Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1920
Posmrtná výstava Bohumila Kubišty

Datum:8. února 1920 – 9. března 1920

Místo: Praha, Rudolfinum

Autoři architektonického řešení:Zrzavý, Jan

Pořadatel:Krasoumná jednota

Autoři koncepce:Zrzavý, Jan

komentář

Záměr uspořádat co nejdříve po Kubištově předčasné smrti (27. 11. 1918) v Praze jeho posmrtnou výstavu pojal umělcův přítel malíř Jan Zrzavý. Netušil však, s jakými překážkami se bude víc než rok potýkat. Jak dokládá jeho dopis Oldřichu Kubištovi z 15. 12. 1918 [Archiv NG, inv. č. AA 2875] nejprve se bezvýsledně obrátil se žádostí na spolek Mánes, jehož byl Kubišta členem. Důvodem odmítnutí bylo Kubištovo působení v rakousko-uherské armádě a jeho údajné „rakušáctví“. Nepochodil ani v případě možnosti připojit Kubištovu výstavu k výstavě spolku Tvrdošíjných zažádané do Domu umění na jaro 1919 – jehož byl sám členem. V dopise ze 7. 3. 1919 Kubištově strýci Oldřichovi doslova uvádí: „jsem zdrcen a zhnusen vývojem událostí.“ Ze smlouvy se s Antonínem Dolenským (archivářem Zemského muzea, který se na přípravě Kubištovy výstavy podílel) dozvěděli, že Kubištovo jméno ve smlouvě není, že jde výhradně o výstavu Tvrdošíjných. „Nemohu jim dokázati,“ jak dále uvádí, „že tak jednali zúmyslně, ... já se výstavy neúčastním, ... s lidmi takového charakteru své jméno ani umění nespojím.“ Z informací v dopise plyne, že Dolenský obratem poslal žádost o „zapůjčení poloviny Reprezentačního domu k výstavě přispěvatelů Veraikonu“, a prosil, aby o tom pomlčel; obával se, jak píše, kdyby „vytušili Tvrdošíjní neb M [Mánesáci] něco – jistě se to nezdaří. ... Já bych byl přešťasten, kdyby se to přece povedlo, neboť 1.) jeho samostatná výstava byla by přednější a 2.) právo a čest by zvítězily nad násilím a podvodem a lstí.“ [ANG, inv č. AA2875] Ani k tomuto řešení nedošlo. Teprve na konci roku uzavřela Krasoumná jednota s Janem Zrzavým a dr. Antonínem Dolenským smlouvu na uspořádání Kubištovy posmrtné výstavy, a to v termínu od 8. února do 9. března 1920. 

Výstavu připravil a díla ze soukromí a z pozůstalosti uložené u umělcova strýce Oldřicha v Kuklenách, s pečlivostí vybral Jan Zrzavý. Šlo o objevnou kolekci, neboť Kubištova tvorba byla v Čechách známá pouze ze dvou výstav Osmy (1907, 1908) a z několika členských výstav SVU Mánes (1911, 1913 a 1914). Jan Zrzavý navrhl rovněž plakát výstavy s motivem umělcova obrazu Sv. Šebestián, který považoval za symbol a příměr Kubištova uměleckého osudu, dále obálku katalogu a napsal do něho zasvěcený úvod. Shromážděný soubor, jenž byl převážně prodejný, zahrnoval šíři a vývoj umělcova díla. Obsahoval dle katalogu 90 prací: 56 olejomaleb, z nichž 14 bylo zapůjčeno ze soukromí, dále 2 pastely, 19 grafik a 12 neprodejných tužkových kreseb. Výstavu zahájil v neděli 8. února Kubištův vrstevník, grafik a výtvarný kritik Josef Richard Marek. Dle článku, který publikoval ve Venkově, a ve kterém s uznáním a pochopením hodnotil umělcovu tvorbu, vyzdvihoval její duchovní a malířské kvality a vyslovoval se k přednostem jeho osobnosti, lze soudit, že jde s největší pravděpodobností o text, který přednesl na zahájení. Nasvědčují tomu závěrečná slova vyzdvihující Kubištovy lidské a umělecké kvality. 

Přestože návštěvnost výstavy nebyla zprvu velká a stoupala až po zveřejnění prvních textů, nesly se její recenze v seriózním, uměleckou kvalitu díla uznávajícím duchu. Ladislav Süss ji dokonce hodnotil jako „nejkrásnější výstavu sezony“ a Kubištu odvážně přirovnal k „Janu Křtiteli českého moderního malířství“ [Süss 1920, s. 28]. Prozíravě přesný byl i Vančurův postřeh, který v Kubištově díle shledal odkaz do budoucnosti, když poznamenal, „že obsáhlo svoji dobu, v něm jest její zápas a touha po nových věcech ..., že široké vrstvy dávají mu v mnohém za pravdu“ [Vančura 1920, s. 2–3]. Taktéž Karel Teige, příslušník nastupující generace, se zabýval v hodnocení umělcovy tvorby jejím tvůrčím přesahem obsahujícím „prolnutí života a reality duchem (a) řádem“, a zamýšlel se nad jejím odkazem do budoucnosti. Zvláště si cenil Kubištových velkých klasicistních pláten a řezeb do linolea z posledních let, které zařadil k „nejkrásnějším, jež v tomto materiálu v Čechách vznikla“; a podotkl: „Jimi také nejzřetelněji řadí se jeho tvorba přesně a důvěrně do komplexu přítomné naší výtvarné práce a jest tak spolehlivou básí nového vývoje, jenž dnes spěje dvěma cestami: cestou ke klasicismu a cestou blízkou umění lidovému.“ Vývoj jeho slovům dal za pravdu, jak víme z děl nastupující devětsilské generace, jež nalezla v Kubištově tvorbě podnětnou inspiraci, a to v produchovnění jeho vrcholných děl – zejména v jejich magicky prozářeném, zvnitřku pojatém ztvárnění [Teige 1920, s. 78–79].

Zasvěcenou pozornost věnoval výstavě v týdeníku Tribuna historik umění Václav Nebeský. S pronikavým vhledem se ve své recenzi zabýval vývojem a podstatnými rysy Kubištovy tvorby: umělcovým sklonem k plasticitě a jeho úsilím o „zrovnoprávnění“ – o kvalitativní a ideovou součinnost všech tvárných činitelů (barvy, tvaru, linie, světla a prostoru) podílejících se na modelaci předmětu a výrazu díla. V jednotlivých vývojových fázích umělcovy tvorby proto sledoval jejich vzájemné poměry a ideové proměny a jako první také objasnil Kubištovu logickou cestu k protokubismu a ke zgeometrizování tvaru. Byť byl jeho rozbor malířova díla v převaze zaměřený na formotvornou problematiku, stal se základem následného bádání. Sám se také k této své první studii několikrát vrátil, aby ji rozpracoval a obohatil, jak potvrzuje jeho text zveřejněný z jara 1921 ve druhém svazku Musaionu a vzpomínka publikovaná v knize Život a osobnost B. Kubišty ve vzpomínkách současníků [Čeřovský 1949, s. 164–172]. 

Navzdory pozitivnímu přijetí výstavy, jež umělcovu dílu přiznala pozici zakladatele českého moderního umění, což potvrzovala odezva a zájem mladé nastupující generace, z ní Moderní galerie po ukončení nezakoupila žádné z navržených děl. Jednalo se o obrazy Cirkus (1911) a Koncert (1910), dále o 12 studijních kreseb a o 11 leptů. Kuratorium Moderní galerie taktéž odmítlo přijmout darem nabídnutý obraz Jaro (Koupání žen, 1911). Nicméně jak plyne z archivních záznamů Krasoumné jednoty, po výstavě si tři obrazy zakoupili bratři Čapkové: Karel Krajinu u Prahy a Josef Zátiší s košíkem Zátiší z chléva. Prodala se rovněž řada Kubištových grafik – především leptů. Výstava byla následně reprízována v Průmyslovém muzeu v Hradci Králové, a to od 1. do 18. května – s prodloužením do 26. května. Její návštěvnost byla vyšší než v Praze, a i tuto výstavu zahajoval Josef Richard Marek.

Mahulena Nešlehová

Citovaná literatura

Čeřovský 1949: František Čeřovský (ed,), Život a osobnost B. Kubišty ve vzpomínkách současníků, Praha 1949, s. 164–172

Süss 1920: Ladislav Süss, Jarní výstavy, Umělecký měsíčník Orfeus I, 1920, č. 1, červenec, s. 28–29

Teige 1920: Karel Teige, Posmrtná výstava Bohumila Kubišty v Domě umělců (Krasoumná jednota), Musaion I, 1920, s. 78–79

Vančura 1920: Vladislav Vančura, Posmrtná výstava Bohumila Kubišty, České slovo XII, 1920, č. 40, 17. 2., s. 2–3

Další literatura

Marie Rakušanová, Kubišta–Filla. Plzeňská disputace. Zakladatelé moderního českého umění v poli kulturní produkce, Plzeň 2019

Gabriela Pelikánová – Karel Srp, Život a odkaz Bohumila Kubišty v datech, in: Karel Srp, Bohumil Kubišta Zářivý krystal, Ostrava 2014, s. 419–421

Václav Nebeský, Bohumil Kubišta, Musaion II, 1921, s. 17–24 

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumné jednoty, inv. č. AA 1431 a inv. č. AA 14 19 

Archiv Národní galerie v Praze, fond Bohumil Kubišta – Korespondence cizí (1918–1919), inv. č. AA 2875

vystavující autoři
plakát
Posmrtná výstava Bohumila Kubišty
Autor plakátu:Jan Zrzavý
Technika: papír, barevná litografie, 94 x 60,5 cm
Majitel: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, inv. č. GP 15 784
katalog

Posmrtná výstava BOH. KUBIŠTY

Vydavatel: Krasoumná jednota

Místo a rok vydání: Praha 1920

Autor úvodního textu:Jan Zrzavý
recenze

Josef Richard Marek

J. R. M. [Josef Richard Marek], Bohumil Kubišta. Venkov XV, 1920, č. 39, 15. 2., s. 2

pdf

Václav Nebeský

Václav Nebeský, Posmrtná výstava B. Kubišty v domě umělců, Tribuna 1920, č. 40, 15. 2., s. 1–3

pdf

Ladislav Süss

Ladislav Süss, Jarní výstavy, Umělecký měsíčník Orfeus I, 1920, č. 1, červenec, s. 28–29

pdf

Karel Teige

Karel Teige, Posmrtná výstava Bohumila Kubišty v Domě umělců (Krasoumná jednota), Musaion I, 1920, s. 78–79

pdf

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura, Posmrtná výstava Bohumila Kubišty, České slovo XII, 1920, č. 40, 17. 2., s. 2–3

pdf

Jan Zrzavý

Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta (1884–1918), Veraikon VI, 1920, únor, březen, duben, s. 17–18

pdf
drobné zprávy o výstavě

Anonym, Národní listy LX, 1920, č. 37, 7. 2., s. 4

Anonym, Posmrtná výstava Bohumila Kubišty, Krasoumná Jednota (Rudolfinum), Národní listy LX, 1920, č. 42, 12. 2., s. 4

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo