Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Při příležitosti slavnostního otevření Obecního domu v Praze se v jeho výstavních sálech uskutečnila speciální, zahajovací výstava. Městská výstavní komise v čele s pražským starostou Karlem Grošem ji koncipovala podle francouzského vzoru: jako salon představující reprezentativní výběr soudobého českého umění. Za tímto účelem byly vyzvány přední umělecké spolky, aby se přehlídky zúčastnily. Zatímco Umělecká beseda odmítla, účast přijaly Jednota umělců výtvarných, Spolek výtvarných umělců Mánes a Skupina výtvarných umělců, založená v létě 1911. Díky tomu byla v Obecním domě přítomna široká škála soudobých projevů: od nejkonzervativnějších uměleckých děl, vytvořených příslušníky Jednoty, přes etablovaný modernismus spolku Mánes až k avantgardním výbojům Skupiny.

Ambiciózní projekt s více než třemi stovkami exponátů přijali doboví kritici rozporuplně. Vůbec nejkontroverzněji se stavěli k části vyhrazené Skupině. Na první pohled se odlišovala od zbylých dvou expozic. Ve výstavním sále, upraveném architektem Pavlem Janákem v duchu expresionisticko-kubistické estetiky, vysely obrazy Emila Filly, V. H. Brunnera, Ladislava Šímy, Václava Špály, Josefa Čapka, Vincence Beneše, Antonína Procházky a kresby a karikatury Zdeňka Kratochvíla. Uprostřed byla na kubizujícím soklu jako hlavní dominanta místnosti plastika Úzkost od Otto Gutfreunda, zastoupeného i několika dalšími sochami. Vedle toho kladla výstava neobvyklý důraz na architekturu a design, a to prostřednictvím přítomnosti architektonických modelů, realizovaného nábytku, váz a dalších užitkových předmětů (lampa, příbory, hodiny), navržených Pavlem Janákem, Josefem Gočárem, Vlastislavem Hofmanem, Josef Rozsipalem a Josefem Chocholem. Soubor doplňoval návrh na gobelín od Františka Kysely.

Zvláštní pozornosti, kterou výstava věnovala architektuře a designu, si všiml v recenzi František Oupický. Tento fakt interpretoval jako snahu autorů ukázat, jakým způsobem se jednotlivé umělecké druhy – architektura, sochařství, malířství a design – vzájemně doplňují a tvoří pomyslnou stylovou jednotu [Oupický 1912, s. 374]. Je zřejmé, že záměrem autorů bylo prostřednictvím expozice manifestovat stylotvorné úsilí, které příslušníci Skupiny vyvíjeli. „Nové umění“, jak své tehdejší výtvarné projevy, oscilující mezi expresionismem a kubismem, nazývali, mělo formovat nejen volná díla, ale i nábytek, vázy, nádobí, příbory a další předměty každodenní potřeby. Abstrahující umělecké formy se tím měly přenášet do běžného života, estetizovat ho a zároveň mu dodávat hlubší duchovní obsah.

Ve smyslu předvedení určitého stylového konceptu a snahy o jeho prosazení Skupina v českém prostředí navazovala na předešlé aktivity spolku Mánes. Od jeho druhé výstavy v roce 1898 se vedle obrazů a soch více či méně pravidelně objevovaly na spolkových akcích návrhy a fotografie architektury i příklady secesního designu. Přednáška F. X. Šaldy Nová krása: její genese a charakter z roku 1903 se stala nejen ekvivalentní teoretickou reflexí tohoto počínání, ale i jeho vlivným manifestem. Šlo především o pasáže o novém stylu a nové kráse, která „organisuje přítomnost i budoucnost“, a o vyjádření touhy „po opanování a přetvoření celého života“ [Šalda 1903, s. 91, 106].

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Oupický 1912: František Oupický, Výstava v Obecním domě u Prašné věže, Přehled X, 1911–1912, č. 21, 16. 2. 1912, s. 374

Šalda 1903: František Xaver Šalda, Nová krása: její genese a charakter (1903), in: idem, Boje o zítřek. Meditace a rapsodie, ed. Jan Mukařovský, Praha 1948, s. 84–110

Další literatura

Miroslav Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, Praha 1988, s. 181

Pavel Liška, Významné pražské výstavy v letech 1911–1922, in: Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus 1909–1925. Malířství, sochařství, umělecké řemeslo, architektura (kat. výst.), Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf 1991, s. 78

Tomáš Winter, Maison cubiste po česku, in: Otto M. Urban – Filip Wittlich (edd.), 1912. 100 let od otevření Obecního domu v Praze, Praha 2012, s. 100–103

Tomáš Winter (ed.), Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky (1907–1953), Praha 2004, s. 125–132

Anonym, Práce členů Skupiny vystavené na umělecké výstavě v Obecním domě „U Prašné věže“, Umělecký měsíčník I, 1911–1912, s. 119