Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Německo-český židovský malíř a grafik Bedřich Feigl stál v roce 1907 u zrodu umělecké skupiny Osma, na její první výstavě dokonce představil nejpočetnější soubor děl. V roce 1910 se přestěhoval do Berlína, kde zůstal až do Hitlerova nástupu k moci. Po kratší návštěvě mandátní Palestiny se přesunul v červenci 1933 do své rodné Prahy. Uvedená výstava z května a června 1937 se stala jeho poslední samostatnou výstavou v Československu před jeho útěkem v dubnu 1939 do Londýna. Zároveň se jednalo o 50. výroční přehlídku uspořádanou v galerii jeho bratra Hugo Feigla, nově umístěnou na Masarykově nábřeží v Praze (dnes sídlo Galerie Hollar). 

Výstava představující Feiglovy práce z posledních dvou let byla zahájena v 17 hodin 12. května 1937 proslovem historika umění Jaromíra Pečírky, který o přehlídce později napsal také do novin. Celkem zde bylo vystaveno 34 olejů a 11 perokreseb a akvarelů. Oproti Feiglově přehlídce z listopadu 1932 konané v galerii jeho bratra tehdy ještě umístěné na pražské Jungmannově třídě se prodejní výstava více než o třetinu rozrostla a hlavně zde přibyly nové obrazy námětově čerpající z umělcovy cesty do Jeruzaléma a Palestiny. Vedle městských scenérií zachycujících blízkovýchodní atmosféru se na přehlídce rovněž objevily četné biblické scény (např. Nalezení Mojžíše), na které přirozeně navázaly postavy pastýřů a místních beduínů v poušti. Daleko méně se malíř věnoval motivům ze Španělska, Itálie a Švýcarska, značný důraz však položil na pražské náměty, mezi nimiž vyniklo především monumentální plátno s názvem Vltava u Podbaby. Součástí expozice se dále staly portréty, největší pozornost vyvolala podobizna Paula Verlaina, kterého si Feigl velmi považoval a viděl v něm zosobnění moderního umělce zkoušeného nelehkým osudem. Výstavu rovněž doprovázely různé kresby, náčrty a akvarely, recenzenti nejčastěji oceňovali ilustrace Raskolnika k Dostojevského Zločinu a trest nebo k Balzacovu Gobseckovi.         

Překvapivé zůstává, že všechny výtvarné recenze, kritiky i krátké informační zprávy napříč všemi tehdejšími médii, tedy českým, německým i židovským tiskem, hodnotily uvedenou přehlídku nadmíru pozitivně. Zmiňovaly Feiglovy výstavní počátky s Osmou, vlivy impresionismu a fauvismu na jeho uměleckou tvorbu a někteří kritici se dokonce nebáli v jeho vybraných dílech vidět ohlasy baroka či rokoka. Pochvalně o něm psali jako o „umělci nejlepšího evropského jména“ [t. 1937] nebo obšírně rozebírali jeho uměleckou osobnost. Feiglův styl byl podle pisatelů okamžitě rozpoznatelný. Viktor Nikodém zdůrazňoval „mužně robustní temperament jeho malby“ [Nikodém 1937]. Jaromír Pečírka zase psal o vážnosti jeho umění, která měla zdroj v pesimismu zakořeněném v jeho povaze. 

Ačkoliv je Feigl dnes převážně řazen mezi expresionistické umělce, tehdejší recenzenti se danému označení vyhýbali a maximálně použili charakteristiku, že „ve Feiglových krajinách je nový výraz“ [o. 1937]. Důležitým prvkem hodnoceným v jeho malířském pojetí se stalo specifické užití barvy. Například Jaromír Pečírka zmiňoval jak temnou paletu jeho základních barevných tónů, tak světlo, jež hrálo nejdůležitější roli v jeho malířství. Anonymní recenzent v Právu lidu obšírně vysvětloval: „…oprostil si malíř paletu a dospěl k barevné zkratce jemu vlastní: k akordu studené černi s teplou oranží. Toto prolínání dvou kontrastních barev je hlavním půvabem jeho maleb. Celá řada mezitónů dodává obrazům stříbřité a nazlátlé patiny“ [Anonym 1937]. Zajímavé zůstává, že každý pisatel viděl jeho malířskou paletu poněkud odlišně, čili jinými barevnými odstíny popisoval jeho obrazy. 

Výtvarná kritika především oceňovala jeho krajiny a městské veduty zobrazující Jeruzalém a mandátní Palestinu. Stranou však nezůstaly ani pražské motivy, jeden pisatel dokonce srovnával Feiglovy oleje jako Vltava u Podbaby nebo Výlet s podobnými díly Willi Nowaka. Recenzenti zároveň chválili jeho kresebné a dřívější grafické práce. Důležitým se v tomto kontextu jeví postřeh Františka Kovárny, který upozornil na grafický živel přítomný v jeho plátnech.

Specifický pohled na Feiglovu výstavu nabídl židovský tisk. Sionisticky orientovaný Selbstwehrcharakterizoval Feigla jako „mistra čisté židovské duše“ a jeho díla považoval za „skutečné židovské kulturní statky“. Zároveň naprosto odlišným způsobem popisoval krajinomalby zpodobňující Palestinu, například „biblická arkádie nám zde otvírá svůj mír, který v dnešní době války a bezmezné nenávisti potřebujeme obzvláště“ [h. p. 1937]. 

Bedřich Feigl utekl před nacistickým běsněním v Německu a našel dočasný azyl ve své rodné Praze v letech 1933 až 1939. Československo pak definitivně opustil po okupaci německou armádou v dubnu 1939. Uvedená výstava z května a června 1937 se tak stala jeho poslední přehlídkou konanou v ještě svobodné Praze. Výtvarní recenzenti ji přijali nebývale kladně, někteří ve svých textech dokonce výslovně zmiňovali umělcův nelehký odchod do Prahy „po Hitlerovu převratu“ v roce 1933 [Anonym 1937]. Závěrem můžeme konstatovat, že přehlídka vskutku nabídla ucelený a nebývale kvalitní výběr Feiglovy malířské a kresebné tvorby, která je dnes součástí převážně českých uměleckých sbírek.

Eva Janáčová

Citovaná literatura

Anonym 1937: Anonym, Dvě výstavy, Právo lidu XLVI, 1937, 26. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

h. p. 1937: h. p., Zur Ausstellung Friedrich Feigl, Selbstwehr XXXI, 1937, č. 20, 7. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

j. č. 1937: j. č., Výstavy v Praze, Lidové noviny XLV, 1937, č. 248, 19. 5., s. 7

Nikodém 1937: N. [Viktor Nikodém], Nové obrazy Bedřicha Feigla, Národní osvobození XIV, 1937, 8. 6., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

o. 1937: o., II. Austellung Friedrich Feigl, Prager Mittag VI, 1937, 18. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

t. 1937: t., Ausstellung Friedrich Feigl, Der Prager Illustrierte Montag III, 1937, 17. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

Další literatura

Arno Pařík, Bedřich Feigl (1884–1965). Obrazy, kresby, grafika, Praha 2007

Nicholas Sawicki (ed.), Friedrich Feigl (1884–1965), Hluboká nad Vltavou – Cheb – Řevnice 2017 

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

Anonym, Die Galerie Dr. Feigl in Prag, Deutsche Presse XIII, 1937, 13. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

Anonym, Friedrich Feigl, Prager Presse XVII, 1937, 11. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12

j. č., Výstavy v Praze, Lidové noviny XLV, 1937, č. 248, 19. 5., s. 7

o., II. Austellung Friedrich Feigl, Prager Mittag VI, 1937, 18. 5., Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, 1901–1942, Výstřižkové knihy – Praha 1937, kniha č. 12