Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Jádro druhé výstavy Skupiny výtvarných umělců, jíž navštívilo 2180 platících diváků, tvořila díla členů, kteří se představili již na první skupinové přehlídce: Emila Filly, Ladislava Šímy, Václava Špály, Josefa Čapka, Vincence Beneše, Antonína Procházky, Zdeňka Kratochvíla a Otto Gutfreunda. Kromě nich vystavovali dva bývalí malíři Osmy: Friedrich Feigl a Willy Nowak. Oba umělci navázali osobní kontakty s německými expresionisty ze skupiny Die Brücke. V roce 1911 navštívil Otto Mueller se svou ženou Nowaka v Mníšku pod Brdy. Během jejich tříměsíčního pobytu se k nim na 14 dní připojil Ernst Ludwig Kirchner. Setkali se mimo jiné s Emilem Fillou a Bohumilem Kubištou a rozhodli se uspořádat výstavu svých děl v Praze. K realizaci této myšlenky došlo právě na druhé skupinové výstavě, kde byla skupina Die Brücke zastoupena kromě Kirchnera a Muellera také Erichem Heckelem a Karlem Schmidt-Rottlufem. A to i přesto, že někteří z členů Skupiny byli k jejich dílům kritičtí. Například Josef Čapek vyčítal umělcům Die Brücke povrchní bravuru, zběžnost a improvizaci. Jejich díla visela v hlavním sále, upraveném Josefem Gočárem do podoby jakéhosi krystalu, jehož forma rezonovala jak s díly českých, tak německých umělců.

Ze zahraničních tvůrců vystavovali ještě francouzští malíři Othon Friesz a André Derain. Friesz byl zastoupen Krajinou ze sbírky Vincence Kramáře, Derain dvěma obrazy z roku 1910: Motreuil-sur-Mer a Cadaqués (v katalogu uvedenými jako Město a Krajina). První z nich koupil Kramář přímo od Deraina v roce 1910, druhý následného roku od Daniela-Henry Kahnweilera. Z Kramářovy sbírky pocházelo i malé zátiší Pabla Picassa, kterým byla výstava doplněna – mimo původní katalog – kolem 20. října. Pravděpodobně šlo o jedno ze tří zátiší z roku 1912 (Zmrzlina, Kotleta a Absint a karty), která Kramář koupil od Kahnweilera v červenci téhož roku, případně o starší zátiší Skříňka, šálek, jablko a sklenice, zakoupené Kramářem v roce 1911. Poprvé tak byla v Čechách prezentována Picassova tvorba prostřednictvím originální práce.

Důrazem na představení architektury, nábytku a jiných předmětů užitého umění výstava navazovala na první Skupinovou přehlídku. Tvorba Pavla Janáka, Josefa Chochola, Vlastislava Hofmana a Josefa Gočára byla představena jak prostřednictvím modelů a fotografií, tak nábytkovými sestavami, provedenými Pražskými uměleckými dílnami. Jejich založení iniciovali zmínění architekti v květnu 1912. Programem dílen byla výroba nábytku, který nemá pouze užitnou, ale i vysoce uměleckou hodnotu.

Podoba instalace nábytku byla oproti první výstavě jiná, respektive z hlediska předvedení již jednou prezentovaného konceptu mnohem efektnější a zřetelnější. Jednotlivé sestavy nábytku, určené vždy pro konkrétní účel (jídelna, obývací pokoj) byly umístěny ve čtyřech samostatných prostorech. Evokovaly tak skutečné obytné interiéry, doplněné obrazy na zdech. Z recenzentů si toho povšiml zejména Bohumil Kubišta, podle nějž šlo o zkoušku, jak se vzájemně doplňuje moderní obraz s moderním nábytkem v obytném interiéru [Kubišta 1912, s. 93].

Je zřejmé, že touto instalací dospěla k vrcholu reprezentace stylotvorné tendence nového umění, oscilujícího mezi expresionismem a kubismem a pronikajícího do interiérů měšťanských pokojů. Další výstavy Skupiny v letech 1913–1914 tento princip opustily a přiklonily se k tradičnější galerijní expozici, přestože obsahovaly příklady architektury i nábytku. Zopakovala ho a jistým způsobem zdokonalila až prezentace Pražských uměleckých dílen na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914.

Skupině výtvarných umělců se v roce 1912 podařilo médiem výstavy přesně a didakticky zpřítomnit to, co je na „českém kubismu“ považováno za originální a jedinečné ve srovnání s francouzským prostředím: ukázat pronikání tohoto stylu do široké škály výtvarných projevů, zahrnujících jak malbu, sochařství, kresbu a grafiku, tak architekturu a design. Anebo, parafrázujeme-li slova V. V. Štecha z úvodu výstavního katalogu, předvést, jak se umění přímo podílí na výstavbě nového pojetí života, nové lidské společnosti [Štech 1912, nestr.]. 

Uvedené tvrzení lze nicméně do jisté míry relativizovat srovnáním s událostí, která se konala v Paříži ve stejnou dobu jako druhá skupinová výstava v Praze. Šlo o Podzimní salon, v jehož rámci vznikl Maison cubiste – specifická instalace kubistického domu, za jehož konceptem stál francouzský malíř a designér André Mare.

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Kubišta 1912: Bohumil Kubišta, Druhá výstava Skupiny výtvarných umělců v Obecním domě (1912), in: idem, Předpoklady slohu. Úvahy – kritiky – polemiky, ed. František Kubišta, Praha 1947, s. 93–95

Štech 1912: Václav Vilém Štech, [Úvod], in: II. výstava skupiny výtvarných umělců: obrazy, plastika, grafika, architektura, umělecký průmysl, nábytkové interieury pražských uměleckých dílen, Praha: Skupina výtvarných umělců 1912, nestr.

Další literatura

Miroslav Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, Praha 1988, s. 182–183 

Pavel Liška, Významné pražské výstavy v letech 1911–1922, in: Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus 1909–1925. Malířství, sochařství, umělecké řemeslo, architektura (kat. výst.), Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf 1991, s. 78

Eva Petrová, Picasso v Československu, Praha 1981, s. 163 

Marie Rakušanová, Velké míjení, nebo nenápadná rezonance? Návštěva Otty Muellera, Marie Muellerové a Ernsta Ludwiga Kirchnera v roce 1911 v Čechách, Umění LIV, 2006, s. 142–161

Tomáš Winter, Maison cubiste po česku, in: Otto M. Urban – Filip Wittlich (edd.), 1912. 100 let od otevření Obecního domu v Praze, Praha 2012, s. 103–110

Tomáš Winter (ed.), Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky (1907–1953), Praha 2004, s. 133–142

Anonym, II. Výstava Skupiny, Umělecký měsíčník II, 1912–1914, s. 40