Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Paula Signaca (1863–1935) uspořádaná na podzim 1924 Spolkem výtvarných umělců Mánes představila na šedesát kreseb a akvarelů tohoto významného malíře, jednoho ze zakladatelů francouzského moderního umění, spojovaného s neoimpresionismem. Jednalo se o první a dosud jedinou monografickou výstavu věnovanou v českých zemích tomuto umělci, ale jeho dílo zde nebylo neznámé. Signac byl zastoupen již na výstavě Francouzští impresionisté v roce 1907 dvěma akvarely a dvěma obrazy. V roce 1913 byl na stránkách Volných směrů publikován překlad úryvku ze Signacova teoretického spisu o neoimpresionismu s ukázkami jeho děl a prací jeho souputníka Georgese Seurata. Přehlídce malířových prací na papíře v roce 1924 bezprostředně předcházela Výstava francouzského umění XIX. a XX. století, uspořádaná SVU Mánes v Obecním domě na jaře 1923. Ta se stala důležitým momentem v kulturní historii mladého československého státu, protože mnoho děl zde vystavených bylo téhož roku zakoupeno do sbírek Moderní galerie, předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze. Signac zde vystavoval tři obrazy a dva akvarely, které se však nestaly předmětem akvizice Moderní galerie.

Signacova výstava kreseb a akvarelů se v roce 1924 odehrávala v Síni Mánesa postavené v rondokubistickém stylu podle plánů architekta Josefa Gočára v roce 1921, nacházející se ve Vodičkově ulici ve dvoře č. p. 38. Zapůjčitelem celého souboru děl byl vídeňský galerista Otto Nierenstein (1894–1978), který v roce 1923 založil ve Vídni Neue Galerie, propagující rakouské moderní umělce – Egona Schieleho, Gustava Klimta, Richarda Gerstla, či Alfreda Kubina, a jiné evropské tvůrce – Vincenta van Gogha, Edvarda Muncha a další. Nierenstein organizoval své výstavy jako putovní, a kromě své vlastní galerie je nabízel i do dalších institucí. Podobně tomu bylo také v případě přehlídky děl Paula Signaca, která byla v roce 1924 představena hned v několika městech – ve Vídni, v Berlíně, v Drážďanech a v Mnichově. Praha se stala zastávkou na trase mezi Drážďanami a Mnichovem, jak se dovídáme z korespondence Otty Nierensteina se SVU Mánes, dnes uchované v Archivu hl. m. Prahy.  Ke kontaktu vídeňského galeristy s českým uměleckým spolkem došlo patrně prostřednictvím sochaře Jana Štursy, člena Mánesa, profesora a rektora AVU, kterého Nierenstein zmiňuje v jednom z dopisů. Po několika změnách data konání bylo nakonec rozhodnuto, že se výstava bude konat od 15. do 29. října a také byly dohodnuty náklady, které zaplatí spolek za její transport. Otto Nierenstein SVU Mánes následně nabízel také výstavu Oskara Laskeho, o kterou však nejevil pražský spolek zájem a chtěl, aby v Čechách představil jiné autory. K další spolupráci však již patrně nedošlo. Ve třicátých letech v době sílícího antisemitismu si Nierenstein, který byl židovského původu, změnil jméno na Otto Kallir, pod kterým se prosadil jako úspěšný galerista ve Spojených státech, kam odešel v roce 1939.

Výstava představila Signacovu krajinářskou tvorbu, především akvarely zachycující pobřežní krajiny s loděmi, které maloval přímo z paluby při plavbách po moři a vodních tocích. Výstavní katalog, který čítal 59 položek, obsahoval kromě názvu Signacových děl také cenu ve francích, bohužel nespecifikoval u jednotlivých děl techniku ani datum vzniku. K vídeňské repríze Signacovy výstavy v Neue Galerie Otto Nierenstein vydal katalog se studií o malíři z pera Claudea Rogera-Marxe ve francouzštině a němčině, kterou doprovázely černobílé reprodukce akvarelů. Katalog byl opatřen také seznamem exponátů rozdělených dle technik a v některých případech také datovaných. Ze srovnání s vídeňským katalogem vyplývá, že většina děl Paula Signaca vystavená též v Praze byla provedena technikou akvarelu. Část z těchto děl pocházela z let 1923-1924, není tedy vyloučeno, že tento soubor získal Nierenstein přímo od malíře, či od jemu blízkého prostředníka.

Výstava, která trvala čtrnáct dnů, byla v dobovém tisku hodnocena jako důležitý počin, který představuje dílo předního francouzského moderního umělce: „Výstava akvarelů Paula Signaca v Síni Mánesa jest jedním z nejvzácnějších a nejvýznamnějších souborů uměleckých, které byly v Praze vystaveny,“ [Národní listy, 22. 10. 1924]. Jen několik obsáhlejší recenzí připomnělo význam tohoto malíře pro moderní malířství a poukázalo na výtvarné působení Signacových akvarelů, které umělec pojímal jako samostatná umělecká díla [Harlas 1924, Marek 1924a, Marek 1924b]. Přestože dle Josefa R. Marka výstava nebyla dosti navštěvovaná a sály doslova „zely prázdnotou“ [Marek 1924a], neunikla pozornosti sběratelů ani nákupní komise Moderní galerie.

Moderní galerie, která v té době nevlastnila žádné ze Signacových děl, viděla příležitost obohatit právě budovanou sbírku francouzského moderního umění o práce dalšího významného malíře, a to hned pěti akvarely. Čtyři krajiny a jedno zátiší, které Moderní galerie z výstavy zakoupila, jsou dnes součástí Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze. Akvarel zachycující lodě v přístavu s názvem Lomalo (inv. č. K 18261) byl uveden v katalogu z roku 1924 pod č. 4; výjev z atlantského pobřeží, Croix de Vie (inv. č. K 18262), pod č. kat. 19; zobrazení města Rouen (inv. č. K 18263) pod č. kat. 20; motiv od řeky Seiny, Petit Andely (inv. č. K 18264), pod č. kat. 25 a poslední dílo, Zátiší se džbánem (inv. č. K 18265) pod č. kat. 47. Z výstavy Signacových děl z roku 1924 patrně pocházejí také další dva akvarely, které se dnes nacházejí v Památníku národního písemnictví a byly součástí a původně byly součástí sbírky Jiří Karáska ze Lvovic. Byly jimi výjevy Bagr na Seině (inv. č. IK 5837), který v katalogu z roku 1924 odpovídal jednomu ze zobrazení Paříže, a Motiv z Bosporu (inv. č. IO 728), uvedený pod č. kat. 9 jako Stamboul. Celkem se v Praze prodalo devět Signacových prací na papíře, které se dostaly do Moderní galerie a soukromých sbírek (dva poslední zakoupené akvarely dnes neznámého uložení nesly názvy Croix a Lomalo).

Výstava akvarelů a kreseb Paula Signaca ukazovala na přetrvávající zájem o francouzské moderní umění ve výstavním programu SVU Mánes. Představení děl francouzských umělců, jako byl Paul Signac, považovaných ve dvacátých letech 20. století již za „otce zakladatele“ moderního umění, již nebylo pomyslnou rozbuškou, jež by urychlila vývoj českého umění, ale trvalým vzorem uměleckých hodnot a kulturního směřování nově vzniklého demokratického státu.

Petra Kolářová

Citovaná literatura

Harlas 1924: F. X. Harlas, Umění – Výstavy, Národní politika XLII, 1924, č. 292, 22. 10., s. 4

Marek 1924a: J. R. Marek, Výtvarné umění: Paul Signac (Síň „Mánesa“), Národní listy LXIV, 1924, č. 296, 26. 10., s. 4

Marek 1924b: J. R. M., Ještě Paul Signac, Národní listy LXIV, 1924, č. 298, 28. 10. s. 5

Národní listy 1924: Anonym, Národní listy LXIV 1924, č. 292, 22. 10., s. 5

Paul Signac (kat. výst.), VII. Ausstellung, Neue Galerie Otto Nierenstein, Wien 1924

Další literatura

Hans Bisanz, Jane Kallir (et. al.), Otto Kallir-Nirenstein: ein Wegbereiter Österreichischer Kunst (kat. výst.), Historisches Museum der Stadt Wien, Wien 1986

Marina Ferretti-Bocquillon – Charles Cachin, Paul Signac: A Collection of Watercolors and Drawings (kat. výst.), Arkansas Arts Center, Arkansas 2000

Veronika Floch, Otto Kallir und die Neue Galerie in zeithistorischen Dokumenten 1923–1954, Galerie nächst St. Stephan, Wien, 29. listopadu 2023 – 27. ledna 2024. https://www.schwarzwaelder.at/exhibitions/otto-kallir-2023 (vyhledáno 14. 11. 2024)

Zdeněk Kazlepka, Francouzská kresba 17.-20.století, in: Sen o říši krásy: sbírka Jiřího Karáska ze Lvovic (kat. výst.), Obecní dům, Praha 2001, s. 185–207

Zuzana Novotná, Paul Signac. Akvarely a tuše, Národní galerie Praha, Praha 2013.

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, fond Spolku výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, Paul Signac-říjen 1924, inv. č. 4075, kart. 56

Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902-1942), Zápisy ze schůzí kuratoria českého odboru MG. př. č. 1321, kart. 1

Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902-1942), Spisy k nákupům od jednotlivců, český odbor MG - P. Signac, př. č. 1327, kart. 22

Anonym, Dílo XVIII, 1924–1925, č. 1, s. 8

Anonym, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 458, 12. 9., s. 7

Anonym, Národní listy LXIV 1924, č. 286, 16. 10., s. 5; č. 288, 18. 10. 1924, s. 5; č. 292, 22. 10., s. 5

Anonym, Národní listy LXV, 1925, č. 66, 8. 3., s. 9

Anonym, Národní politika XLII, 1924, č. 285, 15. 10., s. 4; č. 290, 20. 10., s. 5

František Kobliha, Výstavy, Moderní revue pro literaturu, umění a život XXX–XXXI, 1924–1925, č. 15, s. 60

J. P., Pražské výstavy v říjnu a listopadu, Volné směry XXIII, 1924–1925, s. 175–176