Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1946
Josef Istler

Datum:3. dubna 1946 – 23. dubna 1946

Místo: Brno, Galerie Mansarda, Cihlářská ulice

komentář

V roce 1946 se v brněnské Mansardě konala první samostatná souborná výstava děl malíře a grafika Josefa Istlera, který patřil k výrazným tvůrcům Skupiny Ra zformované kolem roku 1944 jako uskupení umělců příslušejících k tzv. druhé vlně surrealistů. Vůči některým praktikám starších kolegů se ale vymezovali a hledali svůj vlastní výraz. Jelikož byl surrealismus za protektorátu okupanty označován za zvrhlé umění, mohli její členové tvořit pouze ve skrytu bez možnosti svoji tvorbu zveřejnit. Obrat nastal až po skončení druhé války. Teprve tehdy bylo možné jejich práce spatřit. Výstava Josefa Istlera, zahájená ve středu 3. dubna 1946 v 15 hodin a uvedená slovem Ludvíka Kundery, patřila v tomto ohledu k důležitým událostem. Veřejnosti byl předveden soubor 57 prací vytvořený mezi lety 1940–1946; zahrnoval olejomalby, kresby, temperové obrazy, překvapivé monotypy z roku 1945, dále jeden dřevoryt a jednu plastiku nazvanou Komposice. Bohužel zde chyběla všechna vrcholná díla umělcovy rané tvorby zničená během náletu na Prahu v únoru v roce 1945 (například Věštba z roku 1945).

K výstavě byl vydán osmistránkový katalog, doplněný o jednu černobílou reprodukci, o jehož zhotovení se postaraly tiskové podniky Rovnost. Jeho součástí byla i krátká báseň Hledět od Zdeňka Lorence a text s názvem Obrazy Josefa Istlera od Ludvíka Kundery. Literární práce obou těchto Istlerových přátel a druhů ze Skupiny Ra nemálo ovlivňovaly Istlerovu výtvarnou tvorbu vyznačující se bravurností malířského podání a velkou technickou vynalézavostí. Ceny děl uvedené v katalogu se pohybovaly mezi 300 a 5000 Kčs. Osmnáct obrazů a kreseb bylo zapůjčeno od soukromých majitelů – Gertrudy Istlerové, Ludvíka Kundery, Milana Kundery, Bohdana Laciny, Zdeňka Lorence, L. Rejchrta, Jaroslava Borovičky, P. Pavlíkové, Františka Venery a Jana Zusky.

Na Istlerově tvorbě se značně podepsala zkušenost válečného děsu a izolace, ve které se nacházel. Téměř všechna vystavená díla jsou prodchnuta vnitřní tísní. Raná série Periferie ukazuje opuštěná předměstí v tlumených odstínech hnědé a šedé. Istler se zde zaměřuje na temnou stránku velkoměstské civilizace. Mladší vystavené obrazy, jako např. Válečník, Civilizace nebo Strach, mají abstraktně-surrealistický charakter. Istler se v té době věnoval i přírodní tématice. Bažiny, pavučiny a rostliny proměňoval ve snové předměty výrazných barev, levitujících před jednoduchým, většinou jednobarevným pozadím. Ke každému tomuto tématu se opakovaně vracel a zkoušel různé barvy, techniky a materiály. Na výstavě byla například čtyři díla stejného názvu Bažiny. V neposlední řadě zde diváci mohli zhlédnout i abstraktní cyklus Komposice. Tyto obrazy mají charakter lineárních geometrických kompozic; jindy v nich jde o souhru barevných ploch obdařenou velkou imaginativní působivostí.

Na výstavu zareagovalo hned několik dobových periodik. Na základě vydaných, spíš negativně laděných recenzí vyjadřujících se k jeho výstavě, si uvědomujeme, že v této době zřejmě nejen on, ale ani ostatní členové ze Skupiny Ra nebyli a ani nemohli být patřičně doceněni. Například recenzent novin Za svobodné Československo Istlerovy kompozice považoval za pouhé náhodné seskupení linií a skvrn. Někteří recenzenti však ocenili Istlerovy kompoziční schopnosti, způsob, jakým kombinuje tvary, barvy, prázdné plochy a objekty, a také poukazovali na umělcovu skvělou techniku a práci s materiálem.

Pozornost byla věnovaná též Istlerově přízračným fantomům, charakteristickému tématu jeho rané tvorby, sugestivně zachycujících traumata válečných let. Recenzent periodika Za svobodné Československo fantomy popsal jako „divně pomačkané stuhy a potrhané cáry“, které se v obrazech vyskytují tak často, až diváky nudí [Pchč 1946, s. 5]. Naopak Slovo národa ve své, jinak spíše negativní, recenzi tyto „rozevláté tvary“ schvaluje [Anonym 1946, s. 4].

V recenzích se opakovaně objevují zmínky o obsahové prázdnotě Istlerových děl, a to hlavně ve vztahu k abstraktním dílům, jako jsou např. Komposice nebo Bažiny. Autor článku zveřejněného v Činu kritizuje tyto obrazy už jen tím, že je označuje jako abstraktní, což prý nutně znamená nehodnotné [JG 1946, s. 3]. Slovo národa zase nahlíželo na Istlerovy obrazy jako na prázdné a bez hlubšího skrytého významu [Anonym 1946, s. 4].

V pozadí tohoto hodnocení abstraktních děl se odrážela spolu s jejich nepochopením situace čtyřicátých let 20. století, kdy se v československé společnosti objevovaly odmítavé tendence vůči abstraktnímu umění. Tento postoj propagovali zejména stoupenci KSČ, pro něž bylo směrodatné umělecké dění Sovětského svazu a ideologie umění socialistického realismu. Důvodem odmítnutí abstrakce nebylo ale jen její dobové neporozumění. Odmítavě se k abstraktnímu umění v té době stavěl i Jindřich Chalupecký, teoretik Skupiny 42. V intencích programu skupiny zastával názor, že by umělecká díla měla být obecně srozumitelná, a ne přístupná jen určité elitní skupině. Tvrdil, že se někteří umělci řídí konvencemi moderního umění, což je nesrozumitelnost a aristokratismus, tedy distancování se od společnosti a póza exkluzivity. Úkolem umění mělo být podle jeho názoru odhalovat a objevovat skutečnost, ve které žijeme, a srozumitelně ji předávat lidem [Chalupecký 1946, s. 1–23].

Mezi recenzemi nacházíme ale i pohled na Istlera jako na nadějného mladého umělce, který se nebojí jít vlastní cestou a má předpoklady pro řešení nových otázek [Rp, 1946, s. 3]. Toto hodnocení jasnozřivě předznamenává pozdější uznání Istlerova díla a obdiv jeho tvůrčí a osobité práce.

Tereza Langová

Citovaná literatura

Anonym 1946: Anonym, Výstava Josefa Istlera v Brně, Slovo národa II, 1946, č. 83, 7. 4., s. 4

JG 1946: JG, Výstava Josefa Istlera v Mansardě, Čin II, 1946, č. 86, 11. 4., s. 3

Pchč 1946: Pchč [Jaroslav Pecháček], Obrazy Josefa Istlera, Za svobodné Československo III, 1946, č. 295, 24. 12., s. 5

Rp 1946: Rp, Surrealismus Josefa Istlera, Národní obroda II, 1946, č. 90, 16. 4., s. 3

Další literatura

Enrico Crispolti, Informale. Storia e poetica, Roma 1971, s. 564–572

České imaginativní umění (z pozůstalosti textů Františka Šmejkala edičně připravila Jana Šmejkalová), Praha 1997, s. 289–291, 313–314

Jindřich Chalupecký, Konec moderní doby, Listy I, č. 1, 1946, s. 1–23

Marie Klimešová, Roky ve dnech, Praha 2010, s. 37, 73–74

Jan Kříž, Čtyřicátá léta v tvorbě Josefa Istlera, Umění XXXIV, 1986, s. 202–209

Ludvík Kundera, Dvojí cesta, Pavučiny, Praha 1945

František Šmejkal, Skupina Ra (kat. výst., GHMP), Praha 1988

Jiří Vykoukal, Skupina Ra, Umění XX, 1972, s. 453–469

vystavující autoři
katalog

Josef Istler, Mansarda – Brno – Cihlářská 19

Vydavatel: Tiskové podniky Rovnost

Místo a rok vydání: Brno 1946

Autor úvodního textu:Ludvík Kundera
recenze

Anonym, Výstava Josefa Istlera v Brně, Slovo národa II, 1946, č. 83, 7. 4., s. 4

pdf

Fk, Výstava Josefa Istlera, Svobodné noviny II, 1946, č. 89, 14. 4., s. 5

pdf

JG, Výstava Josefa Istlera v Mansardě, Čin II, 1946, č. 86, 11. 4., s. 3

pdf

Jaroslav Pecháček

Pchč [Jaroslav Pecháček], Obrazy Josefa Istlera, Za svobodné Československo III, 1946, č. 295, 24. 12., s. 5

pdf

Rp, Surrealismus Josefa Istlera, Národní obroda II, 1946, č. 90, 16. 4., s. 3

pdf

Jaroslav Bohumil Svrček

Jbs [Jaroslav Bohumil Svrček], Výstava avantgardního umění v Brně, Naše pravda [III], 1947, č. 29, 4. 2., s. 6

pdf
drobné zprávy o výstavě

Ch, Nové brněnské výstavy, Svobodné noviny II, 1946, č. 77, 31. 3., s. 5

Jbs, Sborník mladých surrealistů, Rovnost LXII, 1946, č. 186, 14. 8., s. 5

Rt, Další výstava v brněnské Mansardě, Rovnost LXII, 1946, č. 76, 30. 3., s. 7

VO, Grafika J. Istlera, Pravda II, 1946, č. 131, 5. 6., s. 4

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo