Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Pražská výstava Maxima Kopfa a Mary Duras v Rudolfinu je zajímavá tím, že se na ní domácímu publiku poprvé společně představili dva mladí progresivní zástupci německy hovořící umělecké scény, oba absolventi pražské akademie výtvarných umění, kteří se po pěti letech úspěšných zahraničních pobytů rozhodli vrátit do Prahy a tímto vystoupením se etablovali na tuzemské výtvarné scéně, což následně strvdily nákupy jejich děl z této výstavy do sbírek Moderní galerie. Ambice obou umělců dokládal i na svou dobu nadstadardně provedený katalog, do nějž napsal průvodní studie k oběma umělcům historik umění Antonín Friedl a jehož podobu Kopf z Paříže pečlivě konzultoval. Katalog vyšel v české a německé mutaci, což bylo pro výstavy v Krasoumné jednotě typické, nicméně svojí podobou s reprodukcí na titulní straně běžnou, úsporněji řešenou produkci výstavních katalogů převyšoval. Svým celkovým vyzněním zřetelně prezentoval internacionální, veskrze umělecký a apolitický postoj obou vystavujících, vzdálený náznakům ublíženectví či nacionálního patosu, což byl podtext charakteristický pro část dobové regionální německočeské produkce.

Výstavu na rozdíl od řady jiných dobových prezentací českých Němců reflektovala vcelku hojně také česky psaná média, ačkoli největší prostor věnovaly prezentaci německy tištěné deníky Prager Tagblatt a Deutsche Zeitung Bohemia. Z dnešního pohledu není bez zajímavosti ani veskrze maskulinní recepce uměleckého páru. Nejen katalog, ale kompletně všechny novinové recenze začínaly příběhem a tvorbou Maxima Kopfa a taktéž zcela shodně mu vždy věnovaly větší prostor. Jedinou proporční výjimkou byly v tomto směru obě úvodní Friedlovy eseje v katalogu. Z nich také viditelně čerpali novinoví recenzenti, kteří shodně referovali o okolnostech pětiletého zahraničního působení obou vystavujících, o povaze jejich vystavených děl a o tom, jak se na nich podepsaly zahraniční vlivy. Nikdo z recenzentů se však blíže nevěnoval výstavě jako takové, jak je nainstalovaná, navštívená ano se nezamýšlel nad jejím vyzněním. V katalogu není autorství konceptu výstavy uvedeno a nezmiňují jej ani recenzenti. Koncept vznikal ve spolupráci Maxima Kopfa a zástupců Krasoumné jednoty. V pozůstalosti Mary Duras ani Maxima Kopfa se žádné osobní svědectví nedochovalo a tak jsme při rekonstrukci zatím odkázáni na katalog a dobová periodika.

Mary Duras vystavovala 14 soch převážně z pařížského období 1924–1927, v sádře, bronzu, pálené hlíně a v mramoru, u pěti z nich měla v katalogu uvedeny varianty v různých technikách. Přibližně polovina děl byly drobnější studie. Nejdražším dílem byla mramorová Meditace nabízená za 15 tisíc korun. Moderní galerie posléze zakoupila 17. 7. 1927 tři sochy prezentované na výstavě, bronzovou Masku a sádrové sochy Potrét Mme B. a Portrét Mme C., které byly v katalogu výstavy uvedeny jako neprodejné. Tvorba Mary Duras obecně méně dráždila, její klasizující produkce byla přijímána recenzenty na obou stranách jazykového spektra. „Mary Durasová, Štursova žačka, bude dobrou sochařkou. Její dosavadní díla jsou plna plastického vzruchu, jsou dobře postavena, jsou oduševnělá a jsou skutečnými výtvarnými díly bez vedlejších literárních přídavků. Cítíte v nich dobrou Štursovu školu, i odlesk velkého tradičního sochařství francouzského…,“ uvedl František V. Mokrý [Mokrý 1927].

Z katalogu vyplývá, že Kopf vystavil celkem 55 děl, všechny byly prodejné. Techniky nebyly uvedeny, ale z cen a podle názvů děl lze při znalosti Kopfova díla odvodit, že převažovaly obrazy, kterých bylo více než tři desítky. Zbytek tvořily kresby a patrně i několik grafických listů. Kopf se prezentoval díly, která vytvořil během pobytu v USA, v Paříži a během cesty do Tichomoří na Tahiti a Markézské ostrovy. Jednalo se o práce na první pohled výrazně odlišné od spirituálně laděné tvorby počátku dvacátých let, jíž vystavoval v Praze na výstavách skupiny Die Pilger. Recenze vesměs více oceňovaly jeho americkou tvorbu než díla z Tichomoří. „Lépe mu sedí New York se stavbami, lešeními, mosty, konstrukcemi a reklamami, jimiž směle a rušně se plní obraz, jehož geometričnost je při tom oživena hemživým pohybem života ulic a staveb, davy, spěchem i technikou,“ glosoval Kopfovu tvorbu nepodepsaný komentátor Lidových novin, patrně Josef Čapek [Anonym 1927]. Nejdražším nabízeným dílem byl dnes blíže neurčený obraz Večer (Tahiti) s cenou 10 000 korun, následovaly americké obrazy Times Square (8 000 K) a Columbus Circle N. Y. (6 000 K). Times Square zakoupila Moderní galerie 17. 4. 1927 za požadovaných 8 tisíc korun. Spolu s ním získala téhož dne do sbírek ještě dvě Kopfovy na výstavě prezentované kresby uhlem, Akt a Lidé [ANG, fond Moderní galerie, nákupy obrazů německé sekce]. 

Společná výstava Maxima Kopfa a Mary Duras nebyla jedinou výstavou uměleckého páru uspořádanou ve dvacátých letech na půdě Krasoumné jednoty. Svým ohlasem, prodejním úspěchem, ale také spoluprací s Antonínem Friedlem však byla výjimečná. Výstava dobře ilustruje multietnickou dramaturgii Krasoumné jednoty i její snahu dávat prostor mladému umění, včetně toho, vznikajícího v zahraničí. Podobným, byť méně opulentním případem byla o dva roky dříve společná výstava Charlotte Radnitz a Richarda Schröttera, kdy se rovněž jednalo o prezentaci v zahraničí činných českých Němců (v Benátkách a v Paříži) a také od nich zakoupil práce německý odbor Moderní galerie. Na rozdíl od Schrötterových se však Kopf a Duras v dalších letech stali tahouny pražské německy hovořící výtvarné scény a dokázali společnou prezentaci zopakovat ještě i roku 1931, v tom okamžiku již jako etablovaní umělci okruhu Prager Secession. Výstava dokládá sebevědomí a organizační schopnosti obou autorů, kteří na rozdíl od desítek jiných dokázali nabídnout dostatečné množství kvalitních děl a vykomunikovat na dálku se zástupci Krasoumné jednoty jejich uvedení v nejvýznamnějších výstavních prostorech tehdejšího Československa. 

Ivo Habán

Citovaná literatura

Anonym 1927: Anonym [patrně Josef Čapek], Maxim Kopf v Krasoumné Jednotě, Lidové noviny 35, 1927, č. 139, 18. 3., s. 7

Mokrý 1927: Frant. V. Mokrý [František Viktor Mokrý], Malíř Maxim Kopf a sochařka Mary Durasová, Venkov, 1927, 18. 3., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/1, novinové výstřižky z let 1916–1928

Další literatura

Ivo Habán, Mary Duras, Liberec – Řevnice 2014

Ivo Habán, Junge Kunst: mezi Francií a německou novou věcností, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 104–117

Anna Janištinová, Praha a Čechy, in: Hana Rousová (ed.) Mezery v historii, Polemický duch Střední Evropy – Němci, Židé, Češi (kat. výst.), Praha 1994, s. 44–53

Archivní zdroje

Korespondence Moderní galerie s Maximem Kopfem 1921–1937, Archiv Národní galerie, fond Moderní galerie, sign. AA 1362/3, č. 133

Korespondence Krasoumné jednoty s Maximem Kopfem, Archiv Národní galerie, fond Krasoumná jednota, sign. AA1891/1 a AA 1891/2

Anonym, Maxim Kopf und Mary Duras, Deutsche Zeitung Bohemia 100, 1927, č. 56, 8. 3., s. 5

Anonym, Maxim Kopf und Mary Duras, Deutsche Zeitung Bohemia 100, 1927, č. 58, 10. 3., s. 6

Anonym, Kopf - Duras - Ausstellung, Deutsche Zeitung Bohemia 100, 1927, č. 63, 16. 3., s. 6

Anonym, Die Kopf – Duras-Ausstellung, Deutsche Zeitung Bohemia 100, 1927, č. 66, 19. 3., s. 5

Anonym, Kopf-Duras-Ausstellung, Deutsche Zeitung Bohemia 100, 1927, č. 69, 23. 3., s. 6

Anonym, Maxim Kopf a Mary Důrasová, Čech, 1927, 6. 4., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/1, novinové výstřižky z let 1916–1928