Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu byla nejen první opravdu rozsáhlou výstavou českého a slovenského umění po roce 1948, ale i první výstavou, která proběhla v nově zrekonstruované Jízdárně Pražského hradu. Není ji možné vnímat pouze jako průřezovou přehlídku, spíše jako svého druhu ideologický manifest. Byla na ni vybrána díla z období posledních třiceti let (tj. od vzniku Československa), která „vyhovovala nové ideologii a kulturní politice“ [Morganová 1999, s. 39]. Politický význam události podmiňovaly i skutečnosti, že výstava byla uspořádána k IX. sjezdu KSČ Kanceláří prezidenta republiky a záštitu nad ní převzal první dělnický prezident Klement Gottwald. Prezidentu Gottwaldovi byly připisovány i zásluhy za rekonstrukci Jízdárny Pražského hradu a jeho angažmá na Hradě bylo obecně vnímáno velmi symbolicky: „Skutečnost, že na starobylém Pražském hradě sídlí dnes vůdce naší dělnické třídy, symbolizuje nejvýrazněji, že v naší republice se pracující lid po slavném únoru 1948 stal jediným svrchovaným pánem a hospodářem.“ [Peťas 1949]

Tajemníkem (dnes by tato funkce odpovídala pozici hlavního kurátora) výstavy byl František Peťas (1912–1976), historik umění a památkář, člen rady časopisu Výtvarné umění [Slavíček 2016, s. 1121]. Členy instalační komise, která měla na starosti návrh a provedení instalace, byli Karel Holan, Josef Brož, Jan Lauda, František Peťas a ředitel Národní galerie Vladimír Novotný. Čestné předsednictvo výstavy mělo šest členů,  mezi nimi i dva ministry: Zdeňka Nejedlého (ministr školství věd a umění) a Václava Kopeckého (ministr informací a osvěty). Ve výstavním výboru figurovalo celkem 26 umělců (např. Karel Holan, Jan Lauda, Arnošt Paderlík, Václav Rabas), historiků umění (Antonín Matějček, V. V. Štech, Vladimír Novotný) a politických pracovníků (František Nečásek). Výběr obrazů měla na starosti porota, jejímž předsedou byl historik umění Antonín Matějček. Přesné složení poroty se nepodařilo rekonstruovat, podle Matějčkova vyjádření v tisku byly jejími členy převážně výtvarníci a též tři dělníci [Morák 1949].

Co tedy bylo na výstavě prezentováno a jaká je její geneze? Původní, daleko méně rozsáhlá verze výstavy, se konala od 3. 4. 1949 v Gottwaldově. Zahrnovala cca 400 uměleckých děl a za měsíc konání ji vidělo 25 000 diváků [Peťas 1949]. Pro Jízdárnu Pražského hradu, kde se konala následně, od 22. 5. 1949, byla výrazně doplněna. Bylo zde vystaveno 591 uměleckých děl od 155 umělců. Zahrnovala 454 obrazů (provedené technikou olejomalby a nejrůznějšími kresebnými a grafickými technikami) a 137 plastik (bronz, sádra, méně často pálená hlína a dřevo).  Na výstavě byl prezentován velmi široký průřez českým a slovenským uměním od vzniku samostatného Československa v roce 1918 do roku 1948. Jejím záměrem mělo být ustanovení jakéhosi „nového kánonu“ [Morganová 1999, s. 39], „zaměřeného k potřebám dneška i zítřka“ [Nečásek 1949]. Je nutné zmínit, že ač se bezpochyby jednalo o výběr tendenční, nebyla zde, na rozdíl od  následujících přehlídek, prezentována výhradně realistická díla. Ta ovšem jednoznačně dominovala. Předseda poroty, Antonín Matějček, označil Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu doslova za „výstavu realismu“, zároveň však dodal, že při výběru byl kladen důraz na uměleckou hodnotu děl [Morák 1949].

Pokud se soustředíme na ikonologii vystavených děl, profiluje se zde několik výrazných námětových okruhů. Jsou to zemědělství (Václav Trefil, Na poli, Ludvík Kuba, U mlátičky), krajiny (Václav Špála, U Berounky, Václav Rabas, Západočeská krajina), pohledy na města (Ferdiš Duša, Ostrava, Vlastimil Rada, Ostrava, Karel Holan, Trosky Staroměstské radnice), práce (Alois Sopr, Kovák, Karel Hladík, Nýtaři), žánrové motivy (Václav Fiala, Cirkusáci, Gustav Mallý, Trh), portréty (Karel Pokorný, Alois Jirásek, Fraňo Štefunko, Dr. Jozef Škultéty) a válečné náměty (Antonín Kalvoda, Rudoarmějec, Vincenc Makovský, Partyzán, Ján Želibský, Ústup do hor). Na výstavě bychom samozřejmě nalezli též ryze ideologické/politické náměty (Antonín Pelc, Goebbels, Josef Brož, Únor, Kupředu, Jan Čumpelík, Návrh plakátu), téměř bychom se však nesetkali s zátiším a zpodobněním žen. Podle dochovaných fotografií v tisku [Peťas 1949] byl hlavní prostor Jízdárny Pražského hradu pravidelně rozčleněn panely, na kterých byly umístěny větší malby a mezi nimi rozmístěny skulptury. Grafiky a kresby bychom nalezli v bočních chodbách, umístěné ve dvou řadách nad sebou.

K výstavě byl ministerstvem informací a osvěty vydán stejnojmenný katalog. Ten obsahoval pouze stať „Úvodem“, signovanou „Výstavní výbor“ o rozsahu dvou stránek a černobílé reprodukce 24 vybraných děl. Jako první byla symbolicky zařazena reprodukce oleje Josefa Brože Kupředu z roku 1949, která zobrazovala události Února 1948. V úvodu postulovali autoři výstavy svou hlavní tezi („sblížení umění s širokou veřejností pracujícího lidu“) a ozřejmili výběr děl (ta, jež se nejvíc blíží našemu novému dnešku, v nichž cítíme pravdivý a vřelý vztah k pracujícímu lidu, národu a jeho zemi, jež uchovávají národní tradice našeho klasického realistického umění před náporem cizorodých formalistických vlivů“ [Československý lid 1949, nestr.]. Samostatně byl vydán „Seznam vystavených děl“ (bez uvedení autora). 

K slavnostnímu zahájení v Jízdárně Pražského hradu došlo 22. 5. 1949. S projevem zde vystoupil ministr Zdeněk Nejedlý, rektor AVU sochař Karel Pokorný a za slovenské umělce malíř František Želibský. Nejedlý ve svém projevu vyzdvihl důležitost sepjetí umění s lidem, které zdůrazňovali i autoři úvodní stati v katalogu: „Velmi dobře jsme cítili, řekl dále, že umění bylo po jistou dobu vedeno zájmy nelidovými a protilidovými a daleko se odchýlilo od linie, kterou sledovalo dříve a kterou potřebujeme i dnes“ [Anonym 1949a]. Umění mělo být obecně srozumitelné, což vyjádřil později i Klement Gottwald:  „Jednu zásluhu výstavy v Jízdárně jistě mají, pravil, a to že daly těžkou ránu všem těm kubismům, futurismům a podobným nesmyslům a dokázaly, že umění, když chce, může mluvit k prostým lidem.“ [Nečásek 1953]

Výstava měla velkou návštěvnost a byla na ni zaměřena intenzivní pozornost tisku. V recenzích jsou převážně reflektovány záměry autorů výstavy a její mimořádný návštěvnický ohlas. Autoři zpráv zdůrazňují návštěvy dělnických kolektivů a jejich dojmy z výstavy. V anonymní zprávě „Dělníci Jawy na výstavě“ poukázal její autor na význam výstavy pro „diváky z lidu“: „Návštěvníci projevovali uspokojení nad tím, že vystavené práce vyhovují požadavku srozumitelnosti. Na dřívějších výstavách mívali prý diváci z lidu pocit, že svět je mnohem krásnější, než jak je výtvarníci zpodobují…Zhlédnutí výstavy, velmi pěkný dojem z ní a příslib, že napříště budou pořádány výstavy jen tohoto druhu, jistě odstraní někdejší nedůvěru, vyplývající ze špatných zkušeností dřívějších dob.“ [Anonym 1949b] Současně s popisovanou výstavou probíhala v nedalekém Belvedéru výstava Klasikové českého malířství. Výstava Československý lid byla zamýšlena jako její pendant a „odpověď na díla našich klasiků“ [St. R. 1949].

Výstava Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu představuje jednu z nejdůležitějších výstav, uskutečněných v poválečném Československu. Kromě toho, že právě zde by se daly vysledovat oficiální počátky kánonu socialistického umění, stala se i sama jakýmsi „vzorem“ angažované kolektivní výstavy. Zároveň je výstavu možno vnímat jako snahu o zásadní změnu  uměleckohistorického náhledu na výtvarnou produkci z let 1918–1948, tedy jako pokus o ustanovení nového uměleckohistorického kánonu, odpovídajícího nové ideologii.

Markéta Kudláčová

Citovaná literatura

Anonym 1949a: Anonym, V duchu tradic klasiků. Výstava čs. umění na pražském hradě zahájena, Lidové noviny pražské LVII, 1949, č. 121, 24. 5.,s. 1

Anonym 1949b: Dělníci Jawy na výstavě. Lidové noviny venkovské, 28. 6. 1949, Archiv Národní galerie v Praze, fond Dokumentace výstav NG, 1945–1958, 1949, Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu, Výstřižky z tisku

Československý lid 1949: Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu (kat. výst.), Praha 1949

St. R. 1949: St. R., Dvě velké výstavy na Pražském hradě. Lidová demokracie, pražské vydání V, 1949, č. 120, 22. 5., s. 5 

Morák 1949: Jaroslav Morák, Novinové Mevro, MY 49, 2. 6. 1949, Archiv Národní galerie v Praze, fond Dokumentace výstav NG, 1945–1958, 1949, Československý lid a jeho kraj v životě, práci a zápasu, Výstřižky z tisku

Morganová 1999: Pavlína Morganová, Podoby oficiální kultury, České umění 1939–1989. Programy a impulzy (sborník sympozia), Praha 1999, s. 36–46 

Nečásek 1949: František Nečásek, Dvě výstavy československého umění na pražském hradě, Rudé právo XXIX, 1949, č. 120, 22. 5., s. 4

Nečásek 1953: František Nečásek, Památce Klementa Gottwalda, Výtvarné umění III, 1953, č. 2, s. 123–133

Peťas 1949: František Peťas, Výstavy na pražském hradě, Architektura ČSR VIII, 1949, č. 5–6, s. 146–148

Slavíček 2016: Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejích spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Praha 2016

Další literatura

Libor Kára, Z nové cesty výtvarnictví, Tvorba XVIII, 1949, č. 26, 29. 6., s. 613–614 

Tereza Petišková, Československý socialistický realismus, Praha 2002

Vedoucí úloha KSČ v boji za socialistické výtvarné umění, Výtvarné umění XI, 1961–1962, č. 7, s. 289–306, zejm. s. 298–299

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond Dokumentace výstav NG, 1945–1958

Anonym, Umělecká galerie na Hradě, Svobodné slovo V (pražské vydání), 1949, č. 110, 11. 5., s. 3

Anonym, Práce a zápas našeho lidu. Výstava v bývalé jízdárně pražského hradu, Lidová demokracie V (pražské vydání), 1949, č. 110, 11. 5., s. 1

Anonym, Kultura národu národ kultuře, Otevření největší výstavní síně v Praze. Vzácné umělecké výstavy u příležitosti IX. sjezdu KSČ, Stráž lidu V, 1949, č. 111, 12. 5., s. 3

Anonym, Kultura. Z jízdárny pražského Hradu největší výstavní sál Evropy, Stráž Severu V, 1949, č. 114, 15. 5., s. 8

Anonym, Výstava v nové pražské galerii k IX. sjezdu KSČ, Stráž lidu V, 1949, č. 115, 17. 5., s. 3

Anonym, Umělecké výstavy na Hradě pod záštitou presidenta republiky, Rudé právo XXIX, 1949, č. 110,  21. 5., s. 3

Anonym, Výstavní síň v Jízdárně, Svobodné slovo V, č. 119, 21. 5., s. 5

Anonym, Kulturní dar presidenta republiky čs. lidu. Na pražském hradě otevřeny dvě významné výstavy, Lidová demokracie V (pražské vydání), 1949, č. 121, 24. 5., s. 2

Anonym, Na výstavě v Jízdárně, Svobodné slovo V (pražské vydání), 1949, č. 123, 26. 5., s. 5

Anonym, Rudé právo XXIX, 1949, č. 150, 26. 6., s. 5

at (Praha), Pražský hrad – jiný než včera, Nová svoboda V, 1949, č. 114, 15. 5., s. 7

Olga Krejčová, Naše cesta k umění, Vlasta III, 1949,  č. 22, 2. 6., s. 3

ppr. J. Koura, Vojáci na výstavě v Belvederu, Obrana lidu III, 1949, č. 148,  25. 6., s. 5