Jubilejní výstava Umělecké besedy | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

V roce 1913 uplynulo padesát let od založení Umělecké besedy a všechny tři odbory tohoto spolku – literární, hudební i výtvarný – jubileum oslavily kromě vydání objemného spolkového sborníku [Jelínek 1913] také řadou akcí. Odbor výtvarný, poslední z jmenovaných „květů“, které ve znaku spolku symbolizují spojení literatury, hudby a umění, v rámci oslav uspořádal velkou výstavu ve všech výstavních sálech Obecního domu. Nešlo pouze o retrospektivní přehlídku padesáti let činnosti výtvarného odboru Umělecké besedy, ambicí pořadatele bylo také představit tvorbu svých současných členů, stejně jako svou bohatou osvětovou činnost. Výstava proto byla rozdělena do tří částí – dokumentační, retrospektivní a té, představující tvorbu soudobých členů Umělecké besedy, prezentovaných jako Kruh výtvarných umělců.

Po vstupu do expozice v Obecním domě se návštěvníkům otevřely nejprve sály, ve kterých byly představeny prémie vydávané Uměleckou besedou od roku 1865, dokumenty o činnosti spolku i ukázky pamětních desek a pomníků literátů, malířů či hudebních skladatelů, jejichž vznik Beseda iniciovala. Následovala retrospektivní část, tvořená díly z majetku samotného spolku, několika soukromých zapůjčitelů nebo Náprstkova muzea. Zahrnuti do ní byli i umělci, kteří nebyli členy Besedy, ale vystavovali s ní, včetně Adolfa Kosárka, který byl v době založení spolku už čtyři roky po smrti. Centrem této části výstavy se původně měla stát expozice výzdoby Národního divadla, jakožto nejdůležitějšího uměleckého počinu spolku i české umělecké scény ve sledovaném půlstoletí. Protože se ale autorům výstavy nepodařilo pro výstavu získat řadu děl, především z Moderní galerie, rozhodli se nakonec koncipovat ji historicky s vědomím, že půjde o pouhé „torso původně zamýšleného obrazu nepřímé činnosti výtvarného odboru Umělecké besedy“ [Jubilejní výstava 1913, nestr.].

Na neúplnost obrazu padesáti let existence výtvarného odboru Umělecké besedy poukazovali mnozí recenzenti, většinově ale retrospektivu hodnotili jako cenné shrnutí uměleckého dění a připomínku ohromného uměleckého vzepjetí v souvislosti s výzdobou Národního divadla, kterému byl i v pozměněné koncepci věnován největší prostor v této části výstavy. Chvályhodná je snaha upřít pozornosti i na méně známé autory (vedle velkých jmen jako Josef Mánes, Václav Brožík nebo Julius Mařák tu vystavovali například žánrista Jan Popelík, Haushoferův žák Bohuslav Kroupa nebo jihočeský malíř Josef Jakší). Stejně tak je zajímavá snaha autorů zahrnout „objekty nemající sice významu pro historii českého umění, charakterizující ale úroveň vnitřní činnosti výtvarného odboru v minulosti“ [Jubilejní výstava 1913, nestr.].

Nejbouřlivější reakce v dobovém tisku vzbudila třetí část výstavy, představující tvorbu Kruhu výtvarných umělců, který se ve výtvarném odboru Umělecké besedy zformoval v roce 1910. Jeho členové zde své práce vystavili anonymně, odvolávajíce se na raně křesťanské a „primitivní“, nesignované umění. Pod jménem byly v katalogu výstavy uvedeny pouze práce Mikoláše Alše, k jehož dílu se umělci sdružení kolem Jaroslava Jareše hlásili. Vedle něj recenzenti bezpečně rozeznali ještě sochy Františka Bílka. Ostatní z necelé čtyřicítky děl vystavených v osmém sále zůstaly pro dobový tisk anonymní. Na fotografiích instalace lze rozpoznat také díla Vojtěcha Sapíka nebo Augusty Nekolové, kteří se jako členové Umělecké besedy podíleli na koncepci výstavy, a lze předpokládat, že mezi anonymními autory z Kruhu výtvarníků nechyběl ani Jaroslav Jareš. „Domýšlivé“ srovnání soudobé tvorby s díly „anonymních gotiků“ některé kritiky přímo rozčílilo [Laurin 1913], podle jiných jen poukázalo na fakt, že sláva Umělecké besedy již několik let postupně pohasíná a ani současná mladá generace, skrze kterou měl spolek znovu nabrat dech, nemůže představit dostatečně kvalitní tvorbu, a tak se raději schovává za anonymní prezentaci.

Všechny tři části výstavy byly instalovány v kulisách, které do Obecního domu už o rok dříve navrhl Pavel Janák a následně doplnil Josef Gočár pro výstavy Skupiny výtvarných umělců. Kubistické zastropení sálů a výstavní panely i sokly potažené režným plátnem pro Jubilejní výstavu Umělecké besedy upravil její člen a tehdy čerstvý absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové Čeněk Vořech. Mladý architekt ve složitě členěném prostoru vytvořil ještě více zákoutí a výklenků pro prezentaci maleb i uměleckého řemesla. Výsledkem byla soudě dle dochovaných fotografií, z nichž mnoho bylo během trvání výstavy publikováno v obrázkovém týdeníku Světozor, koncepčně jednotná, uzavřená výstavní architektura, připomínající především v soudobé části expozice jakési katakomby. Jejím mínusem však byl podle dobových recenzí nedostatek světla [Anonym 1913, s. 164].

S více než třemi sty vystavených děl byla Jubilejní výstava Umělecké besedy jednou z největších výstav, které se toho roku v Praze konaly. Nejen proto, ale zejména kvůli padesátiletému výročí založení celého spolku, který hrál výraznou roli v českém uměleckém životě druhé poloviny 19. století, jí byla v dobovém tisku věnována poměrně velká pozornost – deníky jako Právo lidu nebo Národní listy na ni skrze krátké zmínky zvaly několikrát do týdne. Přestože pražské uměnímilovné publikum mohlo na přelomu 19. a 20. století vidět pár velkých retrospektivních výstav zahrnujících desítky let českého umění, například v rámci Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 nebo Jubilejní výstavy Krasoumné jednoty v roce 1908, byly obdobné velké přehlídky v dobové výstavní praxi spíše výjimkou. Z úvodního textu výstavního katalogu i zmínek o výstavě v tisku je patrné, že její autoři hledali spíše nejistě koncept, jak padesát let fungování výtvarného odboru, současnou tvorbu jeho členů a k tomu i další činnosti spolku v rámci výstavy představit. Výstava nakonec svým obsahem i ohlasy ukázala rozpor mezi slavnou a uznávanou tradicí Umělecké besedy na jedné straně a velmi opatrným, nejistým přijetím tvorby jejích aktuálních členů na druhé.

Tereza Štěpánová

Citovaná literatura

Jelínek 1913: Hanuš Jelínek (ed.), Padesát let Umělecké besedy 1863–1913, Praha 1913

Jubilejní výstava 1913: Jubilejní výstava Umělecké Besedy v Obecním domě u Prašné brány, březen–duben 1913 (kat. výst.), Praha 1913

Laurin 1913: Arne Laurin, Jubilejní výstava „Umělecké Besedy“, Rozvoj VII, 1913, č. 15, 11. 4., s. 3–4

Anonym 1913: Anonym, Jubilejní výstava Umělecké besedy, Volné směry XVII, 1913, č. 1, s. 163–164

Další literatura

Eva Petrová – Ludvík Ševeček, Umělecká beseda 1863–2003 (kat. výst.), Praha 2003, s. 40

F. V. Mokrý, Dvacet let života výtvarného odboru Umělecké besedy, in: František Skácelík, Sedmdesát let Umělecké besedy 1863–1933, Praha 1933, s. 52–74