Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V neděli 1. října 1922 otiskly celostátní noviny Deutsche Zeitung Bohemia den předem datovanou a nepodepsanou rozsáhlejší zprávu o otevření výstavy skupiny Die Pilger v Ústí nad Labem [Anonym 1922]. Výstava se konala v horních prostorách budovy lidové knihovny, v tzv. Weimaneu, postavené podle návrhu Josefa Zascheho roku 1912 a zbořené posléze v roce 1945. Trvala dva týdny a podrobnější informace o ní v následujících dnech přinesl zejména deník Aussiger Tagblatt [R. Th. 1922]. Výstavu doprovodil skromný katalog čtvercového formátu. Dozvídáme se z něj jména vystavujících, názvy a techniky děl. Vyšel pouze v němčině nákladem ústeckého vydavatele Stephana Tietzeho. V katalogu není autorství uvedeno a nezmiňují jej ani recenzenti. Lze předpokládat, že supervizi nad podobou výstavy za skupinu Die Pilger měli August Brömse a architekt Fritz Lehmann, který se také mohl podílet na architektonickém řešení výstavy.

Zpětnou perspektivou dějin umění českých zemí se výstava jeví zajímavá z více důvodů. Členové Die Pilger, kteří se zformovali počátkem dvacátých let na pražské akademii kolem profesora Augusta Brömseho, se na ní prezentovali v takřka kompletním složení (bez již zesnulého Theodora Sternhella a nezvěstného Juliuse Pfeiffera) a na vrcholu jejich nedlouhého společného působení (1921–1923, resp. 1925). Vystavovali zde svoji typickou produkci, spiritualismem prodchunutá, emocionálně vypjatá díla. Na rozdíl od předcházejících prezentací konaných v období 1921–1922 postupně v pražském Rudolfinu, v brněnském Domě umělců, v Chebu či Mariánských Lázních, přizvali na ústeckou výstavu poprvé (a naposledy) také své kolegy a přátele z Drážďan a rovněž několik dalších hostů ze severu Čech. Výstava se uskutečnila mimo pražské centrum, přibližně na půl cesty mezi Prahou a Drážďany, což byly místa určující umělecké směřování skupiny Die Pilger. Právě do Drážďan odešli na podzim 1922 po studiu na pražské akademii Maxim Kopf a Mary Duras a působili zde Josef Hegebarth či Anton Bruder [Habán 2013].

Ústí nad Labem představovalo na počátku dvacátých let 20. století jednu z bašt českých Němců. Nedisponovalo sice tak reprezentativními prostory pro rozsáhlejší podniky celostátního charakteru jako Brno či Praha, pro střízlivější skupinovou výstavu však horní patro lidové knihovny postačovalo velmi dobře. Na výstavě bylo prezentováno celkem 114 exponátů od 17 umělců a jedné umělkyně, jíž byla sochařka Mary Duras. Zastoupeni byli ještě další dva sochaři – Jost Pietsch, rodák z Jablonce nad Nisou, člen Die Pilger a absolvent pražské akademie, který měl u svého jména jako působiště uvedeno Ústí nad Labem (Aussig), a Karl Nisrath, který se účastnil v rámci říšskoněmeckých umělců. Více než polovinu exponátů tvořila grafika (dřevořezy, monotypy, litografie, rytiny). Dále bylo vystaveno 23 olejomaleb, 16 sochařských děl, 11 kreseb, u některých prací nebyla v katalogu technika uvedena. Třináct svých blíže nespecifikovaných architektonických návrhů vystavoval Fritz Lehmann, který pravidelně referoval o výstavách členů Die Pilger v Prager Tagblatt. V recenzi ústecké výstavy neváhal označit prostory Weimanea jako překrásné [Lehmann 1922].

Recenzenti shodně uváděli, že se jedná o mladé umění českých Němců a připomínali účast říšských Němců. Aussiger Tagblatt věnoval recenzi poměrně velkorysý prostor na pokračování. Recenzent podepsaný zkratkou R. Th. se v ní zaměřil zejména na osobní charakteristiky umělců a jejich děl. Na závěr konstatoval, že výstava je zatím slabě navštěvována. Všechny recenze shodně začínaly Augustem Brömsem, nevyplývá z nich ale, že by výstavě dominovalo nějaké ústřední dílo nebo, že by někdo z vystavujících výrazným způsobem vyčníval. Za pozornost stojí zmínka, že Josef Hegebarth maloval klihovými barvami a byl označován jako „německočeský Michelangelo rytin“ [Anonym 1922].

Podobně jako v případě kontaktů Tvrdošíjných s berlínskou scénou, v rámci nichž se nejprve čeští avantgardní umělci představili v Německu, a poté členové Novembergruppe v Praze a posléze v Košicích (1921), dokládá i ústecká výstava Die Pilger zájem o kontakty s německou výtvarnou scénou v počátcích československé republiky. Lineární modernistickou optikou nelze srovnávat mysticismem prodchunou produkci Die Pilger savantgardními Tvrdošíjnými či Novembergruppe. Říšskoněmeckými protějšky Die Pilger na výstavě v Ústí nad Labem byli jejich drážďanští vrstevníci, rovněž mladí, začínající autoři, z nichž někteří byli ještě patrně studenti. Přesto lze ústeckou prezentaci Die Pilger považovat za dobově významný podnik, dokládající jak progresivnější expresionistickou podobu rané poválečné tvorby českých Němců, tak, v obecnější rovině, pluralitní a multietnický charakter kulturního dění v regionech českých zemí v tomto období. 

Výstava představovala pomyslné vyvrcholení aktivit skupiny Die Pilger, neboť umělecké i životní cesty jejich hlavních aktérů se během následujícího roku 1923 rozešly, přičemž část členů se postupně přiklonila k civilnější, spíše francouzsky orientované tvorbě. Existence skupiny se pak definitivně uzavřela Brömseho smrtí roku 1925. Z hlediska uměleckého směřování kulminovala během ústecké výstavy naposled jednotná snaha o existenciálně laděný projev českých Němců, korespondující s širším poválečným proudem druhé vlny expresionismu v Evropě, k němuž se ze své středoevropské perspektivy členové Die Pilger snažili připojit.

Ivo Habán

Citovaná literatura

Anonym 1922: Anonym, Eine „Pilger“-Ausstellung in Aussig, Deutsche Zeitung Bohemia 95, 1922, č. 231, 1. 10., s. 8

Habán 2013: Ivo Habán, Praha – Drážďany. Skupina Die Pilger a spirituální tendence počátku dvacátých let, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 40–59

Lehmann 1922: F. L. [Fritz Lehmann], „Die Pilger“ -Ausstellung in Aussig, Prager Tagblatt 47, 1922, č. 237, 10. 10., s. 8

R. Th. 1922: R. Th., Kunstausstellung in Aussig. Die „Pilger“ in der Volksbücherei II, Aussiger Taglatt 66, 1922, č. 224 , 7. 10., s. 4–5

Další literatura

Ivo Habán, Praha – Drážďany. Skupina Die Pilger a spirituální tendence počátku dvacátých let, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 40–59

Ivo Habán, „Že bylo počítáno také s účastí našich německých krajanů, je samozřejmé.“ Německy hovořící umělci v meziválečném Československu mezi Prahou a Drážďany, in: Karel Srp (ed.), V novém světě. Podmínky modernity 1917–1927, Ostrava – Řevnice 2018, s. 76–86

Marie Rakušanová, Vzplanutí, in: Ladislav Daněk (ed.), Vzplanutí: expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903–1936: sbírka Galerie Ztichlá klika, Praha, Olomouc 2008, s. 7–32

Anonym, Ausstellung der Gruppe „Die Pilger“, Prager Presse 2, 1922, č. 274, 6. 10., s. 6