Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Brněnský Dům umělců představoval nejzajímavější výstavní prostor ve městě. Spolu s ostravským Domem umělců a několika dalšími místy v Olomouci a v Opavě byl i celkově nejlepším výstavním prostorem na Moravě a v českém Slezsku v meziválečném období. Během třicátých let se dramaturgie Moravského uměleckého spolku ustálila ve schématu pravidelných kolektivních přehlídek převážně německojazyčných uměleckých sdružení. Nevelký počet zbývajících termínů vyplnily výstavy významných zahraničních hvězd a prezentace nejúspěšnějších umělců a umělkyň z regionu. Pozornost byla věnována jak vysloveně brněnské scéně a osobnostem z geograficky nejbližšího okolí, tak perspektivě Brna jako zemského centra, které nabízelo výstavní příležitosti nejlepšímu umění z Moravy i Slezska. Prosadit se samostatně do Domu umělců větším souborem prací nebylo úplně jednoduché. V listopadu 1936 se to po deseti letech aktivního působení na brněnské umělecké scéně podařilo brněnskému rodáku Oskaru Spielmannovi (1901–1974). 

Spielmann se v Domě umělců prezentoval v rámci společné výstavy s Marií Ehlerovou, činnou v Třebíči, profesorem Edmundem Pick-Morino, rodákem z Komárna činným v Paříži a s malířkou Friedou Salvendy, pohybující se mezi Prahou, Slovenskem a Vídní. Jednalo se o čtyři blíže nesouvisející prezentace současného umění. Účast Marie Ehlerové dobře ilustruje kosmopolitní přístup dramaturgie Moravského uměleckého spolku, který se sice primárně orientoval na produkci německy hovořící výtvarné scény, ale neuzavíral se ani etnicky českému umění z regionu ani prezentaci zahraničního umění. V rámci čtveřice vystavujících zaujímala Spielmannova produkce největší prostor, dominovala počtem děl a je jí proto věnováno heslo. V parteru probíhala ještě výstava brněnského malíře Otto Ernegga, který zde měl deset akvarelů a tři kresby uhlem. Seznam jeho děl byl do katalogu přiložen na volném listu.

Výstava Oskara Spielmanna volně navázala na model úspěšné prezentace „exotického“ (z pohledu brněnského publika) materiálu ze vzdálených zemí, jako byla (vyprodaná) výstava blízkovýchodní tvorby Ludwiga Bluma (Dům umělců, 1923), nebo např. pražské výstavy Maxima Kopfa v Krasoumné jednotě (1927, 1935), na nichž představil tvorbu z Tichomoří. V případě Spielmanna se jednalo o rekapitulaci jeho severoafrické produkce vytvořené v rozmezí let 1931 až 1936. Geograficky převažovala tvorba z Alžírska, kam umělec odcestoval v létě 1931 z Francie s pomocí stipendia ministerstva školství a národní osvěty a kde strávil většinu uvedeného období. Kromě toho cestoval také do dalších zemí Maghrebu, do Maroka a Tuniska, odkud rovněž čerpal náměty svých prací, stejně tak jako z cesty po Středomoří roku 1934. Celkem prezentoval 69 olejomaleb, 12 kvašů a v katalogu blíže nespecifikované množství akvarelů, kreseb a grafik. Mezi malbami se jednalo jak o oleje na plátně, tak o četné práce na kartonu. Z hlediska námětů šlo o portréty, městské scenérie a figurální kompozice. Spielmann zachytil atmosféru a každodenní život velkých měst (Alžír, Oran, Marrakéš, Meknes, Fez, Rabat, Tunis), ale cestoval také do vnitrozemí. Již v roce 1932 navštívil alžírské pouštní město Biskra. Řadu obrazů vytvořil v proslulé alžírské pouštní lokalitě Bou-Saâda a v okolních oázách Tolga, Ouled Djellal, El Hamel či Djelfa, kam cestovala řada evropských umělců za kouzlem kultury žen kmene Ouled Naïl, která se však stávala ve Spielmannově době již poněkud zprofanovanou atrakcí.

Spielmannovy interpretace severoafrického prostředí vycházely z každodenní reality alžírské či marocké společnosti koloniálního období. Realitou však zároveň úspěšně manipuloval a pohyboval se často až na hranici pohádky a snění, tak jako tomu bylo i v případě jeho romantických kompozic vytvořených v Brně na sklonku dvacátých let. Tato poloha dobře konvenovala s fantazijní představivostí středoevropského publika, dobovým zájmem o cestopisy, exotiku a rovněž zájmem o skutečné cestování na sever Afriky, které bylo v průběhu třicátých let velmi populární a pro určitou část společnosti i cenově dostupné. Alžírsko třicátých let bylo ovládané Francií a zejména města na pobřeží měla v řadě ohledů silně evropský charakter.

Brněnskou výstavu doprovodil jednoduchý osmistránkový katalog výškového formátu (1/3 A4), sešitý sponkami. Obsahoval jen názvy a čísla vystavených děl. Výstavu reflektovala zejména brněnská média, německy i česky tištěná. Recenze byly pozitivní. Věnovaly se převážně informacím o alžírském kontextu a charakteristice Spielmannovy produkce, jako v případě J. B. Svrčka, který mj. uvedl: „Nespokojuje se však pouze se zrakovým tlumočením barevných nálad, ale vkládá do obrazů krajin, komponovaných v delikátních bílých nebo zase hnědých tónech, subjektivní barevné zření citově transponované.“ Kritika se týkala jen dílčích momentů, např. „eroticky smyslné vtíravosti“ aktů, na niž upozornil Antonín Friedl.

Pozornost upřená na Spielmanna poté pokračovala v návaznosti na přesun prezentovaného severoafrického souboru do Prahy, do prostorů Krasoumné jednoty v Pštrossově ulici, kde měl Spielmann samostatnou výstavu v době od 16. 12. 1936 do 12. 1. 1937. Poté byla výstava reprízována pod názvem Obrazy ze severní Afriky ještě i v Bratislavě, v prostorách tamního uměleckého spolku [Pressburger Kunstverein] v Kapitulské ulici (4. –17. 2. 1937). Přinejmenším desítka vystavených děl našla nové majitele mezi převážně brněnskými soukromými sběrateli, olej na kartonu Alžírský přístav zakoupila Moderní galerie.

Tři po sobě následující výstavy v Brně, Praze a Bratislavě představují z pohledu individuální prezentace umělce v konstelaci meziválečného uměleckého provozu na československé scéně pozoruhodný, a ne zcela běžný moment. Spielmann měl štěstí, že se mu podařilo tyto přehlídky dojednat ještě v době před mnichovskými událostmi a na rozdíl od řady jiných, umělecky solidních německy hovořících vrstevníků této pomyslné mety dosáhl, k čemuž mu nepochybně dopomohla i severoafrická tematika jeho prací. 

Díla zapůjčená ze soukromí se ještě podařilo vrátit majitelům. Spielmann však s pomocí dalšího stipendia odcestoval v roce 1937 opět do Alžírska. Do Československa se již nikdy nevrátil a svá zbývající díla si nevyzvedl. Řada jeho příbuzných tragicky zahynula nebo trpěla během holokaustu a po roce 1945 se mu možnost prezentace v Československu nadlouho v podstatě uzavřela.

Ivo Habán

Literatura

Ivo Habán, Oskar Spielmann. Brno Alger Toulon, Arbor vitae, v Řevnicích 2023

Ivo Habán, Na dohled Vídně, ve stínu Prahy? Mährischer Kunstverein a Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens „Scholle“, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 60–79

Ivo Habán, Brněnský dům umělců jako výstavní centrum německy hovořících umělců z Moravy, Slezska a Čech, in: Lubomír Slavíček, Janá Vránová (eds.), 100 let Domu umění města Brna (kat. výst.), Brno 2010, s. 71–96

Jitka Sedlářová, Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“ – dějiny spolku německomoravských výtvarných umělců v letech 1909–1945, in: Jana Vránová – Lubomír Slavíček (ed.), 90 let Domu umění města Brna. Historie jednoho domu. Architektura, historie, výstavy, kulturní činnost 1910–2000, Brno 2000, s. 45–63

Petr Spielmann, Oskar Spielmann v Alžíru: Několik myšlenek o malíři Oskaru Spielmannovi v Alžíru na základě jeho korespondence se svým starším bratrem Pavlem, mým otcem, in: Anna Habánová – Ivo Habán (eds.), Na cestách: impulzy zahraničních kulturních prostředí v tvorbě německy hovořících umělců a umělkyň z Čech, Moravy a Slezska / Auf Reisen: internationale Kulturimpulse im Schaffen deutschsprachiger Künstler und Künstlerinnen aus Böhmen, Mähren und Schlesien, Liberec 2015, s. 64–76

Archivní zdroje

Petr Spielmann Archiv, pozůstalost umělce

Anonym, Oskar Spielmann „Lachende Maurin“, Tagesbote 86, 1936, č. 506, 3. 11., s. 3

E. Dostál, Moravské noviny, 1936, 7. 11., výstřižek v pozůstalosti OS, Petr Spielmann Archiv

[Dr. Kopa], Čtyři soubory v Künstlerhause, Moravské Slovo, 1936, 6. 11., výstřižek v pozůstalosti OS, Petr Spielmann Archiv