Augustin Piepenhagen (1791–1868) | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Výstava v Rubešově galerii (Ferdinandova třída 28) v roce 1917 představovala vůbec první soubornou Piepenhagenovu výstavu o 195 autorských obrazech, 41 dílech dcery Charlotty a 6 obrazech dcery Louisy. Byla doplněna o podobizny Augustina Piepenhagena a jeho dcer od Louisy Berkové a o portrét umělcovy choti od Josefa Koruny. Výstavu doprovázel katalog Rudolfa Kuchynky, který se vůbec poprvé hlouběji zabýval interpretací některých děl, řadil nedatované práce do vývojové řady a poukazoval na souvislosti s dalšími umělci. Piepenhagen zde byl představen jako významný malíř českého umění 19. století, svou poetikou blízký Josefu Navrátilovi, který vnesl do českého krajinářství „básnický přístup“ a romantickou náladu, byť ukázanou na komponovaných, realitou pouze inspirovaných scenériích. Kuchynka dále ocenil Piepenhagenův smysl pro barvu, která je pravou podstatou malířství, jeho smysl pro sentiment a zádumčivost. Stejně jako v dobových kritikách 19. století doznaly na výstavě velkého uznání Piepenhagenovy měsíční krajiny, které Kuchynka přirovnal k dílu nizozemského malíře Aerta van der Neer (1603–1677). V závěru katalogu nechybějí jména Piepenhagenových žáků a žákyň, kromě jeho dcer se jednalo o Jana Rissbittera, Karla Krumpiegela, Agathona Klemta, Berthu von Grab či Julia Grusse, jejichž práce měl ve sbírce továrník Otto Kretschmer. Katalog sice nebyl opatřen soupisem vystavených děl, ale představuje zajímavý dokument k sběratelům a majitelům Piepenhagenova díla na počátku 20. století. Text uzavírá soupis tehdejší dosavadní literatury k Piepenhagenově dílu a lze jej tak považovat za první soustavnější pokus o monografii umělce (portrét umělce na předsádce knihy byl přejat z Franklových Sonntagsblätter ve Vídni, katalog disponuje šesti reprodukcemi umělcova díla).

Výstavě byla věnovaná pozornost ve výstavní rubrice Časopisu společnosti přátel starožitností. Stejně jako ve výstavním katalogu zde byl především oceněn Piepenhagen – diletant a autodidakt, malíř z podstaty, který se nenechal strhnout oficiálním proudem akademismu v duchu Josefa Berglera. Krátkou zprávu přinesl i časopis Besedy lidu spolu s černobílou reprodukcí Navrátilovy krajiny Západ slunce. Reflexi výstavy přinesl také Vilém Dvořák ve Volných směrech. Ocenil její vzorné uspořádání Rudolfem Kuchynkou a první větší zhodnocení umělcova díla pro české romantické krajinářství a umění 19. století. Zásadnější kritické hodnocení výstavy a jejího přínosu se lze dočíst v článku na pokračování od Václava Viléma Štecha v periodiku Venkov. Štech nahlíží Piepenhagena v kontextu moderního umění a dochází přesvědčení, že moderní doba nepřekoná a nevyvrátí starší. Piepenhagenovo a Navrátilovo dílo označí romantický výběžek, soukromou malířskou odbočku v Čechách [Štech, 1917]. Na základě rozsáhlé výstavy, sestavené především díky Kretschmerově sbírce, se zamýšlí nad otázkou vzniku druhého rokoka v umění čtyřicátých let 19. století a nad vědomými citacemi rokoka prvního ze století předcházejícího. Je tak jedním z prvních, kdo se pozastavuje nad organickým dožíváním staré umělecké tradice v českém umění, a to právě na základě několika vystavených Piepenhagenových děl. Přínos výstavy a doprovodné brožury rozšiřuje o další postřehy, které později v malířství 19. století sleduje Anna Masaryková.

Výstava Augusta Bedřicha Piepenhagena se v Rubešově galerii konala znovu roku 1935 a byla stejně jako v případě první výstavy uspořádána Rudolfem Kuchynkou. Oproti první výstavě však byla především prodejní a neměla větší odborný přesah.

Marie Fiřtová