Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Náhlá smrt Jana Štursy (2. 5. 1925) citelně zasáhla uměleckou obec. Uvědomění, že odešla nejen výrazná osobnost českého sochařství, ale také významný pedagog, zahájilo sérií pietních akcí zacílených na umělecko-historické zhodnocení jeho celoživotního díla. Na Štursův tvůrčí odkaz nejprve upozornil výtvarný kritik Bohumil Markalous přednáškou Jan Štursa, jeho život a dílo (Olomouc, únor 1926). Téhož roku vzpomenul na svého dlouholetého člena také spolek Mánes a uspořádal Štursovu posmrtnou výstavu. V návaznosti na ni byly vydány dvě monografie, Antonína Matějčka (1926) a Břetislava Palkovského (1926), v nichž byl zesnulý sochař představen jako pokračovatel myslbekovské tradice, který si zaslouží jedno z předních míst v pantheonu národních umělců.

Slavnostní otevření retrospektivní výstavy proběhlo v refektáři pražského Klementina přesně rok po sochařově úmrtí, a sice v neděli 2. května 1926. Dle původních plánů měly být prostory zpřístupněny do konce července, nakonec však došlo k prodloužení akce až do začátku října. Exponátovou náplň připravil výstavní komitét složený nejen ze Štursových kolegů a přátel, ale především z jeho bývalých žáků, což významně ovlivnilo její podobu. Větší část z prezentovaných děl byla přivezena ze sochařova ateliéru na Akademii a zakomponována do výstavy jako pamětní memorabilie, k nimž se vázaly osobní vzpomínky organizátorů. Václav Vilém Štech například v úvodním slově do katalogu zmínil, že emotivně prožíval úspěch díla Melancholické děvče (1906), které do svých sbírek zakoupila Moderní galerie hned v roce 1907. [Štech 1926, s. 10] Stěžejní místo zaujaly v sále klementinského refektáře bronzové akty Puberta (1905), Primavera (1907), Sulamit Rahu (1910–1911), Messalina (1912–1913) či Dar Nebes a Země (1918), umístěné v čestném půlkruhu uprostřed místnosti. Jejich výběr dokládal milníky sochařovy profesní kariéry, které svým stylovým a tematickým ztvárněním působily na mladou generaci. Štursa prošel od poetizace těla dospívající dívky přes znázornění ženské zralosti v pohybově výrazných kompozicích až ke stylizované formě a dramatizaci gest. Posun sochařova vnímání lidského těla se navíc odrážel ve výběru materiálu, jak dokládaly obě verze Puberty, bronzová (1905) a mramorová (c. 1924). Ztvárnění stejného námětu v různých materiálech Štursovi umožnilo, aby plasticky prohloubil myšlenku o duševní i tělesné transformaci z dívky na ženu. Prezentace materiálových obměn nebyla pouze snahou organizátorů o uměleckohistorické zhodnocení Štursovy tvorby, ale zároveň zvyšovala prodejnost děl. Zájemci si mohli přímo z výstavy zakoupit jak vybrané originály, tak jejich reprodukce i redukce v různých materiálech.

Ve vedlejší místnosti refektáře byly prezentovány práce na papíře, které zaujímaly ve Štursově tvorbě speciální postavení. Umělec nevytvářel pouze přípravné studie k plastikám, ale ve válečných letech se pro něj kresba stala výhradním uměleckým médiem. Reportážním způsobem zachycoval život na frontě i na venkově, což jej přivedlo až k vrcholné plastice Raněný (1916–1921). Zatímco první kresebné skici zachycovaly zraněné vojáky padající k zemi, převedením do materiálu ztrácel námět svou autentičnost. Sochař se více věnoval tělesnému kánonu a kompoziční odvážnosti padajícího muže, aby vytvořil obecně platný symbol – alegorické zachycení válečné bídy a utrpení. Jak svébytné místo znamenala kresba ve Štursově tvorbě, dokládá také skutečnost, že sám umělec připravil k publikování sto kreseb. Jeho autorský výběr se posléze objevil v monografii od Břetislava Palkovského, která zasazovala mistrovu kresbu do širšího uměleckohistorického kontextu.

Srovnání prací na papíře s plastickým dílem v rámci jedné výstavy dobře ilustrovalo přednosti Štursova díla. Oba materiály se námětově vzájemně doplňovaly, ale nebyly na sobě nutně závislé, jak ukázal případ Raněného. Výběr kreseb dále ukázal, kolik nápadů sochař nestihl ztvárnit plasticky. Jeho „tvořivé neúnavnosti“ si všímaly i dobové kritiky. Jedna z anonymních recenzí výstavy žasla nad „podivuhodnou sumou práce uměleckého temperamentu, lásky k předmětu, ke hmotě ztýrané a povznášené“, která vytvářela kompozičně i výtvarně dokonalá díla [nn. 1926]. Další recenze zmiňovaly „les soch a sošek“, který zaplavil refektář Klementina až k nepřehlednosti. [Harlas 1926] I přes drobné výtky ohledně zaplněných výstavních prostor ale žádná z kritik nepopírala důležitost Štursova tvůrčího a pedagogického působení. Sochař za sebou zanechal reprezentativní pomníkové zakázky, řadu podobizen známých osobností a volné sochy. Výstava shromáždila tato stěžejní díla a tím poprvé souhrnně upozornila, že Jan Štursa byl pro české sochařství inspirativním mentorem. Prezentace takového rozsahu se zároveň zapsala do mysli meziválečné generace, která ve třicátých a čtyřicátých letech na jeho dílo navazovala a pokračovala v sugestivním ztvárnění tělesného aktu.

Martina Bezoušková

Citovaná literatura

Štech 1926: Václav Vilém Štech, Vzpomínka na Jana Štursu, in: Kamil Novotný – Václav Vilém Štech, CVI. výstava S. V. U. Mánes v Praze. Jan Štursa 1880–1925 (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1926, s. 9–21

nn. 1926: nn., Umění. Refektář v Klementinu, Čech LI, 1926, 25. 5., č. 126, s. 7

Harlas 1926: František Xaver Harlas, Výstavy, Zvon XXVI, 1926, č. 35, s. 504

Další literatura

Antoine Bourdelle, Nad Janem Štursou, Volné směry XXIV, 1926, č. 1, s. 33

Antonio Muñoz, Uno scultore cecoslovacco: Jan Štursa, Dedalo VII, 1926–1927, č. 1, s. 50–70

Petr Hartmann, Jan Štursa 1880–1925 (kat. výst.), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice 1978

Antonín Matějček, Jan Štursa. Dílo, Praha 1926

Antonín Matějček, Poslední práce Jana Štursy, Volné směry XXIV, 1926, č. 1, s. 17–31

Antonín Matějček, Za Janem Štursou, Volné směry XXIV, 1926, č. 1, s. 4–15

Josef Lev Nerad, Kresby Jana Štursy, Praha 1941

Vladimír Novotný, Výstava životního díla sochaře Jana Štursy (kat. výst.), Praha 1950

Břetislav Palkovský, Jan Štursa. Kresby I, Praha 1926

Vojtěch Josef Volavka, Jan Štursa (kat. výst.), Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1941

Petr Wittlich, Jan Štursa, Praha 2008

Jiří Mašín, Jan Štursa 1880–1925, geneze díla, Praha 1981

Archivní zdroje

Archiv hl. města Prahy, fond Spolek výtvarných umělců Mánes č. 1349, Výstavní činnost, Jan Štursa (posmrtná) 1926 č. 4103, link na: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/NavigBean.action?eventNavigPager=&_sourcePage=VFUqKx5e7xB5b4N9Xk8R89pOGoZm0s8Rzf0ZzbXJaI3oTSpViThtYvNg-oOHacx-BLDmyS-Yy2WFKdnEKtLtCa1PEJ-5oUs6&rowPg=145

Archiv Národní galerie v Praze, fond Jan Štursa (1880–1925), Fotografie, Posmrtná výstava J. Štursy, př. č. AA 3129, AA 3273, AA 4083, karton č. 5

Archiv výtvarného umění, z. s., Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ), fond S.V.U. Mánes, S 68387

Archiv výtvarného umění, z. s., Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ), fond Klementinum, refektář, G 68387

Anonym, Dílo o Janu Štursovi, Národní listy LXVI, 1926, č. 84, 25. 3., s. 10

Anonym, Jana Štursy posmrtná výstava v Klementinu, Venkov XXI, 1926, č. 222, 19. 9., s. 8

Anonym, Monografie o Štursovi, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 143, 19. 3., s. 7

Anonym, Posmrtná výstava Jana Štursy, Národní listy LXVI, 1926, č. 236, 29. 8., s. 4

Anonym, Posmrtná výstava Jana Štursy, Světozor XXVI, 1925–1926, č. 18, s. 347

Anonym, Posmrtná výstava Jana Štursy, Venkov XXI, 1926, č. 204, 29. 8., s. 8

Anonym, Posmrtná výstava Štursova v Praze, Večer XIII, 1926, č. 100, 30. 4., s. 1

Anonym, Souborná výstava díla Jana Štursy, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 388, 4. 8., s. 8

Anonym, Souborná výstava díla Jana Štursy (v refektáři Klementina proti Karlovu mostu), Národní listy LXVI, 1926, č. 187, 11. 7., s. 9

Anonym, Štursova výstava, Národní listy LXVI, 1926, č. 154, 6. 6., s. 9; č. 264, 26. 9.,  s. 5; č. 257, 19. 9., s. 13

Anonym, Štursova výstava v Klementinu, Národní listy LXVI, 1926, č. 271, 3. 10., s. 9

Anonym, Výstava Jana Štursy, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 404, 14. 8., s. 7

Anonym, Výtah z jednatelské zprávy S. V. U. Mánes za rok 1925, Volné směry XXIV, 1926, č. 1, s. 116–117

Anonym, Z činnosti S. V.U. Mánes, Výtvarné snahy VII, 1926, č. 3–4, s. 84

Anonym, Z týdne. Co nového u nás…V Praze pořádá se umělecká výstava akademického sochaře J. Štursy, Rozkvět XIX, 1926, č. 19, s. 6

Anonym, Zahájení posmrtné výstavy Jana Štursy, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 223, 3. 5., s. 3

Anonym, Zprávy za únor–červen. Jan Štursa byl po zásluze oslaven „Mánesem“, Dílo XIX, 1926, č. 4, s. 30–31

Anonym, Životní dílo Jana Štursy, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 313, 22. 6., s. 8; č. 315, 23. 6., s. 8; č. 317, 24. 6., s. 8; č. 319, 25. 6., s. 8; č. 321, 26. 6., s. 10; č. 323, 27. 6., s. 10; č. 329, 1. 7., s. 8

Pavel z Budče, Výstava Štursova díla v Klementinu, Venkov XXI, 1926, č. 123, 25. 5., s. 1

František Xaver Harlas, Výstavy, Zvon XXVI, 1926, č. 36, s. 504

čch. [Čeněk Chyský], K jarní posmrtné výstavě Jana Štursy, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 88, 18. 2., s. 7

čch. [Čeněk Chyský], Přestavba Klementina, Pestrý týden I, 1926, č. 5, 1. 12., s. 8

čch. [Čeněk Chyský], Štursovo rodiště na výstavě jeho životního díla, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 280, 4. 6., s. 7

Jč, Posmrtná výstava Štursova, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 240, 12. 5., s. 7

Zdeněk Wirth, K výstavě Jana Štursy, Volné směry XXIV, 1926, č. 1, s. 169