Josef Lada | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Výstava Josefa Lady, kterou SVU Mánes uspořádal v dubnu 1946, chtěla Ladu představit jako komplexního a svébytného umělce, nikoliv pouhého karikaturistu a ilustrátora, jak byl do té doby zejména vnímán. Nadpoloviční většinu z celkových 86 vystavených děl proto tvořily volné obrazy v technikách tempery a kvaše, jimž se Lada začal mnohem více věnovat od konce dvacátých let. [Pečinková 2007] I když byl v Mánesu představen také konvolut 36 ilustrací k Haškovu Dobrému vojáku Švejkovi, celková dramaturgie výstavy, vyznění úvodního katalogového textu Emila Filly i ohlasy z dobových periodik potvrzují a zdůrazňují zaměření na Ladovu volnou tvorbu.

Námětová rovina vystavených obrazů se ovšem nijak nelišila od Ladovy humoristické a ilustrátorské tvorby. Asi nejvýrazněji byly na výstavě zastoupeny krajiny, v nichž Lada zachycoval atmosféru střídajících se ročních období ve svých rodných Hrusicích a v jejich okolí. Na Ladův zájem o krajinu, její proměny a o život na venkově navázaly také ostatní dva celky, tvořené obrazy vesnického života a obrazy pohádkových bytostí.

Z dobových periodik a archiválií je patrné, že Ladovy obrazy byly vystaveny v 1. patře pražské budovy Mánesa. Bohužel ale nejsou známé podrobnosti o celkové podobě instalace. S největší pravděpodobností ji určili Miloš Malina, Václav Hejna a Josef Novák, kteří jsou v katalogu uvedení jako členové komise, jež výstavu připravila. Mimo nich je jako člen této komise v katalogu uveden i Emil Filla, při nahlédnutí do spolkových archiválií se ale ukazuje, že Fillova role mohla spočívat pouze v autorství katalogové stati, nikoliv v přímé participaci na podobě výstavy.

K návštěvnosti nejsou dohledatelná žádná relevantní data, diskutabilní je také to, jaký mohla mít výstava ohlas v laické, odborné a umělecké obci. Ladovu tvorbu a výstavu velmi kladně hodnotily recenze Zdeňka Hlaváčka v týdeníku Svět práce, Jiřího Kotalíka v deníku Práce a další texty v denících Lidová demokracie a Rudé právo. Zmiňovaný Zdeněk Hlaváček například o Ladovu dílu píše, že: „máloco k nám promlouvá tak jadrnou mateřštinou“ [Hlaváček 1946]. O něco příkřejší recenze publikovaná v Mladé frontě však o Ladově novější tvorbě uváděla, že „na pracích posledních tří let je zřejmá únava a suchost, násilné vymýšlení, opakování, které nedosahuje původní úrovně“. [ŠOL 1946]

Reflexe výstavy v jiných dobových kulturně zaměřených periodicích chybí a ukazuje se, že o něco větší ohlas patrně měly retrospektivní výstavy Jindřicha Štýrského a Jaroslava Krále, které Mánes pořádal v prakticky stejném čase jako Ladovu přehlídku. Reakce na Ladovo dílo a výstavu nezazněly ve spolkových Volných směrech, ani například v Listech, vedených Jindřichem Chalupeckým, nebo Obzorech. Podobně chladná zůstala i levicově orientovaná periodika – týdeník Tvorba v několika březových a dubnových číslech věnoval značnou pozornost zmiňované výstavě Jaroslava Krále, o Ladovi a jeho výstavě ale nijak nereferoval. Přetlak výstavní činnosti, který neprovázel pouze spolek Mánes, ale celou poválečnou výtvarnou scénu, se tak zcela jistě podepsal i na minimalizaci dopadu, který výstava Josefa Lady mohla mít.

Václav Šafka