Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1912
Druhá výstava sdružení Sursum

Datum:22. září 1912 – 20. října 1912

Místo: Praha, Obecní dům

Autoři architektonického řešení:Vystavující umělci

Pořadatel:Umělecké sdružení Sursum

komentář

O možnosti uspořádat novou výstavu se hovořilo dne 11. 11. 1911 na první schůzi výboru oficiálně uznaného, o nové členy rozšířeného spolku – nyní již Uměleckého sdružení Sursum. V únoru následujícího roku se uvažovalo o výstavě ve strahovském klášteře [Váchal 1995, s. 213], což neprošlo. Poté byla podána žádost o členskou výstavu uměleckého sdružení „městské radě pražské“ a o poskytnutí výstavních místností v nedávno dokončeném Obecním domě [Pacovský 1947, s. 20]. Po dlouhém vyjednávání sdružení tyto místnosti získalo až na podzim roku 1912, a to díky Jednotě výtvarných umělců, která sdružení postoupila svůj podzimní termín. Jak vzpomíná Josef Váchal, jednání ohledně výstavy v Obecním (Reprezentačním) domě s „L. Novákem a protivným sekretářem Jednoty výtvarných umělců“, proběhlo dne 11. září 1912 [Váchal 1995, s. 231]. Výstava se otevřela o deset dní později, a navíc shodou okolností paralelně s druhou výstavou Skupiny výtvarných umělců, jež vystavovala v protilehlých výstavních sálech vpravo. 

Po odstoupení Františka Koblihy se výstavy účastnilo opět jen pět umělců: Jan Konůpek, Jan Váchal, Jan Zrzavý a z nových členů Rudolf Adámek a Miroslav Sylla.  Jako host byl přizván sochař Jaroslav Horejc, který vystavil 10 děl; jednou prací byl zastoupen, aniž o tom věděl, Bohumil Kubišta, jehož lept Staropražský motiv z roku 1912 pověsil do sálu Zrzavý [Šmejkal, 1976, s. 6]. Stalo se tak po domluvě s Emilem Pacovským, který přestal v té době malovat a účast odřekl. Věnoval se organizační činnosti skupiny a vydávání časopisu Veraikon, který založil společně s Janem Konůpkem a Antonínem Dolenským na začátku roku 1912, a jehož několik výtisků také položil na pokladní stolek výstavy. Toto gesto nebylo náhodné; časopis se věnoval výhradně grafickému umění, a byl to také grafický projev, který na druhé výstavě Sursa převažoval. Jak se dozvídáme ze vzpomínek Pacovského, ujal se jejího zahájení; v projevu, jehož část v nich zveřejnil, neopomněl vyzvednout důležitost obrazotvornosti, z níž vystavené práce vycházejí, a která byla podle jeho slov jako jediná schopná vyjádřit umělcovy city a jeho vnitřní svět [Pacovský 1947, s. 22].

Katalog bohatě obeslané výstavy čítá 119 děl včetně jejich prodejních cen a dle abecedy uvádí jednotlivé autory a názvy vystavených prací. Nejhojněji byl zastoupen Josef Váchal, který obeslal výstavu 51 rozličnými díly. Jan Konůpek vystavil 26 prací, Adámek 24, Zrzavý 10 a Sylla pouze 8 děl. Nad malířským projevem obrazů a pastelů a nad kresbami tentokráte převažovaly grafické listy (dřevoryty, dřevořezby, lepy, akvatinty a litografie). Jak se dalo očekávat, veřejnost přijala výstavu i tentokráte s rozpaky. Přispěla k tomu vzniklá, pro ambice Uměleckého sdružení Sursum nepříznivá konfrontace s druhou výstavou kubisticky orientované Skupiny výtvarných umělců rozšířené o účast několika německých expresionistů. Ale i přesto výstavu navštívilo 1295 diváků [Larvová 1996, s. 27]. 

Ve srovnání s první výstavou vyvolala větší zájem ze strany umělecké kritiky; její reakce ale byla převážně negativní. Nejostřeji se v Uměleckém měsíčníku vyjádřil stoupenec Skupiny výtvarných umělců V. V. Štech. Práce vystavujících označil za „naivní symbolismus ..., pseudopsychologické líčení stavů a halucinací výtvarně naprosto nezajímavých. Nad to formální nemohoucnost, nejrůznější vlivy nestrávené a disparátní“ [Štech 1912, s. 338]. Na milost vzal pouze dva obrazy Zrzavého a ze spousty Váchalových prací dřevořezby Sv. Terezie a Krucifix. Naproti tomu K. B. Mádl, reprezentant konzervativního křídla SVU Mánes, odsoudil obě souběžně probíhající výstavy; práce hodnotil jako „chudé v představivosti i tvořivosti“, nepůvodní, prostoupené „naivním primitivismem“, jejž spojoval s užitím nových výrazových prostředků [Mádl 1912–1913, s. 83]. Rovněž Arnošt Procházka, editor Moderní revue, od něhož se čekalo, že bude mít pro symbolistní projevy umělců Sursa pochopení, ve svém referátu obě výstavy ostře zatratil. Pojem primitivismus taktéž užil – patřil nezvládnuté formě v dílech umělců Sursa. Vytýkal jim řemeslnou nedostatečnost nezbytnou k náležitému vyjádření symbolistních obsahů. Obdobně se vyslovili k výtvarným kvalitám děl symbolistů Karel Handzel v Moravsko-Slezské revui a František Harlas v Národní politice. Harlas hodnotil výstavu jako nezajímavou, která se míjí vytčeným posláním „,povznést ducha’, jímž se honosí“ [Harlas 1912, s. 17]. Pomineme-li sumarizující informaci o výstavě, umělcích a přítomných dílech (předně grafických listů) z pera Emila Pacovského ve Veraikonu, nedostatečnost technické úrovně a nezralost výtvarné formy zazněly i z reakce Josefa Čapka v Lumíru. Jeho referát zastává zdrženlivou pozici. Upozorňuje na samostatnost práce uvedených umělců a na četné vlivy z českého i cizího umění, což ho přimělo zaměřit se v úvodu textu na dobový kontext – zejména na francouzskou ezoterickou literaturu. Položil si proto otázku, do jaké míry lze relevantně uchopit filosofické a literární podněty a sdělit je výtvarnou formou. Odtud pramení jeho kritika nedostatečnosti řemeslné úrovně děl, kterou nevyváženě přebíjí nadmíra fantazie. V tomto ohledu ho provokoval svou imaginací Váchal a naopak si vážil, jak plyne z recenze, vážnějšího projevu Zrzavého a Konůpka. 

Ve výčtu reakcí vyznívají pouze dva referáty pozitivně, a to nezaujaté zamyšlení nad výkony umělců od Gustava Jaroše-Gammy v deníku Čas a objektivní hodnocení Bohumila Kubišty v Přehledu. Kubišta výstavu sdružení Sursum oprávněně nahlížel jako protipól kubisticky orientované Skupiny a přisoudil jim „právo na existenci“. Uvědomil si, že nelze brát stejná měřítka na díla Skupiny a Sursa, neboť každá vycházejí z jiných názorových podstat. Z této pozice také obhajuje umělce Sursa i přirozenou schopnost jedince vidět vizionářsky, žít svými sny a představami a vyjadřovat se prostřednictvím symbolů i náboženskou tematikou. V tomto ohledu i jemu však vadila nedostatečnost řemeslné úrovně prací a nezvládnutí výtvarné formy – nerovnováha mezi obsahem a jeho adekvátním výtvarným vyjádřením. Upozornil, „že nedostatek formové ukázněnosti potlačuje účinek myšlenkové náplně děl“. Jako příklad úniku z tohoto nebezpečí uvádí Zrzavého obraz Spící (Ležící) hoch, který pokládal za nejlepší dílo výstavy. Recenzi zakončuje obecně platným soudem cílícím do pojetí umění a svým způsobem i do postoje umělců Skupiny: „Sursum ukázalo svojí výstavou, jak snadno upadne se do extrémů, není-li obsahová část díla uměleckého vázána pevným poutem formy, jak snadno změní se zákony formy v šablonu při nedostatku obsahu; oba omyly jsou stejně nebezpečné a vyskytující se všude v moderním umění.“ [Kubišta 1913, s. 121]

Druhá výstava Uměleckého sdružení Sursum neměla, podle Pacovského, náležitý úspěch, jejž čekávali: „Návštěvnost byla slabá, časopisecké referáty chudé a nejčastěji projevující naprosté nepochopení.“ [Pacovský 1947, s. 23] Různorodé polemiky a kritická odezva výstavy přispěly k ukončení aktivit i k následnému rozpadnutí skupiny. Počáteční společné ambice autorů se rozplynuly. Přes všechny výhrady, které výstavu provázely, podstatné však bylo, že svým vystoupením umělci Sursa přispěli k žádoucímu rozšíření názorového a tvůrčího spektra doby, jehož spletitosti teprve v současnosti objektivně a s porozuměním rozkrýváme.

Mahulena Nešlehová

Citovaná literatura

Harlas 1912: František Harlas, oddíl Umění a věda, Sursum, Národní politika XXX, 1912, 2. příl. k č. 283, 13. 10., s. 17

Kubišta 1913: Bohumil Kubišta, Výstava volného sdružení výtvarných umělců „Sursum“ v Obecním domě, Přehled XI, 1913, č. 7, 8. 11., s. 120–121

Larvová 1996: Hana Larvová, Sursum, in: eadem (ed.) Umělecké sdružení SURSUM 1910–1912 (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy – Památník národního písemnictví, Praha 1996, s. 26–28

Mádl 1912: M. [Karel B. Mádl], Dvě výstavy v Obecním domě, Zlatá Praha XXX, 1912–1913, č. 7, 25. 10., s. 83

Pacovský 1947: Emil Pacovský, Umělecké sdružení Sursum, Okénko do dílny umělcovy IV, 1947, č. 2, s. 17–23

Šmejkal 1976: František Šmejkal, Sursum 1910–1912, Krajská galerie v Hradci Králové, edice „Práce galerie“, 1976, s. 4–6

Štech 1912: V. V. Štech, Výstava uměleckého sdružení Sursum, Umělecký měsíčník I, 1911–1912, s. 338

Váchal 1995: Josef Váchal, Paměti Josefa Váchala dřevorytce (ed. Milan Drápala) Praha 1995, s. 181–182, 201–203, 213 a 231

 Další literatura

Jan Konůpek, Život v umění, Praha 1947

Otto M. Urban, Umělecké sdružení Sursum 1910–1912, in: Otto M. Urban – Filip Wittlich (edd.), 100 let od otevření Obecního domu v Praze (kat. výst.), Obecní dům, Praha 2012, s. 111–121

vystavující autoři
plakát
Druhá výstava sdružení Sursum
Majitel: Reprodukce: Hana Larvová (ed.), Umělecké sdružení SURSUM (kat. výst.), Galerie hlavního města Prahy, Praha 1996, s. 28
katalog

Katalog II. výstavy uměleckého sdružení „SURSUM“

Vydavatel: neuveden

Místo a rok vydání: Praha 1912  

Bez úvodního textu

recenze

Josef Čapek

Josef Čapek, oddíl Umění výtvarné, II. výstava uměleckého sdružení „SURSUM“, Lumír XLI, 1912, říjen, s. 43–44

pdf

Karel Handzel

Karel Handzel, Umělecké výstavy pražské, Moravsko-Slezská revue IX, 1913, s. 49–50

pdf

František Xaver Harlas

Dr. Harlas [František Xaver Harlas], oddíl Umění a věda. Sursum, Národní politika XXX, 1912, 2. příloha k č. 283, 13. 10., s. 17

pdf

Gustav Jaroš

Anonym [Gustav Jaroš-Gamma], Výstava sdružení Sursum, Čas XXVI, 1912, č. 290, 19. 10., s. 2–3

pdf

Bohumil Kubišta

Bohumil Kubišta, Výstava volného sdružení výtvarných umělců „Sursum“ v Obecním domě, Přehled XI, 1913, č. 7, 8. 11., s. 120–121

pdf

Karel Boromejský Mádl

M. [Karel Boromejský Mádl], Dvě výstavy v Obecním domě, Zlatá Praha XXX, 1912–1913, č. 7, 25. 10., s. 83

pdf

Emil Pacovský

E. P. [Emil Pacovský], Výstava uměleckého sdružení „Sursum“ v Praze, Veraikon II, 1913, sv. I, leden–únor, s. 14–15

pdf

Arnošt Procházka

Hubert Cyriak [Arnošt Procházka], Výstavy, Moderní revue XXVI, 1913, č. 2, s. 87–89

pdf

Václav Vilém Štech

V. V. Štech [Václav Vilém Štech], Výstava uměleckého sdružení Sursum, Umělecký měsíčník I, 1911–1912, s. 338

pdf
Pohledy do výstavy

Pohled do výstavy sdružení Sursum

V pravém rohu: Jan Zrzavý, Melancholie I (1912)

Na čelní stěně : Jan Zrzavý, Spící hoch (1912)

Stěna vpravo: Jan Zrzavý, kresba

Expozici doplňují plastiky Jaroslava Horejce

 

Český svět VIII, 1912

drobné zprávy o výstavě

Anonym, Národní politika XXX, 1912, příloha k č. 267, 27. 9., s. 23

Anonym, Výstava uměleckého sdružení „Sursum“ v Praze, Veraikon I, 1912, sv. V, s. 80

Anonym, Výstava uměleckého sdružení Sursum, Čas XXVI, 1912, č. 262, 21. 9., s. 3.

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo