Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Františka Tkadlíka byla první soubornou monografickou výstavou tohoto umělce. Jejím cílem bylo představit tvorbu doposud přehlížené osobnosti českého 19. století. Výstava měla být zároveň úvodní přehlídkou z cyklu výstav, které její autor Vincenc Kramář plánoval a jejichž úkolem bylo zmapovat české umění po roce 1800. Následovat měly výstavy rodiny Mánesů či představení děl Josefa Führicha, studenta Josefa Berglera, který spolu s Františkem Tkadlíkem výrazně ovlivnil domácí uměleckou scénu raného 19. století. Znovuobjevení tvorby této vrstvy malířů mělo vést k novému uvažování nad pojmy jako byl nazarenismus, romantismus nebo sentimentální a fantazijní malba.

Výstava vedla jednak k přiblížení tvorby Františka Tkadlíka, ale i k pokusu o přehodnocení umění 19. století celkově. Tkadlík byl vlivný učitel a po dobu necelých čtyř let ředitel pražské Akademie, avšak byl nejen v českém dějepise umění, ale i ve veřejném mínění relativně dlouhou dobu přehlížen. Výstava, kterou zorganizoval Vincenc Kramář se zájmem změnit toto mínění, potvrdila fakt, že Tkadlíka je třeba považovat za přímého předchůdce a učitele Josefa Mánese a že jeho umělecký projev sestává z řady komplexních vývojových poloh. V jeho uměleckých výstupech se mísí monumentální malba italské renesance, německý romantismus, lyričnost, umění nazarénů a zároveň moderní realistické nahlížení na skutečnost.

Ve výstavních místnostech Ústřední knihovny, kde galerie sídlila od roku 1931, se nacházelo okolo čtyřiceti olejových maleb a nad sto kreseb, včetně náčrtníků obsahujících studie, portréty, krajiny i náboženskou tématiku. Jednalo se tedy o jednu z prvních rozsáhlých výstav v tomto prostoru. Vystavovaná díla byla nejčastěji majetkem Moderní galerie, Obrazárny SVPU, Národního muzea anebo pocházela ze soukromého majetku významných osobností veřejného dění jako byl ředitel uměleckoprůmyslového muzea Franišek Xaver Jiřík nebo právník Ludvík Popel. Mezi mnohými návštěvníky byli mimo jiné i význační úředníci, například tehdejší poslanec Revolučního národního shromáždění ČSR František Staněk či prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk.

Událost byla významným výstavním počinem. Ačkoliv se tehdejší umělecko-kulturní zájmy orientovaly spíše na zahraniční a avantgardní umění, díla Františka Tkadlíka podporovala nacionální cítění První republiky. Výstava autora první poloviny 19. století a v podstatě vrstevníka národních obrozenců apelovala ve společnosti na specifické vlastenecké cítění. Vincenc Kramář svou dlouhodobou aktivitou usiloval o představení děl a dokumentů týkajících se nejen dějin sbírky SVPU od roku 1796 (jejímž dědicem byla stávající sbírka, kterou Kramář vedl) i obecněji situace umění po roce 1800 v českých zemích. Toto období reprezentuje právě Tkadlík, který dle Kramáře přinesl syntézu nové barevnosti, aktualizoval figurální malbu, ale i krajinu a velice specificky pracoval s tradicí tvorby nazarénů, čímž zásadním způsobem ovlivnil novodobé umění v českých zemích [Kramář 1933, s. 8].

František Tkadlík v Kramářově interpretaci vychází z tradice, ale zároveň velmi pozvolna otevírá cestu české moderně. Jeho význam Kramář viděl jako klíčový pro další vývoj domácí umělecké tvorby. Je zásluhou Vincence Kramáře, že se zasloužil o znovuobjevení tohoto autora a o jeho první komplexně pojatou výstavu. K dalšímu zaměření pozornosti na tohoto umělce došlo až roku 1960 vydáním monografie Evy Peterové a nověji výstavou v Oblastní galerii Liberec v roce 2017, doprovázenou monografickou publikací včetně souborného katalogu jeho díla.

Adéla Hanzálková

Citovaná literatura

Kramář 1933: Vincenc Kramář, Katalog Výstavy obrazů a kreseb Františka Tkadlíka (kat. výst. Obrazárna SVPU), Praha 1933, s. 6–8

Další literatura

Vincenc Kramář, Výstava Františka Tkadlíka, Magazín družstevní práce I, 1933, č. 7, s. 199–200

Vincenc Kramář, Fr. Tkadlík, krajinář, Brno 1937

Šárka Leubnerová (ed.), František Tkadlík: 1786–1840, Praha 2017

Vojtěch Lahoda – Olga Uhrová, Vincenc Kramář: od starých mistrů k Picassovi (kat. výst.), Národní galerie v Praze 2000, s. 165–167

Archivní zdroje

Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., oddělení dokumentace, fond Vincenc Kramář, materiály k výstavě Františka Tkadlíka 1933, kartony: III/3 (37–182), V/2 (1–39, 41–65), V/2 (138–174), VIII/3, IX/5 (passim, 9–53)

Anonym, Denní zprávy, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 278, 3. 12., s. 3

Anonym, Umění a osvěta, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 275, 30. 11, s. 4

Anonym, V den jihoslovanského státního svátku, Národní listy LXXIII, 1933, č. 330, 2. 12., s. 3

Anonym, Výstava malíře Františka Tkadlíka, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 275, 30. 11., s. 4

Anonym, Výstavy, Legie, 1933, č. 49, 7. 12., s. 4

Anonym, Výstavy, Lidové noviny XLI, 1933, č. 600, 30. 11., s. 6

Anonym, Výstavy, Lidové noviny XLI, 1933, č. 602, 1. 12., s. 10

Anonym, Zahájení výstavy Fr. Tkadlíka, Národní listy LXXIII, 1933, č. 328, 30. 11., s. 5

Anonym, Zeitspiegel, Prager Presse XIII, 1933, č. 330, 2. 12., s. 4

Adolf Veselý, Výtvarnické výstavy v Praze, Jas: rodinný ilustrovaný nepolitický deník VIII, 1934, č. 2, 5. 1., s. 4