Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1938
Pražské baroko 1600–1800

komentář

Výstava Pražské baroko se stala důležitým kulturním podnikem třicátých let 20. století, který svým rozsahem předčil Zemskou jubilejní výstavu (1891) i Národopisnou výstavu českoslovanskou (1895) [Vydrová–Sedláčková 1938, nestr.]. Pořádající Umělecká beseda  spatřovala hlavní cíl projektu v edukaci veřejnosti. Starosta spolku Václav Rabas na slavnostním zahájení výstavy připomněl kulturní bohatství, které bylo v pobělohorském období vytvořeno. Václav Vilém Štech tehdy propagaci baroka vzhledem k politickým událostem třicátých let zobecnil a upozornil na nadčasové hodnoty umění v době, která chce být pokusem o sblížení dneška se včerejškem. Baroko bylo v rámci výstavy prezentováno jako poklad českého národa, jehož hodnota je rozprostřena napříč uměleckými odvětvími. Obsah samotné výstavy z toho důvodu doplnily literární večery se Shakespearem, divadelní představení a koncerty klasické hudby v nově postaveném amfiteátru s kapacitou 1200 lidí. Značně kritizovaný rozsah exponátů a teatrální velkolepost celého projektu kompenzovala dosavadní uměnovědné opomíjení barokního tématu.

Zájem o komplexní pojetí si vyžádal rozdělení výstavy na dvě části – uměleckou a historickou. V květnu 1938 byla nejprve veřejnosti zpřístupněna první část ve Valdštejnském paláci, spoléhající se převážně na estetický účinek vystavených děl. Vedle archivních materiálů (rukopis Balbínovy Obrany českého jazyka nebo  účtu kata Mydláře za popravu českých pánů) zde byly vystaveny především práce sochařské a malířské. Díla Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, Matyáše Bernarda Brauna, Františka Preisse, Karla Škréty, Michaela Václava Halbaxe, Jana Jakuba Hartmanna, Jana Jiřího Heintsche ad. zastupovala stylový vývoj v 17. a 18. století se snahou o nalezení odstínu českého (národního) baroka. Proto se řada kritiků zabývala názvem výstavy, kde přívlastek „pražský“ údajně nereflektoval snahy spolku o souborné zhodnocení významu baroka v kontextu českých dějin a fungoval spíše jako propagace pro cizince a účastníky sletových dnů. Turistickému ruchu byl do jisté míry přizpůsoben také koncept výstavy, propojující výstavní síně se zpřístupněním vybraných barokních staveb v pražských ulicích. Z důvodu vizuální atraktivity dále pořadatelé začlenili do seznamu exponátů druhotné sochařské odlitky a kopie nástěnných maleb, jejichž množství zastínilo uměleckou hodnotu originálů, ale doplnilo představu o všestrannosti barokního odkazu.

Později otevřená historická část naopak ukázala metodické doplnění v podání Václava Viléma Štecha a Emanuela Pocheho, kteří zajistili fotografickou dokumentaci děl, jež z důvodu rozměrnosti nebo své lokace nemohla být v rámci výstavy prezentována. Součástí druhé části byl historický úvod, připravený Zdeňkem Kalistou. Jeho interpretace selské rebelie a života za třicetileté války znovu rozproudila spor o smysl českých dějin, probíhající ve vlnách již od vzniku republiky. Historické zaštítění mělo ambice zvrátit hodnocení baroka jakožto doby temna, k rehabilitaci slohu z historického pohledu ale nedošlo. Jan Slavík i po skončení výstavy napsal, že „barok byl produktem odcházející třídy naší společnosti a že proto nemohl se státi kořenem nového kulturního života“ [Kalista 1938, s. 33].

Otevření výstavy v jubilejním roce 1938, kdy Československo oslavilo 20. výročí obnovené státní samostatnosti, zapříčinilo národně-politické vnímání celé události. Hlavní příčinou takového vnímání byla masová propagace a četné ohlasy v dobových periodikách, které kritizovaly přílišné nahromadění předmětů, propagaci pro cizince i samotný název výstavy, který podle kritiků fungoval spíše jako propagace města a výstava se stala podívanou pro zvědavce ze současně probíhajících sokolských dnů i z ciziny [Marek 1938, s. 33].

I přes velmi vysokou návštěvnost (187 491 osob) musela být výstava Pražské baroko v důsledku politických událostí podzimu 1938 předčasně ukončena. Komisariát výstavy dostal příkaz urychleně uvolnit výstavní prostory Valdštejnského paláce pro nově zřízené Ministerstvo propagandy. Projekt Pražského baroka tak nesplnil všechny stanovené vědecké cíle (vydání monografie a zřízení Muzea barokních odlitků), pomohl nicméně přenést nové poznatky barokního přístupu do umění třicátých let 20. století. Přežívající barokní rezidua se stala součástí tvorby Otty Gutfreunda a Jana Štursy a rovněž zapůsobila na meziválečnou generaci. Obnovená aktuálnost barokního tématu otevřela nové možnosti stylového zhodnocení umění 20. století.

Martina Bezoušková      

Citovaná literatura

Kalista 1939: Zdeněk Kalista, O potřebě duchovného zřetele při dějinách selských, Řád, 4. 2. 1939, s. 33

Marek 1938: Josef Richard Marek, Kolem pražského baroku, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 194, 17. 7., s. 13

Vydrová – Sedláčková 1938: Pražské baroko. Výstava umění v Čechách XVII.-XVIII. století 1600-1800 (kat. výst.), Valdštejnský palác – palác Zemského zastupitelstva – květen-září 1938, Praha 1938

Další literatura

Zdeněk Kalista, Pražské baroko. Výstava umění v Čechách XVII.–XVIII. století 1600–1800 (kat. výst.), Praha 1938

Ladislav Kesner – Pavel Preiss (eds.), Český barokní portrét ve sbírkách Národní galerie v Praze (kat. výst.), Praha 1963, s. 11–13, 19, 20

Milan Kudrys, Výstava "Pražské baroko" 1938 a její ohlas v domácím tisku, in: Milan Kudrys, Marginalia Historica : sborník prací Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Katedra dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK 1, Praha 1996, s. 47-68

Rudolf Matys, V umění volnost: Kapitoly z dějin Umělecké besedy, Praha 2003, s. 213-218

nn., Pražské baroko, Život XVI., 1937–1938, s. 37–40

Vít Vlnas (ed.), Sláva barokní Čechie, Praha 2001, s. 38, 39, 43, 44, 46, 55, 81, 85, 148, 166, 211, 235, 240, 311, 337, 339, 345

Zprávy o činnosti Umělecké besedy ve správním roce 1939, Praha 1939, s. 20, 22

Archivní zdroje

Archiv NG, fond Moderní galerie (1901-1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, 1927–1942, př. č. 939, sv. 13

LA PNP, fond Josef Träger, Divadlo na výstavě „Pražské baroko“. Článek, strojop., 2 ll

LA PNP, fond Zdeněk Kalista, korespondence vlastní - přijatá

Národní archiv, fond Svaz československých velkostatkářů, Praha, inv. č. 833, 835, 838, 841, 843,  sg. III - J - 1

plakát
Pražské baroko 1600–1800
Autor plakátu:Josef Kaplický
Technika: papír, 98 x 60 cm
Majitel: Archiv Národní galerie Praha
katalog

Umění v Čechách XVII. a XVIII. století. Pražské baroko 1600–1800

Vydavatel: Umělecká beseda

Místo a rok vydání: Praha 1938

recenze

a–l., K diskusi o výstavě Pražské baroko, Právo lidu XLVII, 1938, č. 151, 29. 6., s. 4

pdf

-fvm-, Dvě velké vernisáže uměleckých výstav. Pražské baroko a Postavy českých dějin, Venkov XXXIII, 1938, č. 125, 28. 5., s. 8

pdf

Stanislav Ježek

Stanislav Ježek, Druhá výstava baroka, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 185, 13. 8., s. 5

pdf

jk., Druhá část Pražského baroka, Právo lidu XLVII, 1938, č. 184, 7. 8., s. 4

pdf

František Kovárna

František Kovárna, Od barokní výstavy k museu, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 182, 10. 8., s. 4.

pdf

Viktor Nikodem

N. [Viktor Nikodem], Slavnost zahájení výstav Postavy českých dějin a Pražské baroko, Národní osvobození XV, 1938, č. 125, 28. 5., s. 6

pdf

Viktor Nikodem

N. [Viktor Nikodem], Kulturní hlídka. Malířství na barokní výstavě, Národní osvobození XV (venkovské vydání), 1938, č. 198, 24. 8., s. 6

pdf

nn., Denní obzor, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 172, 29. 7., s. 4

pdf

nn., Nejkrásnější umělecká výstava Prahy, Venkov XXXIII, 1938, č. 125, 28. 5., s. 5

pdf

nn., Povyk s barokem, Volná myšlenka XXIX, 1938, č. 25, 24. 6., s. 197–198

pdf

nn., Svědectví a povzbuzení. Dvě výstavy, připomínající velikost české minulosti, Lidové noviny XLVI, 1938, č. 268, 28. 5., s. 5

pdf

nn., Úspěch výstavy Pražské baroko, Právo lidu XLVII, 1938, č. 172, 24. 7., s. 8

pdf

Antonín Pecelt

Antonín Pecelt, Umění, Jas XII, 1938, č. 33, 12. 8., s. 16

pdf

Jaroslav Pecháček

Jaroslav Pecháček, Pražské baroko I., Masarykův lid XIII, 1938, č. 1, 23. 8., s. 317–320 

pdf

Jaroslav Pecháček

Jaroslav Pecháček, Pražské baroko II., Masarykův lid XIII, 1938, č. 1, 23. 8., s. 336–338 

pdf

Jaroslav Pecháček

Jaroslav Pecháček, Pražské baroko III., Masarykův lid XIII, 1938, č. 1, 23. 8. 1938, s. 407–409 

pdf

Jaromír Pěšina, Sochařství na výstavě pražského baroka, Národní osvobození XV, 1938, č. 182, 5. 8., s. 6

pdf

Jaromír Pešina, II. část výstavy Pražského baroka, Národní osvobození XV, 1938, č. 213, 10. 9., s. 6

pdf

Jan Slavík, Nedělat z baroku, čím nebyl, Sobota IX, 1938, č. 25, 25. 6., s. 290–291

pdf
drobné zprávy o výstavě

A. S., Baroko a katolictví, Našinec LXXIV, 1938, č. 250, 1. 11., s. 4

ař., Zahájení II. části výstavy Pražské baroko, Venkov XXXIII, 1938, č. 175, 28. 7., s. 7

B. S., Tisíce návštěvníků na výstavě Pražské baroko, Národní politika LVI, 1938, č. 162, 14. 6., s. 4

čt, Pražské baroko ustoupilo novému ministerstvu, Lidové noviny XLVI, 1938, č. 481, 24. 9., s. 5

E. P. [Emanuel Poche], Katalogy dvou pražských výstav, Český časopis historický XLV, 1939, č. 1, s. 381–383

Hký-, Proč baroko, Fronta X, 1938, č. 22, s. 259

Kop., Velký úspěch výstavy Pražské baroko, Národní politika LVI, 1938, č. 165, 16. 6., s. 8

L., Přípravy k výstavě Pražské baroko, Právo lidu XLVII, 1938, č. 15, 19. 1., s. 8

L. Kr. [Leopold Kraitner?], Prager Barock – Die Kunst in Böhmen 1600-1800, Prager Presse XVIII, 1938, č. 20, 15. 5., s. 8

Josef Richard Marek, Kolem pražského baroku, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 194, 17. 7., s. 13

nn., Arne Novák: Praha barokní, Přítomnost XV, 1938, č. 24, 15. 6., s. 384a

nn., Cizojazyční průvodci a katalog výstavy Pražské baroko, Pražské noviny, CCLIX, 1938, č. 154, 8. 7., s. 5

nn., Když tekla na Staroměstském náměstí krev…, Národní politika LVI, 1938, č. 169, 21. 6., s. 3

nn., Kolik subvence dostala výstava Pražské baroko, Našinec LXXV, 1939, č. 5, 6. 1. 1939, s. 4

nn., Objev výstavy Pražského baroka, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 246, 8. 9., s. 5

nn., Procházka minulostí, Národní politika LVI, 1938, č. 133, 15. 5., s. 1

nn., Světová výstava zdarma, Venkov XXXIII, 1938, č. 187, 11. 8., s. 7

nn., Výstava ,,Pražské baroko“, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 220, 24. 9., s. 4

nn., Výstavy v roce 1938, Český deník XXVII, 1938, č. 56, 26. 2., s. 4

nn., Zásluha Pražského baroka, Právo lidu XLVII, 1938, č. 253, 27. 10., s. 6

Karel Radnitzer, Ať žije plán!*, Národní politika LVII, č. 180, 1939, 2. 7. 1939, s. 9

rk., Zisky výstavy Pražské baroko, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 241, 24. 8., s. 5

S., Výstava Pražské baroko budí velkou pozornost ciziny, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 198, 21. 7., s. 3

Ema Sedláčková, Druhá část výstavy Pražské baroko, Národní listy LXXVIII, 1938, č. 204, 27. 7., s. 5

Olga Srbová, Žiju u Albrechta z Valdštejna, Eva X, 1938, č. 14, 15. 5., s. 12

V. V. Š. [Václav Vilém Štech], Chystá se výstava českého baroka, České slovo X, 1938, č. 7, 9. 1., s. 19

Z. K. [Zdeněk Kalista], Zprávy, Český časopis historický XLV, 1939, č. 1, s. 568–573

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo