Mexická grafika | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

V září 1948 uspořádalo Sdružení českých umělců grafiků Hollar výstavu Mexická grafika, která představila díla umělců z Dílny lidové grafiky (Taller de Gráfica Popular), založené v Ciudad de México v roce 1937 umělci Leopoldem Méndezem, Pablem O’Higginsem, Luisem Arenalem, Alfredem Zalcum, Ignaciem Agirrem a dalšími. Dílna sympatizovala s pozemkovými a sociálními reformami vlády mexického prezidenta Lázara Cárdenase (1934–1940) a jejím hlavním účelem bylo, aby umění – zejména snadno reprodukovatelné dřevoryty a linoryty – sloužilo revolučním sociálním a antifašistickým cílům, včetně tvorby a tisku plakátů a transparentů. Po druhé světové válce dílna přijala za své členky první ženy, mj. v Mexiku žijící umělkyně pocházející z USA – Marianu Yampolsky nebo Elizabeth Catlett. Počátkem studené války, tedy v době konání pražské výstavy, dílna prosazovala politická témata zahrnující široký záběr od podpory stávkujících horníků a práv příslušníků domorodých národů žijících převážně na venkově až po anti-imperialismus, jenž lze nejlépe dokumentovat pozdějšími protesty proti převratu v sousední Guatemale v roce 1954. V grafikách z produkce dílny, které nebyly explicitně politicky angažované, pak převládala sociálně kritická tematika, což bylo v Československu na podzim roku 1948 velmi aktuální. Po Praze výstava putovala do Oblastní galerie v Liberci (31. 10. – 14. 11. 1948) [Mexická grafika, AbArt] a pravděpodobně i po dalších městech v Československu než v letech 1949–1950 pod polským názvem Wystawa grafiki meksykańskiej v putování pokračovala po několika polských městech (Poznaň, Sopot, Lodž, Vratislav, Varšava, Krakov, Štětín, Jelenia Góra, Bydgoszcz) včetně výstavy v Národním muzeu ve Varšavě (prosinec 1949), které v květnu 1950, ještě během putování výstavy po Polsku, celý konvolut zakoupilo do své sbírky za 600 amerických dollarů [Szydłowska-Schiller 2026].

Ačkoliv se výstava mexické grafiky konala půl roku po komunistickém převratu v Československu, její kořeny sahají do doby před převratem. Organizátorem výstavy a autorem katalogového textu byl Norbert Frýd (1913–1976), přeživší holokaustu, po roce 1945 kulturně propagační referent [Čivrný 2000, s. 101] a v letech 1947–1951 československý kulturní atašé v Mexiku, později činný jako spisovatel. Frýdův zájem o mexické umění se patrně prohloubil během několikatýdenního pobytu umělce a diplomata Adolfa Hoffmeistera (1902–1973) v Mexiku, který se tam jako delegát zúčastnil druhého zasedání Generální konference Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO). Spolu s Frýdem, s nímž pak udržoval přátelské vztahy po zbytek života, Hoffmeister na sklonku roku 1947 procestoval i část země mimo hlavního města [Hoffmeister 1963, s. 137]. V následujících letech na sebe Frýd vzal roli propagátora mexické grafiky a umění obecně. Po výstavě v Síni Hollara následovala reportážní kniha Mexiko je v Americe (Praha 1952) s grafikami Alberta Beltrána, Leopolda Méndeze, Alfreda Zalceho a Elizabeth Catlett, v roce 1954 druhá výstava s názvem Mexická grafika a podtitulem Taller de Gráfica Popular v pražském Mánesu (červen–červenec 1954) a následně v Domě umění města Brna (5. září – 3. října 1954). Krátce poté vyšla kniha Mexická grafika (Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955), která kromě grafiky v názvu představila i hnutí mexického muralismu. V lednu následujícího roku pak Frýd za československou kulturní veřejnost „pozdravil“ rozsáhlejší putovní výstavu Mexické výtvarné umění v Domě umění města Brna (22. ledna – 26. února 1956), která následně otevřela v pražském paláci Žofín (9. března – 4. dubna 1956). Touto výstavou prezentace mexického umění v Československu vyvrcholila představením nejenom grafiky ale zejména obrazů od mimo jiné tzv. „velké trojky“ – Diega Rivery, Josého Clementa Orozca a Davida Alfara Siqueirose. U příležitosti této výstavy si československé Ministerstvo školství a kultury vyžádalo ke koupi větší množství grafik. Akviziční komise Národní galerie v Praze vybrala jedenáct grafik: po jedné grafice od Angela Bracha, Sarah Jiménez, Arthura G. Bustose, Andrey Goméz a Alberta Beltrána, a po dvou tiscích od Mariany Yampolsky, Maríi Luisy Martín a Leopolda Méndeze, tedy z velké části členů Dílny lidové grafiky, kteří vystavovali již na výstavě v Síni Hollaru v roce 1948.

Výstavu mexické grafiky v Síni Hollaru navštívila i vedoucí osobnost Dílny lidové grafiky Leopoldo Méndez (1902–1969), který byl na výstavě počtem svých grafik nejvíce zastoupeným autorem [Mrkvička 1948–1949, s. 101]. Méndez Prahu navštívil po Světovém kongresu intelektuálů na obranu míru (25. – 28. srpna 1948) v polské Vratislavi, mezi jehož delegáty patřili také výrazní levicoví umělci jako Pablo Picasso, Fernand Léger, Renato Guttuso nebo Max Pechstein, a spisovatelé jako Pablo Neruda, Jorge Amado, Aimé Césaire, Louis Aragon nebo Paul Éluard. Ačkoliv mnoho z delegátů kongresu organizovaného Sovětským svazem bylo členy komunistické strany, Méndez z komunistické strany již v roce 1946 vystoupil, aby v roce 1948 vstoupil do nové socialistické strany Partido Popular. To ale nebránilo tomu, aby mu byla v roce 1952 za jeho pacifistické grafiky udělena Mezinárodní Stalinova cena míru na jednom z dalších kongresů ve Vídni, po němž v květnu 1952 jako člen mexické delegace opět navštívil Československo [Zpráva o pobytu mexické delegace v ČSR, 1952]. Na přelomu 40. a 50. let Méndez opakovaně spolupracoval s filmem a výstava v Hollaru tak představila i jeho tehdy aktuální cyklus deseti grafik Río Escondido (1948) [č. kat. 58, bez uvedení názvu], které vznikly jako celoplošné pozadí pro titulky stejnojmenného celovečerního filmu režiséra Emilia „el Indio“ Fernandéze, jenž představoval první z početné řady Méndezových spoluprací s filmaři. V roce 1972 pak Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze uspořádala Méndezovu posmrtnou výstavu, na níž představila 40 umělcových grafik doprovozených úvodním slovem Alberta Beltrána, rovněž klíčové postavy Dílny lidové grafiky.

Stejně jako pozdější výstavy mexického umění v 50. letech představila i tato první výstava díla politicky a sociálně angažovaných umělců, které byly v některých ohledech blízké meziválečnému československému sociálnímu umění a poskytovaly tak alternativu k sovětskému socialistickému realismu prosazovanému v Československu po roce 1948. Právě v tomhle ohledu lze vidět význam výstavy mexické grafiky jako výsledku snažení jednotlivců jako byl Norbert Frýd, kteří ačkoliv v době stalinismu patřili k establishmentu, neztotožňovali se s jeho estetikou a nabízeli politicky obhajitelné alternativy v dílech umělců oceňovaných Sovětským svazem jako Leopoldo Méndez.

Rado Ištok

Citovaná literatura

Čivrný 2000: Lumír Čivrný, Co se vejde do života, Praha 2000

Hoffmeister 1963: Adolf Hoffmeister, Mrakodrapy v pralese, Praha 1963

Mexická grafika, AbArt: Mexická grafika, AbArt, https://cs.isabart.org/exhibition/33025

Mrkvička 1948–1949: Otakar Mrkvička, Mexická grafika, Hollar: čtvrtletní sborník grafické práce XXI, 1948–1949, č. 3, s. 93–105

Szydłowska-Schiller 2026: Katarzyna Szydłowska-Schiller, Prints of Revolution: Mexican Graphic Art at the National Museum in Stalinist Warsaw, rukopis eseje odevzdané k publikování v připravované knize o mexickém umění ve středo-východní Evropě redigované Karolinou Zychowicz, vyjde v průběhu roku 2026

Další literatura

Norbert Frýd, Mexická grafika, Praha 1955

Mexická grafika (kat. výst.), Praha: Ministerstvo kultury / Ústřední svaz československých výtvarných umělců, 1954

Wystawa grafiki meksykańskiej (kat. výst.), Varšava: Muzeum Narodowe, 1949

Archivní zdroje

Zpráva o pobytu mexické delegace v ČSR z 20. června 1952, Archiv Ministerstva zahraničních věcí, TO-O Mexiko 1945–1959, karton 5, č. 121.358/52-ABO/2 ze dne 25. června 1952.