnou Umeleckou besedou slovenskou největším slovenským uměleckým spolkem.

Výstavy Slovenska se zúčastnilo společně Združenie slovenských umelcov, Spolok slovenských umelcov, Umelecká beseda slovenská, Bratislavský umelecký spolok Kunstverein, Pracovné združenie architektov pre Slovensko, Zväz československého diela, Škola umeleckých remesiel a Cudzinecký zväz. Společně vystavovali umělci všech generací, nechyběli zásadní osobnosti slovenské výtvarné scény jak například Martin Benka, Janko Alexy, Miloš Alexander Bazovský, Ľudovít Fulla, Mikuláš Galanda, Edmund Gwerk nebo František Reichentál. Z nejmladší generace kritika nejvíc vyzdvihovala Cypriána Majerníka. Ze sochařů Ladislava Majerského, z grafiky už tradičně v zahraničí úspěšného Kolomana Sokola. V sekci umělecko – průmyslové tvorby se prezentovaly slovenské firmy jako např. Slovenská keramika z Modry, továrna na výrobu kovového a stříbrného zboží Sandrik, sklárna Josef Schreiber a synovci, továrna na pletené a tkané výrobky Slovenka nebo podnik na výrobu gumového zboží Matador.

Recenze v českých periodikách byly, až na výjimky, relativně pozitivní i když většinou s blahosklonným poukazem na „mladost“ slovenské kultury. Jaromír Pečírka dokonce zmiňuje i to, že byla vyslovena myšlenka na větší výstavu Slovenska, která by obsahovala i historii Slovenska. Ta se zhmotnila o několik let později, v roce 1937, v podobě výstavy Staré umění na Slovensku. [Pečírka 1933, s. 6]. Ve slovenských periodikách zazněly i hlasy kritizující slabou účast umělců ze Spolku slovenských umelcov (kvůli nedostatečné finanční podpoře) nebo obviňující výstavu z nedostatečné „slovenskosti“ [Marek 1933, s. 2].

Výstava pod protektorátem ministra školství a národní osvěty Ivana Dérera a ministra zemědělství Milana Hodži byla otevřena za účasti představitelů vlády a politiků čímž získala, a to i vzhledem na její deklarovaný cíl, značný politický rozměr. Ostatně to ve svém projevu při otevření výstavy jasně popsal Ivan Dérer: „Je přirozené, že slovenští umělci přicházejí do Prahy. Leč cílem výstavy není pouze, aby ukázali, co bylo za 15 let vykonáno: význam výstavy není jen národní a umělecký, nýbrž přímo státně-politický, neboť dokazuje, jak čisté umění slovenské, které bylo za maďarského režimu potlačováno a otravováno, se po dosažení svobody bohatě rozvinulo. To je dílem Československé republiky, dílem osvobození slovenského ducha.“ [(rok) 1933, s. 6]

Lucia Kvočáková

Citovaná literatura

Katalog 1933: Katalog výstavy Slovenska v Prahe, Praha: Československá grafická unie 1933

Marek 1933: Jiří Rudolf Marek, Slovensko v Praze, Elán III, 1933, č. 7, březen (marec), s. 1–2

Pečírka 1933: Jaromír Pečírka, Výstava Slovenska v Praze, Světozor XXXIII, 1933, č. 12, 23. 3., s. 4-6

(rok) 1933: (rok), Slovenská výstava v Praze, Venkov XXVIII, 1933, č. 62, 14. 3., s. 6

Anonym, President republiky na Výstavě Slovenska, Národní osvobození X, 1933, č. 67, 19. 3., s. 4

Anonym, Slovenská výstava bez Slováků, Polední list VII, 1933, č. 59, 28. 2., s. 2

Anonym, V Prahe sa práve koná výstava Slovenska, Gemer – Malohont XV, 1933, č. 14, 1. 4., s. 1

Anonym, Výstava Slovenska v Praze otevřena, Večer XX, 1933, č. 61, 13. 3., s. 2

Anonym, Výstava Slovenska v Praze, Polední list VII, 1933, č. 72, 13. 3., s. 2

Anonym, Výstava Slovenska v Praze, Vitrinka na krásne knihy, vazby a jiné hezké věci X, 1933, č. 2, 31. 3., s. 76

Anonym, Výstava Slovenska v Prahe, Slovenský deník XVI, 1933, č. 59, 11. 3., s. 4 

Anonym, Výstava Slovenska, Hollar IX, 1933, č. 1,, s. 38

Anonym, Výstava Slovenska, Umění. Sborník pro českou výtvarnou práci VI, 1933, č. 6–7, duben, s. 343–344

Anonym, Výstava Slovenska, Věstník sokolský XXXV, 1933, č. 14, 6. 4., s. 222

Anonym, Výstava slovenského umění v Praze, Legie VIII, 1933, č. 10, 9. 3., s. 5

(rok), Slovenská výstava v Praze, Venkov XXVIII, 1933, č. 62, 14. 3., s. 6

j. s., Výstava Slovenska v Prahe, Elán III, 1933, č. 8, apríl, s. 8

p-, Výstava slovenská v Praze, Rozvoj XL, 1933, č. 13, 31. 3., s. 5

Úř, Výstava Slovenska v Praze, Lidové noviny XXXXI, 1933, , č. 122, 8. 3., s. 9