Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

České publikum se s díly Jaroslava Věšína začalo setkávat již několik let před otevřením Galerie Ruch. Svými pracemi od roku 1883 obesílal výroční výstavu Krasoumné jednoty, která v té době stále ještě sídlila v Žofínském paláci. Nejvíce pozornosti mu z řad kritiků věnoval Miroslav Tyrš, který upozorňoval, že „mladistvý krajan náš Jaroslav Věšín ... stojí již nyní na místě vynikajícím v řadách genristů českých“ [Tyrš 1887, s. 2]. Soubor jeho maleb, který se v první polovině roku 1887 objevil ve Wiesnerově galerii, byl ale první malířovou obsáhlejší prezentací.

Výstava Věšínových prací byla od poloviny března 1887 součástí stálé výstavy Galerie Ruch. Dle katalogu, který byl ku příležitosti stálé výstavy vydán, bylo jeho prací v místnostech galerie vystaveno nejprve pět – pod číslem 3 rozměrná olejomalba Na přívoze (Obraz z Pováží) a menší práce: č. 6 Neznámé vis- à-vis, č. 9 Čáp letí, č. 11 Slabý aportér a č. 12 Štefko, nehněvaj sa!. Věšín byl téměř od počátku svého působení oceňován pro výběr námětů, který velké části tvořily motivy života na vesnici na Slovensku. Mezi ně patřily i práce prezentované v Ruchu. Pozornost publika i soudobé kritiky od otevření výstavy poutalo především rozměrné plátno Na přívoze, které bylo instalováno v hlavním sále galerie na čelní stěně. Obraz byl oceňován především pro svou kompozici, ale zároveň se ve spojitosti s ním objevila i drobná kritika, například z pera Karla Boromejského Mádla, který podotkl, že „přes některé vady a nedostatky v kresbě, přes nemilou choulostivosť perspektivy děje zobrazeného objevilo se v něm nadání Věšínovo v nejlepším světle“ [Mádl 1887, s. 156].

Necelý měsíc po vystavení první pětice Věšínových děl do místností Ruchu přibyla další umělcova díla – Štěstí matčino, Rychlá pošta a Náhlá změna – jednalo se spíše o menší formáty, které byly do Prahy zaslány hned po skončení výroční mnichovské výstavy a zároveň mohly být vzhledem ke své velikosti v galerii nainstalovány rovnou. Spolu s výše zmíněnými byly do galerie zaslány i další práce Slovácká svatba (Předjížďka na slovácké svatbě), Malý honvéd, Jako se teraz naša dědinka volá? i další. Zde už ale bylo třeba větších zásahů do původní instalace stálé výstavy, a galerie tak kvůli značnému doplnění nejen Věšínových obrazů musela být 10. května uzavřena. I přes počáteční nadšení, které divákům přinesl obraz Na přívoze, se největšího úspěchu dočkal jiný z Věšínových obrazů – novější, ale podobně rozměrné plátno Slovácká svatba. Ať už Renáta Tyršová nebo Karel Boromejský Mádl ve svých obsáhlých recenzích výstavy ocenili pokrok, jaký byl patrný zejména z porovnání dvou nejrozměrnějších obrazů Věšínovy výstavy, jejichž vznik dělilo pouze několik měsíců: „Nezatajil jsem, že Přívoz v některých částech mne docela neuspokojuje, a slušno, abych stejně otevřeně doznal, kterak v Předjížďkách vidím umělce růsti“ [Mádl 1887, s. 238].

Soubor děl Jaroslava Věšína bylo možné v Ruchu zhlédnout do 10. července 1887. Galerie poté byla kvůli reinstalaci na tři dny uzavřena. Věšínovy práce byly následně převezeny na Slovensko a vystaveny v Turčanském Svatém Martině, kde doplnily výstavu výšivek, lidových kreseb, obrazů a fotografií krojů i hodrušské krajky – práce z dílen nejrůznějších slovenských autorek. Věšínovy obrazy odvážel majitel Galerie Ruch Alois Wiesner, který pravděpodobně autorovu slovenskou výstavu pořádal. S její instalací zde mu pomáhal malíř Hanuš Schwaiger, který byl v té době dlouhodobým hostem Wiesnerovy domácnosti. V Turčanském Svatém Martině byl vystaven soubor šestnácti prací, mezi nimi menší obrazy: Rychlá pošta, Svědek lásky, Jako se teraz naša dědinka volá?, Počátek románu, Čáp letí, Štefko, nehněvaj sa!, Malý honvéd, Neznámé vis-à-vis, Slabý aportér, Galanton a Vyznání lásky, doplněné o dvě velká plátna Na přívoze a Slovácká svatba. Z poznámky z poloviny srpna 1887 uveřejněné v Národních listech je patrné, že v Čechách neměla výstava takový ohlas, jako právě na Slovensku: „České obecenstvo tyto krásné obrazy zná (ovšem nejvíce pouze z reprodukcí, neboť výstava Věšínových děl v galerii Ruch netěšila se příliš široké pozornosti – bohužel!), ale pravého porozumění dostalo se jim teprve na Slovensku“ [M. 1887].

Po skončení výstavy v Turčanském Svatém Martině se některé zde vystavené práce vrátily do stálé výstavy v Galerii Ruch. Spolu se Slováckou svatbou, kterou předcházející katalog neobsahoval, se staly součástí nové instalace stálé výstavy prezentované od října 1887.

Lucie Česká

Citovaná literatura

M 1887: M., Slovenské svátky, Národní listy XXVII, 1887, č. 221, 13. 8., s. 5

Mádl 1887: Karel B. Mádl, Jaroslav Věšín, Ruch IX, 1887, č. 15, 25. 5., s. 235 a 238

Tyrš 1887: M. Tyrš [Miroslav Tyrš], Výstava žofínská, Národní listy XXIII, 1883, č. 154, 30. 6., s. 2–3

Další literatura

Ondřej Chrobák, „Ruch“ ve výtvarném umění v Praze 80. letech 19. století (diplomová práce), Praha 2002

Seznam výstavy děl domácích i cizích mistrů (kat. výst.), Galerie Ruch – Praha 1887

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 73, 15. 3., s. 2–3

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 80, 22. 3., s. 3

Anonym, Umělecké výstavy v Praze, Národní listy XXVII, 1887, č. 90, 1. 4., s. 5

Anonym, Galerie Ruch, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 19, 1. 4., s. 303

Anonym, „Galerie Ruch“ v Praze, Evanjelický církevník XVIII, 1887, č. 4, s. 108–109

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 99, 10. 4., s. 3

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 129, 11. 5., s. 3

Anonym, Galerie „Ruchu“, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 25, 13. 5., s. 399

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 133, 15. 5., s. 3

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 180, 3. 7., s. 3

Anonym, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 33, 8. 7., s. 528

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 187, 10. 7., s. 3

Anonym, Výstava obrazů Jaroslava Věšína v Turč. Sv. Martině, Ruch IX, 1887, č. 20, 15. 7., s. 308

Anonym, Předjíždění o slovenské svatbě, Ruch IX, 1887, č. 29, 15. 10., s, 428

Anonym, Na přívoze, Ruch X, 1888, č. 1, 5. 1., s. 4