Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstavba kolonie rodinných domů v Praze na Babě byla po vzoru stavebních výstav ve Stuttgartu (1927) a v Brně (1928) koncipována jako výstava vzorového moderního bydlení v podobě realizovaných staveb, které bylo možné po krátkou dobu po dokončení navštívit a prohlédnout si i jejich interiéry. Organizace této výstavby v Praze se ujal Svaz československého díla, který zakoupil pozemky a uspořádal architektonickou soutěž na jednotlivé objekty. Na rozdíl od zmíněných výstav ve Stuttgartu (kde stavebníkem bylo město) i Brna (kde všechny domy postavil soukromý investor k následnému prodeji) zde byli stavebníky objektů vždy konkrétní budoucí uživatelé, stavby tedy nebyly manifestací ideálních vizí, ale realizovaly se v rámci klasického dialogu architekt – stavebník.  Důsledkem této formy výstavby bylo, že zde byly postaveny pouze individuální rodinné domy. Pro navrhované typizované domy řadové, ani pro nájemní bytový dům, jaký byl postaven ve Stuttgartu a který by mohl sloužit chudším vrstvám, se nenašel investor, jak v katalogu s omluvou vysvětloval levicově orientovaný architekt Oldřich Starý. Obyvateli osady Baba se tak stali především příslušníci střední třídy, inteligence. Stavebníci se stávali členy Svazu československého díla s povinností vybrat si architekta z členů Svazu a dodržet základní navrženou koncepci; tím byl zajištěn jednotný duch celé kolonie. 

Autorem urbanistického řešení byl architekt Pavel Janák, který upravil starší regulační plán vložením dalších dvou ulic do systému uliční sítě sledující vrstevnice v mírném svahu. Jednotlivé domy, vesměs obdélníkového půdorysu, byly svou širší stranou orientovány souběžně s ulicí a rozmístěny šachovnicově tak, aby si nepřekážely ve výhledu. Jednotně byla navržena krajinářská úprava veřejných prostorů (architektem Otokarem Fierlingerem, který se podílel i na návrhu některých zahrad) i ploty a dlažba.  Architektonické řešení jednotlivých domů manifestovalo základní principy funkcionalistické architektury: kubické objemy s hladkými bezozdobnými povrchy, rovné střechy, velkorysé formáty oken, orientace prosklených průčelí k jihu, intimní kontakt se zahradou, která byla tam, kde to terén dovoloval, chápána jako prodloužení bytu do exteriéru, časté jsou i střešní terasy. Stavby jsou vesměs dvoupodlažní, případně třípodlažní se suterénem zčásti zapuštěným ve svahu. Vnitřní dispozice zpravidla obsahovala v přízemí velkou obytnou místnost využitelnou i jako jídelnu nebo pracovnu, racionálně uspořádanou kuchyň, v patře pak malé ložnice (spací kabiny, jak bývaly dobově označovány) a koupelnu s toaletou, v duchu moderního důrazu na hygienu přímo osvětlenou a prostornou. Snaha o programové využití prefabrikace se z praktických důvodů omezila jen na několik stavebních prvků. Svou originalitou vyniká především dílo jediného zahraničního tvůrce, holandského architekta Marta Stama, který pro stavitele Paličku navrhl objekt vyzdvižený na pilotech nad terén. Autorkou nejrozměrnějšího domu v osadě byla architektka Hana Kučerová-Záveská. Nejvíce realizací zde má architekt Ladislav Žák, jeho tři elegantní rodinné domy mu zajistily reputaci a další zakázky, např. slavné vily pro Ing. Haina. 

V době zahájení vlastní výstavy v září 1932 bylo dokončeno nebo před dokončením 20 objektů, do roku 1936 byl soubor doplněn o dalších 13 staveb. Návštěva výstavy měla tedy zpočátku charakter prohlídky staveniště s objekty v různém stupni dokončení. Návštěvníci mohli během sedmi týdnů procházet i některými vnitřními partiemi dosud neobydlených domů a pozorovat odhalené konstrukce staveb dokončovaných. Výstavu tehdy navštívilo přes 12 tisíc lidí. O rok později byly znovu jednou týdně organizovány prohlídky dalších dokončovaných staveb. Výstava vyvolala živý ohlas v odborných i populárních médiích. Vedle ocenění moderních idejí se jí dostalo i kritiky nejen od konzervativních architektů, ale i z pozic levicových (Karel Teige) pro její orientaci na potřeby majetnějších vrstev.

Výstava bydlení v osadě Baba, kde výstavními exponáty byly realizované stavby samy, byla nejucelenější manifestací funkcionalistického konceptu rodinného bydlení u nás. Zachováním svého celkového charakteru je mimořádná i v měřítku mezinárodním.

Petr Kratochvíl 

Literatura

Rostislav Švácha, Osada Baba, Umění XXVIII, 1980, s. 368–379

Tomáš Šenberger – Vladimír Šlapeta – Petr Urlich, Osada Baba. Plány a modely, Praha 2000

Stephan Templ, Baba – Osada Svazu Čs. díla Praha, Praha 2000

Petr Ulrich – Vladimír Šlapeta – Alena Křížková, Slavné vily Prahy 6; Osada Baba 1932-1936, Praha 2013